ukousl hlavu, nebo je roztrhal a poházel kolem. Po celou noc se přitom opodál klidně páslo deset ovcí, těch si ani nevšiml. Té noci medvěd navštívil ještě další tři usedlosti v okolí. U jednoho statku však byla situace pro medvěda o poznání složitější. Hospodář dal na rady odborníků a oplotil pastviště elektrickým ohradníkem, což je údajně nejjistější ochrana stád proti velkým šelmám. Medvěd však mezi lanky nabitými elektřinou objevil úzkou skulinu, bezpečně se jí protáhl a bez zábran si pak poradil s několika ovečkami. To ovšem bylo vítané sousto pro noviny, titulky následujícího dne hlásaly: HUŇÁČ VYZRÁL NA ELEKTRICKÉ OHRADNÍKY! Také však: MEDVĚD OPĚT UDEŘIL POD ROUŠKOU TMY. LIDÉ SE OBÁVAJÍ JEHO NÁVRATU. Jejich obava nebyla bezdůvodná. Ve vydání dalších novin si čtenáři mohli přečíst zaručené zprávy amatéra ekologa Evžena Líbala, který pod titulkem LEKLI SE OBA, MEDVĚD RADĚJI UTEKL vyprávěl dychtivému redaktorovi svůj zážitek s medvědem: Jel jsem do lesa na kole, když deset metrů přede mnou vyběhl z houští na asfaltovou cestu medvěd. Lekli jsme se oba. Medvěd raději prchl zpátky do lesa, jinak bychom se snad srazili. „Dříve jsem byl docela rád, že v našich horách takové zvíře máme,“ vyprávěl smutně majitel usedlosti Maretka, kterému medvěd opakovaně poplenil hospodářství. „Dnes abych se bál strčit nos do lesa. Prý ať nosím pro každý případ po kapsách toto,“ ukázal na dva dělobuchy, které vyfasoval od pracovníků Správy CHKO Beskydy na obranu proti medvědovi. „Už je to tady málem jako za války.“ A potřásl hlavou: „Mám zvířata rád, ale tenhle medvěd sem do našich hor nepatří.“ Kauza s loupeživým medvědem se táhla už velmi dlouho, a pořád neměla konce. Tlak médií byl den ode dne větší. „Nedivme se, pouze reagují na náladu lidí,“ konstatoval šéf Lenek, čímž zároveň zdůvodnil další návštěvu novinářů. Seděli v zasedačce správy CHKO, čekali celí žhaví na nejnovější zprávy, ostatně jako pokaždé, když se jednalo o loupeživé98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196433
ho medvěda. Otázky jen pršely, odpovědi však byly místy rozpačité. „Už sedm dnů nosíte povolení k odchytu medvěda v kapse,“ ozval se jeden novinář. „Jak dlouho to ještě bude trvat?“ Sláček pokrčil rameny. Nevěděl to on, nevěděl to nikdo. „Případů každým dnem přibývá, málem k nim nestačíme jezdit.“ A s povzdechem dodal: „Medvědova drzost s postupujícím časem narůstá. Hospodářská zvířata už nezabíjí jen z hladu, ale očividně pro zábavu.“ „Předchozí medvědi škody v takovém rozsahu zdaleka nepáchali,“ vykřikl kterýsi z novinářů. „Tak co s tím chcete dělat?“ „Je to výjimečná událost,“ konstatoval Sláček unaveně. „Jak daleko to až chcete nechat dojít?“ Inženýr Kopečný viděl, že kolega Sláček je na pokraji sil. Lehkým zatáhnutím za rukáv jej posadil do židle, sám si vzal slovo. „Na stole leží prakticky všechny možnosti,“ řekl. „Kromě nevypočitatelného jednání sledovaného medvěda situaci však také komplikují nejrůznější občanská sdružení, která považují i pouhý odchyt medvěda za protiprávní. Dokonce vznášejí námitky proti umístění případně odchycené šelmy v zooparku v Chomutově, což podle nich překračuje rámec výjimky.“ A pokrčil bezradně rameny, sám nevěděl, k čemu jsou takové aktivity dobré a jak se s nimi vyrovnat, když vlastně dávají loupeživému medvědu jen další prostor pro jeho řádění. „Faktem je,“ dodával, „že se medvěd v těsné blízkosti klece pohyboval, očichal ji a zase odkráčel. Bohužel od té doby se šelma tomuto místu z neznámých důvodů vyhýbá. Víc k tomu není co dodat.“ Novináři konečně zaklapli poznámkové bloky, zastavili reportážní magnetofony a zasedačku opustili. Šéf správy inženýr Lenek, Karel Sláček a inženýr Kopečný ještě zůstali. Připomínali trosečníky na opuštěném ostrově.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196433
Jak medvěda přechytračit Do zasedačky vešla sekretářka Maruška, bez jediného slova postavila před každého šálek kávy a mlčky odešla. „Má někdo nápad, jak toho lumpa přechytračit?“ zeptal se Sláček. „Možná je opravdu načase začít uvažovat o odstřelu,“ poznamenal šéf Lenek. „To bychom museli sepsat důkladně odůvodněnou žádost,“ opáčil Kopečný. „Pak zase dlouho trpělivě čekat na rozhodnutí nadřízených institucí.“ „Podat žádost o odstřel nebezpečného zvířete má právo každý, kterákoliv fyzická či právnická osoba,“ upřesnil šéf Lenek. „Správa CHKO Beskydy by její opodstatněnost posoudila a případně doporučila ke schválení.“ „Háček je v tom, že zatím nikdo s takovým návrhem nepřišel,“ dodal Kopečný. „Úmyslné usmrcení šelmy není předmětem výjimky, kterou jsme obdrželi,“ upozornil Sláček unaveně. „Vlastně není důvod spěchat,“ poškrábal se Kopečný v rozježené kštici. „Povolení k odchytu je platné až do konce roku 2000. Máme teprve červenec. Polapit zvíře nezraněné a přepravit je do bezpečného útočiště, na to je pořád ještě času dost.“ „Něco podniknout musíme,“ řekl šéf Lenek. „Opakovaně rozesílat po školách a domácnostech návody, jak se při setkání s medvědem chovat, je sice teoreticky dobré, ale v praxi k ničemu,“ připomněl Sláček. „Prostě musíme pozměnit taktiku,“ přemítal inženýr Ko pečný. „S uspávací puškou znovu experimentovat nebudeme,“ odporoval Sláček. „Což rozmístit několik mobilních klecí do míst, kam má medvěd spády?“ Nápad to byl, ale Kopečný vrtěl zamítavě hlavou. „Je to časově velmi náročné a technicky téměř neproveditelné,“ odpověděl. „Ostatně víc klecí ani nemáme k dispozici.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196433