STALINGRAD A ZKÁZA 6. ARMÁDY
101
telku ze sovětského područí. Za svoji iluzi tvrdě zaplatila. Po ústupu Wehrmachtu byli tito Kavkazané – na základě Stalinova rozkazu – vysídleni ze svých horských domovů a posláni do vyhnanství ve Střední Asii.) Vlastní stalingradská bitva začala 17. července na řekách Čiru a Cimle. Německé velení původně plánovalo, že se města zmocní při nasazení sil 6. armády a 4. tankové armády. Posléze však přecenilo úspěch dosažený ve velkém oblouku Donu a usoudilo, že na dobytí Stalingradu postačí 6. armáda a odklonilo 4. tankovou armádu na jih. Na Stalingrad tedy útočilo 14 divizí Paulusovy armády, jež měly přibližně 270 000 mužů, 3 000 děl a 500 tanků. Podporovala je Richthofenova 4. letecká armáda s 1 200 letouny. Tomuto průbojnému „beranidlu“ mohlo reálně čelit dvanáct divizí 63. a 62. sovětské armády, které však neměly dostatek sil a prostředků k zastavení německého nástupu. Houževnatým odporem však zpomalily tempo nepřátelské ofenzivy a získaly tak čas na posílení obrany na hlavní obranné čáře, kde měla být německým jednotkám zasazena první rána. Za této situace muselo německé vrchní velení opět korigovat své plány. Hothova 4. tanková armáda byla stažena z předpolí Kavkazu a dostala za úkol útočit na Stalingrad od jihozápadu, podél levého břehu Donu. 6. armáda měla postupovat ze západu. V posledním srpnovém týdnu se Němcům podařilo překročit Don a proniknout vnějším obvodem obrany města. Dne 23. srpna dosáhly předsunuté oddíly 6. armády Volhy. Souběžně provedlo německé velení úder z jihu. 62. sovětské armádě a části 64. armády hrozilo obklíčení a městu obsazení. Proto byla 62. armáda stažena na střední obranný perimetr. Tento manévr provedený v noci na 31. srpna zachránil 62. armádu a překazil i plán německého velení na dobytí Stalingradu z jihu. Rudá armáda vzápětí realizovala v prostoru mezi Volhou a Donem řadu účinných protiúderů. Nepodařilo se jí sice zlikvidovat nepřátelský průlom k Volze, ale přechodně oddálila úder ze severu. 4. září propukly těžké boje na vnitřním obvodu stalingradské obrany. Bitva o město vyvrcholila ve dnech 13. a 14. září, kdy Němci vrhli na obránce sedm divizí, 500 tanků a několik stovek letadel.
Druha svetova valka.indd 101
22/05/2014 13:31:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196373
102
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
Úporné střety se rozhořely v oblasti Mamajevovy mohyly, na břehu řeky Caricy a poblíž závodu na výrobu traktorů. 7. září psal německý svobodník Walter své matce: „Stalingrad, to je peklo na zemi. Verdun, rudý Verdun s moderní výzbrojí. Jdeme na zteč každý den. Když se nám ráno podaří postoupit o 20 metrů, večer nás Rusové zatlačí zpátky.“ V městských rozvalinách ztratily Paulusovy a Hothovy tanky svoji údernou sílu. V krvavých bojích sovětská vojska vyčerpávala nepřátelské divize. 62. armádě se podařilo ubránit prostor severně od traktorových závodů „Rudý říjen“ a severovýchodní úsek střední části města. 