CHARLES BUKOWSKI [Hollywood]
„Slavná poslední slova?“ „Ne, slavná první slova.“ „Hank filmy nenávidí,“ promluvila Sarah. „Poslední film, který se mu líbil, byl Ztracený víkend, a víte dobře, kolik je to let.“ „Ray Milland tam jen trochu přehrává. Ale bylo to super,“ prohlásil jsem. Pak jsem se musel jít vychcat. Zeptal jsem se, kde mají hajzl. Šel jsem tam, otevřel dveře a udělal si svoje. Pak jsem se otočil k umyvadlu, abych si umyl ruce. Co to má, do prdele, znamenat? V umyvadle byl nacpaný bílý ručník. Jeden konec byl zastrčený v odtoku a druhý visel přes okraj a dotýkal se podlahy. Nevypadalo to hezky. Ručník byl celý nasáklý vodou. Kvůli čemu to tak mají? Co to znamená? Zůstalo to tak po nějaké orgii? Nedávalo mi to smysl. Bylo mi jasné, že to něco musí znamenat. Byl jsem už zkrátka starý člověk. Utíká mi svět? Prožil jsem si pár dnů a nocí úplně k posrání, plných všelijakých protimluvů, a přesto jsem nemohl tomu velkému mokrému ručníku přijít na kloub. A co hůř, Jack přece věděl, že mám přijít. Proč tam tu věc takhle nechal? Byl to snad vzkaz? Vrátil jsem se do pokoje. Kdybych byl z New Yorku, hned bych spustil: „Hele, co dělá ten zasranej promáčenej bílej ručník v tom zasraným umyvadle, co?“ Jenže já byl kluk z Kalifornie. Přišel jsem, sednul si a nic jsem neříkal, protože jsem měl za to, že je to jejich věc, a já s tím nechtěl mít nic společnýho. Jon se vrátil s dalším pivem a přede mnou se objevila otevřená plechovka. Chopil jsem se jí. Život byl zase dobrý. „Chci, aby hlavní ženskou roli hrála Francine Bowersová,“ řekl Jack. „Myslím, že bych ji uměl přemluvit.“ „Francine znám,“ odtušil Jon. „Mám dojem, že bych ji dokázal taky přemluvit.“ „Tak proč na tom nezapracujete společně?“ zeptala se Sarah. Lenny odešel pro další pivo. Vypadal na pivaře. Můj člověk. „Máte dojem, že by se v tom filmu našla role pro mě?“ zeptal se.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196428
CHARLES BUKOWSKI [Hollywood]
Podíval jsem se na Jona. „Mám Lennyho ve svejch filmech rád,“ řekl Jack. „Myslím, že by se pro vás našla role. Slibuju,“ odvětil Jon, „že vás do toho zapracujeme.“ „Četl jsem scénář,“ řekl Lenny. „myslím, že bych mohl hrát barmana.“ „Ale no tak,“ vložil jsem se do toho já, „přece byste nechtěl dávat přes držku tady svýmu kámošovi Jackovi?“ „Beze všeho,“ odpověděl Lenny. „Jo,“ prohodil Jack, „popravdě řečeno, už to jednou udělal. Vyrazil mi zub.“ „Skutečně?“ vyzvídala Sarah. „A jak,“ odpověděl Jack. Pili jsme pivo. Hovor se už většinou točil jen kolem Lennyho pozoruhodných výkonů. Nejenže takové zážitky měl, ale uměl je i dobře podat. Když začalo docházet pivo, uvědomil jsem si, že je čas odejít. Zašel jsem ještě jednou na záchod, potom jsme se se Sarah zvedli a zamířili ke dveřím. Jon tady očividně zůstával, chtěl s nimi ještě probrat pár věcí. Ve dveřích se pak stalo cosi zvláštního. Zeptal jsem se Jacka: „Hele, co dělá na hajzlu ten velkej, skrznaskrz promáčenej, podělanej bílej ručník, kterej visí z umyvadla?“ „Jakej velkej, skrznaskrz promáčenej, podělanej bílej ručník?“ zeptal se Jack. A to byl úplný závěr toho výjimečného večera.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196428
Uběhly tři čtyři týdny. Jednou večer zazvonil telefon. Byl to Jon. „Jak se máš? Jak se má Sarah?“ „Jsme v pohodě. Ty ještě žiješ?“ „Jo. A zrovna tak Tanec Jima Beama. Francine Bowersová četla scénář a zamilovala si ho. Dokonce souhlasila s nižším honorářem, než mívá, jen aby to mohla dělat. Jack to samý, ale nikomu to neříkej.“ „Neřeknu, ale proč ty nižší honoráře?“ „Jednáme s Firepower Productions, s Harrym Friedmanem a Natem Fischmanem. Pořádně zkrouhli rozpočet, ale všechno je podepsaný. Byl v tom háček, protože Jackův agent požadoval ve smlouvě klauzuli ‚Za jakýchkoli okolností‘.“ „Co to je?“ „To znamená, že musíme Jackovi zaplatit, ať se bude točit, nebo ne. Většina velkých hvězd má ve smlouvách ‚Za jakýchkoli okolností‘.“ „Těžko věřit, že z toho jednou skutečně bude film.“ „Moc pro to udělal Tom Pell, když se nabídl, že bude hrát za jeden dolar. Celýmu projektu to dodalo jistou důvěryhodnost.“ „Rád bych tam Toma měl…“ „No… pomohl nám. Když Jack slyšel, že to chce Tom udělat za dolar, začal se zajímat. Ve Firepower se začali zajímat. Měli jsme štěstí.“ „Víš, co řekl Lippy Leo Durocher?“ „Kdo to je?“ „Hráč baseballu ze starejch časů. Řekl: ‚Radši bych měl štěstí, než byl dobrý.‘“ „Myslím, že máme štěstí – a navíc jsme i dobří.“ „Snad. Ale co je to za chlápky, ti Firepower?“ „Jsou v Hollywoodu noví. Takoví vyvrhelové. Nikdo neví, co si o nich má myslet. Dřív dělali v Evropě nízkorozpočtový filmy.
CHARLES BUKOWSKI [Hollywood]
[20.] - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196428