Priestová 5 - zlom
Nepopsatelní
14.4.1957 7:07
Stránka 101
101
Zeke do‰el k nejbliωímu oknu, vyklonil se ven a dÛkladnû se rozhlédl. „Nevidím je, ale budou hodnû blízko.“ „Doufám, Ïe ne moc blízko.“ Rector se po‰krábal na hfibetu ruky, ale svûdilo to je‰tû víc. Po‰krábal se silnûji a ‰pinavé nehty za sebou zanechávaly palãivou stopu. Zeke se ohlédl. „Nedûlej to. Bude to je‰tû hor‰í.“ „UÏ jsem to zjistil.“ „Tak proã se pofiád drbe‰?“ „NemÛÏu pfiestat.“ Huojin si povzdechl. „Musíme ti sehnat nûjaké rukavice.“ „Nevíte, odkud to pfiichází? Poslouchejte…“ fiekl Zeke a v‰ichni zmlkli. Zprvu sly‰eli jen syãení vlastního dechu ve filtrech a ‰krábání Rectorov˘ch nehtÛ. Chraplavé sténání se oz˘valo i nadále. „Podíváme se po nich,“ navrhl Zeke. „Musíme?“ „KdyÏ nebudeme vûdût, kde jsou, tûÏko se jim vyhneme,“ opáãil Huojin. „Myslel jsem, Ïe tam dolÛ vÛbec nepÛjdeme.“ Zeke pfie‰el k oknu v rohu a rozpaãitû si odka‰lal. „Musíme pfiejít po ulici. VûÏ je moc daleko od okolních budov. Nevedou na ni Ïádné lávky.“ „Vy dva mû uÏ váÏnû ‰tvete, víte to? ¤íkali jste, Ïe uÏ Ïádné schody, a vyklubaly se z toho Ïebfiíky. Tvrdili jste, Ïe budeme z dosahu hnilobcÛ, a zatím máme jít na ulici, kde si nás mÛÏou honit jak je napadne.“ „Sakra, Prdlajsi. Nevím, proã se tak ãertí‰, ale nesvûdãí ti to.“ „T˘den jsem leÏel marod v posteli.“ „Byls potluãen˘ a leÏel jsi ãtyfii dny,“ opravil ho Huojin. Nemít masku, byl by si Rector odplivl. Namísto toho aspoÀ zafunûl. „Jako prÛvodci stojíte oba za houby.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196345
Priestová 5 - zlom
102
14.4.1957 7:07
Stránka 102
Cherie Priestová
„Tady za zdí to není jako procházka po Periferii, Prdlajsi. A pofiád nevidím hnilobce,“ fiekl Zeke. „MoÏná bychom…“ zarazil se. „Sly‰íte to?“ za‰eptal. „Hnilobci?“ zeptal se Rector. Zeke sykl, aby byl zticha, a pokynul Huojinovi, aby udûlal totéÏ. Huojin pfiistoupil k Zekovi a pfiitiskl se zády ke stûnû. Vyhlédl z okna a fiekl Rectorovi: „Yaozuovi chlapi. Mûl by ses jim vyhnout.“ „VÏdyÈ mû Yaozu pozval.“ Zeke pfiik˘vl. „Ano, ale s nûkter˘mi z nich se dá tûÏko vyjít. MoÏná by nám uvûfiili, Ïe jdeme za jejich ‰éfem, ale mohli by si myslet, Ïe jsme parta v˘rostkÛ, která má za lubem nûjakou lumpárnu. ¤ekneme Yaozuovi, Ïe jsme narazili na hnilobce a museli jsme si zajít. Zajímá ho, kde se srocují, takÏe budeme mluvit pravdu a on se kvÛli tomu nebude vztekat.“ Rectorovi se nic z toho nelíbilo, ale sotva mohl nûco namítat. Spustil se na v‰echny ãtyfii, aby ho pfii jeho v˘‰ce nikdo rozbit˘m oknem nevidûl. V‰ichni tfii se krãili a vykukovali pfies parapet do ulice pod nimi. Na západ od budovy, v níÏ se skr˘vali, stál dÛm, kter˘ tvofiila jen skofiepina obvodov˘ch zdí bez stfiechy. Pfiesnûji fieãeno stfiecha se propadla dovnitfi a nyní vytváfiela velice o‰emetnou podlahu. Na jednom konci oné podlahy zela veliká díra, ale nikdo nevûdûl, kam vede. „Dfiív se tam naproti fiíkalo U McKinnena,“ fiekl polohlasem Huojin, „a byla tam galanterie. UÏ se nevyplatilo to tady opravit. Z domu nezbylo tolik, aby stálo za to ho utûsnit nebo nûjak vyuÏít.“ „Nûkdo si ale myslí, Ïe se vyuÏít dá,“ zamumlal Rector. „Vypadá to tak,“ opáãil Zeke zbyteãnû nahlas. „Co se tam dole dûje?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196345
Priestová 5 - zlom
Nepopsatelní
14.4.1957 7:07
Stránka 103
103
Natahovali krky, ale snaÏili se, aby je nebylo vidût. Tiskli se k sobû a ‰oupali koleny po podlaze. Pod prsty v rukavicích jim praskaly zbytky star˘ch sklenûn˘ch tabulí. Necel˘ch tfiicet metrÛ od nich, v troskách protûj‰ího domu, couvali dva muÏi k dífie v b˘valé stfie‰e. KaÏd˘ z nich drÏel v ruce obdélníkov˘ ‰tít, kter˘ vypadal jako ruãnû tepan˘ z cínu. Tûmi ‰títy od sebe a od díry odstrkovali ãtyfii vrávoravé postavy. „Hnilobci!“ témûfi vykfiikl Zeke. „A ãerství!“ dodal Huojin, a i za prÛzorem bylo vidût, jak svra‰til oboãí. „Hodnû ãerství.“ „Co to ti chlapi dûlají?“ hlesl Rector. „Nevím,“ vydechl Huojin, jako kdyby tohle slovo nefiíkal ãasto. „Vypadá to, jako kdyby ty hnilobce odstrkovali od té díry. Vsadím se, Ïe vede do podzemí. SnaÏí se tûch hnilobcÛ zbavit. To bude asi v‰echno.“ Rector se trochu posunul, aby se mohl lépe ‰krábat na ruce. „Proã je nezastfielí?“ To byla dobrá otázka. Nikdo na ni ale nemûl odpovûì. Zeke pleskl Rectora pfies prsty, aby se pfiestal ‰krábat. Bylo to zbyteãné. „Ti chlapi se ‰títy mají masky. Ti druzí ne, ale hnilobci jsou z nich nanejv˘‰ hodinu. Kouknûte na nû, je‰tû ani nemají roztrhané obleãení. MoÏná se stala nûjaká nehoda.“ „To bude ten zával,“ fiekl Huojin. „Je to hor‰í, neÏ jsme si mysleli. Otrávili se vzduchem v podzemí.“ „To ale nevysvûtluje, co dûlají v tom b˘valém obchodû,“ poznamenal Rector. Jeden hnilobec vypadl z trosek domu na ulici a dal‰ího zahnali muÏi se ‰títy. MuÏi se koneãnû dostali na okraj díry a zmizeli v ní. Zezdola se ozvalo hlasité tfiesknutí uzavíraného vchodu. Díra se uzavfiela a skuãící hnilobci se je‰tû chvíli motali v troskách budovy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196345