„Měl klíče, práce se mu nelíbila a s eutanazií očividně problém nemá…“ „Ale říct to takhle nahlas a naplno – a nám!“ „Jasně,“ řekl Reynolds. „Musel by být psychopat.“ Marvel pokrčil rameny. „To by musel.“ * Ani ne hodinu poté, co se Marvel s Reynoldsem vrátili na statek, přijeli Grey a Singh z výslechu Křiváka Ronnieho Trewella a všichni se nacpali do Marvelova pokoje, aby si poslechli, jak to šlo. „Neudělal to,“ řekl Grey. „Jo, šéfe, podle mě to není náš člověk,“ pronesl Singh s větším taktem. Marvel nebyl ochoten přijít o jediného možného podezřelého ze zátahu ve vesnici tak snadno. „Má alibi?“ Oba detektivové si vyměnili pohledy. „Říká, že spal,“ začal Grey. „Doma, celou noc,“ dodal Singh. „Přesvědčili jste mě,“ sarkasticky podotkl Marvel. „Prostě není ten typ, pane,“ pokračoval Grey. A pak, když spatřil, jak se Marvelova tvář stahuje zlostí, dodal: „Neměl jsem ten pocit. Ani Arman ne,“ Otočil se k Singhovi: „Že ne?“ „Ne,“ řekl Singh. „Neměl jsem ten pocit. Ten kluk je skrz naskrz zloděj aut. Je jimi posedlý. Nedokázal o nich přestat mluvit, ani když jsme se ho ptali na vraždu!“ 100
ODVRACENA STRANA.indd 100
6.6.2014 16:01:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196210
„Jo,“ potvrdil Grey. „Jediné, co ho na paní Priddyové zajímalo, bylo to, že kdysi měla BMW sporťáka.“ „Třílitr s elektronickým vstřikováním,“ vzpomněl si Singh. „Slušnej bourák,“ souhlasil Grey a Pollard se přidal. Marvel je zlostně pozoroval. Myslel na to, jak se Margaret Priddyová propadla na společenském žebříčku – z jezdkyně na koni a majitelky BMW se stala paní upoutanou na lůžko, jejíž úspory mizely z banky jako voda z propíchnutého nafukovacího bazénku. Vzpomněl si na Petera Priddyho, a jak se asi musel cítit. Myslel na Křiváka Ronnieho Trewella a říkal si, jestli ho má nechat být, nebo si jít toho zlodějíčka zmáčknout sám. Rozčilovalo ho, že ho Jonas Holly vyloučil z kruhu podezřelých; už jenom z toho důvodu chtěl, aby byl Ronnie Trewell vrah. Ale Grey se Singhem byli dobří policajti. Jejich úsudku věřil. Zatímco se mu tyhle myšlenky honily hlavou, nespustil ani na okamžik oba detektivy z očí, a ti byli čím dál nervóznější. Nevědom si Marvelova vnitřního myšlenkového pochodu, Singh se nápomocně rozhodl podělit o další postřeh. „Vypadal, že to nemá v hlavě… v pořádku, pane.“ „Přesně,“ horlivě přikyvoval Grey. „Ne tak docela v pořádku.“ To, že od Greye zaslechl ozvěnu Jonasových slov, Marvela dorazilo. Vydal ze sebe zvuk všeobecného pohrdání, shrábl klíče od Fordu Focusu a odkráčel z místnosti, aby si Ronnieho Trewella proklepl sám. * 101
ODVRACENA STRANA.indd 101
6.6.2014 16:01:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196210
Mladík stál u dveří a mžoural do mlhavého slunce, které zapadalo za kopce vřesoviště. Ronnie Trewell byl tak vychrtlý, že vypadal, jako by vypadl z komparzu filmu o vězeňském lágru. Na hlavě měl hnízdo podomácku ostříhaných černých vlasů a čelo nepřetržitě nakrčené zmatkem, jímž byl jeho život. Když uviděl, že Marvel zastavil, zahodil nedopalek ubalené cigarety a zacouval do dveří. „Chci si s tebou promluvit!“ zavolal na něj Marvel okénkem u spolujezdce a kluk se zastavil a čekal. Marvel měl rád pokorné zloděje. Vystoupil z auta a po zaplevelené cestičce se vydal k domu. „Inspektor Marvel,“ představil se. „Jsi Ronnie Trewell?“ „Jo. Nic jsem neudělal. Už jsem s někým od vás mluvil. Já nic neudělal. To je Zetec?“ Marvela ta náhlá změna vyvedla z rovnováhy. Ohlédl se na Focus. „Nepřišel jsem si s tebou povídat o autech, kamaráde, ale o vraždě.“ „Jo, já vím,“ pokrčil rameny Ronnie. „Ale už jsem to řek těm druhejm. Můžu se projet?“ Při tom začal scházet ze schodů a mířil k autu. Marvel ho musel nedůstojně následovat. „Ne. Řekni mi, kde jsi byl v sobotu v noci.“ „Tady. Spal jsem. Už jsem to říkal. Jen na chvilku. Můžete jet se mnou. Přece neukradnu policejní auto, že jo? Určitě ne s vámi uvnitř.“ „Přestaň, už kurva, mluvit o tom autě, jasný?“ Marvel začal mít pomalu tušení, že tu ztrácí čas. „Máš na to svědky?“ „Ne. Tohle není estéčko, co?“ řekl Ronnie s posměškem v hlase a nahlížel dovnitř okénkem. Marvela ani trochu 102
ODVRACENA STRANA.indd 102
6.6.2014 16:01:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196210