64. armáda držela pevně jižní část Stalingradu. Útoky 4. tankové armády zcela ztroskotaly. Na přelomu září a října se zhroutil i německý útok v Zakavkazsku. Dne 14. října podepsal Hitler operační rozkaz č. 1 velitelství pozemního vojska o přechodu do strategické obrany na celém úseku sovětsko-německé fronty. Tím prakticky přiznal ztroskotání plánů velké letní ofenzivy Wehrmachtu. Německá vojska sice pronikla do hloubi sovětského území, nedokázala však dosáhnout dvou zadaných hlavních cílů – zmocnit se ropných zdrojů v kavkazské oblasti a obsadit Stalingrad. Ačkoli za ono chybné rozmělnění „Modrého plánu“ byl osobně odpovědný Adolf Hitler, břemeno faktického neúspěchu nesli náčelník generálního štábu generálplukovník Halder a velitel armádní skupiny „A“ polní maršál List, kteří byli odvoláni ze svých funkcí. Mezitím připravilo sovětské vrchní velení plán protiofenzivy s krycím názvem „Uran“, jehož základní obrysy načrtli generálové Žukov, Vasilevskij a Jeremenko. Zatímco 62. armáda – dosavadního velitele, málo energického generála Lopatina, vystřídal 12. září generál Vasilij Čujkov – měla i nadále aktivně bránit Stalingrad, a vázat tak značné síly protivníka, posílená vojska tří sovětských frontů byla připravena obklíčit německou 6. armádu. (Autoři tohoto projektu se inspirovali Hannibalovou bitvou a vítězstvím nad Římany u Kann v r. 216 př. n. l.) Ráno 19. listopadu 1942 začala druhá etapa stalingradské bitvy. Vojska Jihozápadního frontu generála Vatutina a Donského frontu
Druha svetova valka.indd 102
22/05/2014 13:31:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196373
STALINGRAD A ZKÁZA 6. ARMÁDY
103
generála Rokossovského přešla do protiútoku, v krátké době smetla slabě vyzbrojenou 3. rumunskou armádu, pronikla do týlu Němců a 26. listopadu se zmocnila Kalače. Stalingradský front generála Jeremenka zahájil ofenzivu 20. listopadu. O tři dny později se jeho jednotky spojily u městečka Sovětskij s oddíly 4. tankového sboru Jihozápadního frontu. Nepřátelské uskupení mezi Donem a Volhou bylo obklíčeno. V kotli zůstalo přes 250 000 vojáků 6. polní armády generála Pauluse. V dalších dnech vedly svazky sovětských frontů útočné boje proti obklíčeným německým divizím, které kladly tuhý odpor. Paulus zamýšlel prolomit obklíčení na jihozápadě, ale Hitler po poradě s Jodlem a Keitelem tuto možnost zamítl. Adresoval Paulusovi radiogram, v němž nařídil udržet pozice ve Stalingradu, zaujmout kruhovou obranu a bojovat do posledního muže. Toto rozhodnutí mělo jak prestižní, tak vojenské důvody. 6. armáda měla svou přítomností na Volze vázat sovětské síly, a zabezpečit tak ústup německého uskupení ze severního Kavkazu k Rostovu. Vyproštění obklíčených formací měla zabezpečit skupina armád „Don“ pod velením vítěze od Sevastopolu, nyní již polního maršála Ericha von Mansteina, jemuž byly podřízeny všechny německé síly rozvinuté na jih od středního toku Donu až po astracháňské stepi. Dne 12. prosince, za trojnásobné převahy na malém úseku při železnici Tichoreck – Kotělnikovo – Stalingrad, vedl velitel obrněné skupiny generálplukovník Hermann Hoth útok dvou tankových divizí mezi dvě armády Jeremenkova frontu na jihozápadním okraji stalingradského kotle. Německé tanky vnikly do průlomu, 15. prosince dosáhly břehů řeky Aksaj a po dalších třech dnech nepřetržitých ztečí postoupily o 45 kilometrů. Situace sovětské fronty v Kalmycké stepi se krajně zkomplikovala. Hlavní stan přesunul na ohrožený směr 2. gardovou armádu, která se rozvinula podél severního břehu řeky Myškova. Do večera 22. prosince útok Hothových tanků uvázl. Sovětští gardisté je zastavili ve vzdálenosti 35 až 40 kilometrů od obklíčeného Paulusova uskupení. Manstein nemohl Hothovi přijít na pomoc, neboť v téže době se rozvíjel úspěšný ruský útok na středním toku Donu. Během několika dní byly zničeny hlavní síly italské 8. armády, operační
Druha svetova valka.indd 103
22/05/2014 13:31:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196373