Strugačtí Ostrov - zlom
14.4.2009 18:38
Obydlen˘ ostrov
Stránka 101
101
„TakÏe kdybych pfiikázal nemluvit, ukousne‰ si jazyk, jo?“ Maxim mlãel. Tahle rozmluva se mu nelíbila, ale neustále mûl na pamûti Gajova dÛtklivá ponauãení. „Co dûlá tvÛj táta?“ zeptal se rytmistr. „Je vûdec, pane rytmistfie.“ „Îije?“ „Tak jest, pane rytmistfie.“ Rytmistr vyndal cigaretu z úst a zadíval se na Maxima. „A kde je?“ Maxim si uvûdomil, Ïe se profiekl. Musí se z toho nûjak vykroutit. „Nevím, pane rytmistfie. Pfiesnûji fieãeno si to nepamatuju.“ „Jo, a Ïe je vûdec, to si pamatuje‰… Co e‰tû si pamatuje‰?“ „Nevím, pane rytmistfie… Pamatuju si toho hodnû, ale kaprál Gaal soudí, Ïe je to fale‰ná pamûÈ.“ V pfiedsíni se ozvaly chvatné kroky, do místnosti vstoupil Gaal a strnul pfied rytmistrem. „Vûnuj se tûm polozdechlinám, kaprále,“ fiekl rytmistr. „Mበdost náramkÛ?“ Gaj pohlédl pfies rameno na zatãené. „S va‰ím dovolením si budu muset jedny vypÛjãit od druhé sekce, pane rytmistfie.“ „Proveì!“ Gaj vybûhl a vtom se v pfiedsíni znovu ozval dupot holínek, pfiibûhli velitelé dal‰ích sekcí a hlásili, Ïe operace probíhá úspû‰nû, dva podezfielí uÏ byli zadrÏeni, nájemníci jako obvykle poskytují aktivní pomoc. Rytmistr jim pfiikázal, aby co nejrychleji skonãili a po operaci odvysílali ‰tábu heslo Tamba. KdyÏ ode‰li, zapálil si dal‰í cigaretu, nûjak˘ ãas mlãel a díval se, jak legionáfii
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196132
Strugačtí Ostrov - zlom
102
14.4.2009 18:38
Stránka 102
Arkadij a Boris Strugaãtí
vytahují z regálÛ knihy, listují v nich a odhazují je na postel. „Pandi,“ prohodil tlumenû. „Podívej se na vobrazy. A na tenhle mi dej pozor, ne abys s ním nûco proved, ten uÏ mám vyhlídnutej já…“ A znovu se soustfiedil na Maxima. „Jakpak se ti zamlouvá?“ zeptal se. Maxim pohlédl na obraz. Byla to krajina s mofisk˘m pobfieÏím, vysoká vodní dálava bez obzoru, soumrak a Ïena vystupující z vody. Vítr. Zfiejmû chladn˘. Îenû je zima. „Pûkn˘ obraz, pane rytmistfie,“ fiekl Maxim. „Poznávበto?“ „Nikoli. Tohle mofie jsem nikdy nevidûl.“ „A jak˘ jsi vidûl?“ „Úplnû jiné, pane rytmistfie. JenÏe to bude tou mou fale‰nou pamûtí.“ „Nesmysl. Vidûl jsi to sam˘. JenÏe ses nedíval ze bfiehu, ale z mÛstku, pod nohama jsi mûl bílou palubu a za tebou na zádi byl e‰tû jeden mÛstek, vo nûco niωí. A na bfiehu nebyla Ïenská, ale tank a tys mífiil pod vûÏ… MበvÛbec pfiedstavu, ty ‰tûnû, co to je, kdyÏ ocelovej granát zasáhne tank pod vûÏ? Massarak‰…!“ zasyãel a rozmáãkl nedokoufienou cigaretu o stÛl. „Nemám,“ odtu‰il Maxim chladnû. „Nikdy v Ïivotû jsem niãím na nic nemífiil.“ „Jak to mÛÏe‰ tvrdit? Ty si pfiece nic nepamatuje‰, kandidáte Sime!“ „Pamatuju si, Ïe jsem nemífiil.“ „Pane rytmistfie!“ „Pamatuji si, Ïe jsem nemífiil, pane rytmistfie. A nechápu, o ãem to mluvíte.“ Vstoupil Gaj v doprovodu dvou kandidátÛ. Zaãali zatãen˘m navlékat tûÏká kovová pouta.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196132
Strugačtí Ostrov - zlom
14.4.2009 18:38
Obydlen˘ ostrov
Stránka 103
103
„Tohle pfiece jsou taky lidi, Ïejo?“ prohodil najednou rytmistr. „Maj Ïeny, dûti… Nûkoho mûli rádi a nûkdo mûl rád je…“ Byl to jasn˘ v˘smûch, ale Maxim mu fiekl, co si myslel: „Ano, pane rytmistfie. Jak na to koukám, jsou to taky lidi.“ „To jste neãekal?“ „Neãekal, pane rytmistfie. âekal jsem nûco docela jiného.“ Koutkem oka zaznamenal GajÛv vylekan˘ pohled. Jemu v‰ak uÏ ze v‰ech tûch lÏí bylo málem na zvracení, a tak dodal: „Myslel jsem si, Ïe to jsou skuteãní degeneráti. Nûco jako holá, skvrnitá… zvífiata.“ „A ty jsi holej flekatej blbeãek,“ usadil ho rytmistr. „Balík vesnická. Tady nejsi v lese… Tady vypadaj jako lidi. Hodn˘, mil˘ lidi, kter˘ pfii velk˘m rozãilení hroznû bolí hlaviãka. Nebolí tû taky hlaviãka, kdyÏ jsi nervózní?“ udefiil na Maxima neãekanû. „Mû nebolí nikdy nic, pane rytmistfie,“ odsekl Maxim. „A co vás?“ „CoÏéé?!“ „Mluvíte nûjak podráÏdûnû,“ pokraãoval Maxim, „tak mû napadlo…“ „Pane rytmistfie!“ ozval se rozechvûle drnãiv˘m hlasem Gaj. „Dovolte mi promluvit… Zatãení se probrali.“ Rytmistr na nûj pohlédl a u‰klíbl se. „Îádn˘ strachy, kaprále. TvÛj kamarádíãek se dneska pfiedved jako pravej legionáfi. Nebejt jeho, rytmistr âaãu uÏ by se tu povaloval s kulí v lebce…“ Zapálil si tfietí cigaretu, pohlédl ke stropu a vypustil z úst tlust˘ sloup d˘mu. „Mበdobrej ãich, kaprále. Já bych toho fe‰áka jmenoval fiádn˘m vojínem tfieba hned… Massarak‰, já bych ho dokonce jmenoval dÛstojníkem! Má brigad˘rsk˘ man˘ry, k smrti rád se vyptává dÛstojníkÛ… Teì uÏ ti moc dob-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196132