„Co kdybychom napsali jiný dopis a dali do šuplíku místo toho původního?“ navrhl jsem. „To je sice dobrý nápad,“ řekla zelená myš, „ale je jisté, že královna do něj ještě před dalším setkáním nahlédne a záměnu by tedy odhalila. Upadl byste pak do ještě horšího podezření. Člověk, který se nepozorován přehrabuje v zamčených zásuvkách, si zřejmě žádné sympatie královského páru nezíská.“ Pokrčil jsem rameny: „Napadá vás něco lepšího?“ „Musíme dopisy zaměnit na poslední chvíli. Nejlépe až vás královna podruhé přijme. To bych mohla zařídit.“ „Je však třeba vymyslet, co do druhého listu napsat,“ připomněl jsem. Myš teatrálně sáhla do hromádky papírů na stole a podala mi jeden z nich. Četl jsem: Madam, jsem šťasten, že se při procházce u mých nohou zatřpytil prsten, který podle erbu nemůže patřit nikomu jinému, než Vašemu Veličenstvu. Věřím, že Vám navrácením šperku, který jste snad už oplakala, udělám radost. Bohužel, mé materiální podmínky mi nedovolují, abych Vám ho jen tak beze všeho předal. Rád bych Vás tedy požádal, výměnou za Váš prsten, o malý příspěvek pro mladého gentlemana, který se ne vlastní vinou ocitl bez prostředků. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196515
Věřím, že se dohodneme na oboustranně přijatelném obnosu. Váš oddaný… „Kdyby nešlo o to, jak zhatit nepěknou léčku, nikdy bych nic takového nepodepsal,“ poznamenal jsem, když jsem dočetl a sáhl po peru. „Ale jinak se vám to povedlo.“ Myš se zatvářila skromně, vzala list z mých rukou, složila ho do obálky a položila vedle původního. Vypadaly naprosto stejně. „Teď zanesu dopis zpátky,“ řekla. „Zatím nikdo nesmí poznat, že víme, co je uvnitř.“ Čekal jsem, dokud se nevrátila a pak jsme ulehli k pozdnímu spánku. Venku ještě doznívala bouře a na plechové parapety oken dopadaly poslední kapky deště.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196515
9. kapitola Probudil jsem se pozdě. Myš už byla samozřejmě pryč a vzala s sebou i druhý dopis. Na stole jsem našel vzkaz, abych se ničeho neobával, že se objeví v pravou chvíli. A nezapomeňte koupit obrovskou kytici růží, stálo tam. Nechápal jsem, proč klade takový důraz na velikost, ale zřejmě je to nějaký místní zvyk zamilovaných. Čím více květin, tím větší láska. Sotva jsem se ustrojil, objevil se poslíček s pozváním do královského paláce. Královna si mě přála vidět. Květinářství se naštěstí nacházelo přímo ve vstupní hale hotelu a s rozmary hostů zde měli své zkušenosti, takže ani nemrkli okem a uvili mi požadovaný obří pugét. Je pravda, že jsem jím v paláci budil pozornost. Když jsem viděl pohledy dvořanů, začal jsem se modlit, aby se myši ta záměna povedla. Jinak bych asi těžko mohl ještě něco vysvětlovat. Královna mě opět přijala ve svém audienčním sále. Dopis držela v ruce, nebyl jsem však sto zjistit, jde-li o původní zprávu, nebo o náš podvržený text. Když jsem po povinné úkloně vstal, podal jsem královně obří kytici. Pohlédla nerozhodně na dopis, pak ho položila na stolek po svém boku a natáhla obě ruce po růžích. V tu chvíli jsem koutkem oka zahlédl, jak se mihla zelená tlapka a dopisy si vyměnily místa. Oddechl jsem si. Teď mohu s klidem zahrát svoji životní roli. „Pane, chápete, oč mě žádáte?“ pravila královna, když odložila kytici a opět se chopila dopisu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196515