„Pche, ty jsi hloupá, Rozvaro, hloupá!“ smál se Tom. „Zase jsem tě převezl! Muahaha!“ Slečna Povidlová udělala vzteklý obličej a chvilku to vypadalo, že zkusí ještě něco jiného, ale v té chvíli zazvonil zvonek u dveří. Bylo to pár Christopherových kamarádů, kteří přišli na čaj a narozeninový dort. Slečna Povidlová rezignovaně povzdechla. Zamračila se na Toma, ale pak musela počkat, až paní Cristallová nalije čaj a doktor Jack naservíruje dort. Tom založil ruce na prsou a uvelebil se v křesle. S touhle narozeninovou svačinou se zkrátka bude muset smířit. Třináctiletý kluk, co si dává čaj a dort. V domě své matky. A ta matka je vikářka. Jestli něco není cool, tak tohle, myslel si a v koutcích úst mu zaškubalo. Jenže na druhou stranu, Chrisův nevlastní bratr je zlý Temný pán z jiné dimenze. To zas naopak cool je. Tom se zasmál – nebyl to jeho známý smích zlého vládce, ale obyčejné chlapecké zahihňání. „Co je tu tak k smíchu, Tome?“ zeptal se Chrisův kamarád Cvoklin, který právě přišel. „Ale nic, Petere Colline,“ mávl rukou Tom. „Vůbec nic!“ Toho večera těsně předtím, než měli jít spát, seděli Tom a Christopher v Tomově pokoji a bouřná vrána Dave hřadovala poblíž. „Tak co ten telefon?“ ptal se Chris. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196053
„Je skoro připravený, příteli,“ řekl Tom, který se nahýbal nad mobilem a malým černým šroubovákem na něm něco upravoval. „Skoro hotový.“ „Je to tak strašně dlouho – Suz je možná už mrtvá,“ znepokojoval se Chris. Tom povzdechl. „Já vím, já vím, ale nemůžeme dělat nic než doufat v nejlepší. Je to velká starost, nevědět, co se děje v Temnokraji. Kdybych se tam tak mohl vrátit a dát to tam do pořádku, znova se ujmout vlády.“‘ „A zachránit Suz!“ připomněl důrazně Chris. „No ano, jistě, jistě, o to hlavně jde,“ pokyvoval Tom. „No, ale teď nech telefon telefonem, chci ti něco ukázat.“ S těmi slovy zhasl světlo a roztáhl závěsy. Dole bylo vidět zápraží domu Cristallových, ozářené venkovním světlem. Slečna Povidlová právě vyšla ven. O zeď se opíralo její kolo. Bylo úplně bílé, včetně pneumatik. Slečna Povidlová se přezouvala z pohodlných tenisek do jakýchsi podivných holinek, které používala při jízdě. Byly jasně stříbrné a plné zvláštních vzorů. Strčila jednu nohu do boty. „Koukej se, koukej,“ šeptal Tom. Chris se se zájmem zadíval dolů. Rozvárka strčila dovnitř druhou nohu – a najednou v hrůze vyjekla! Tom se začal ďábelsky chechtat – a Christopher se rozesmál také. Chůva rychle botu zase zula a začala uvnitř šmátrat rukou. Nakonec vytáhla malý kovový předmět. 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196053
„Bzučák,“ prskal Tom, který se tak svíjel smíchy, že skoro nebyl schopen mluvit. „Cože?“ dusil se podobně Chris. „No taková ta věc, jak se dá koupit v prodejně kanadských žertíků. Schová se to v dlani, a když si s někým stiskneš ruku, tak to zabzučí a dá to tomu druhému drobnou elektrickou ránu. Jednu takovou věc jsem jí strčil do té pitomé boty!“ vysvětloval Tom. Chris se rozesmál nahlas. „Skvělý!“ prohlásil. Tom se chechtal tak moc, že se mu v očích objevily slzy. Škoda, že to nemohl být smrtící škorpion nebo had nebo něco takového, myslel si, jenže na druhou stranu, to by nebylo ani zdaleka tak legrační, nemluvě už o nevítané pozornosti policie a tak. Právě v té chvíli se bílá dáma s nepřirozenou rychlostí obrátila a podívala se do okna jako lvice na gazelu. Tom a Chris odskočili z dohledu a smích je okamžitě přešel. „Z té ženské dostávám husí kůži,“ prohlásil Chris. „Já vím, já vím,“ kývl Tom. „Ale i tak to byla zábava, jednou převézt zase ji!“ V dálce slyšeli kovový skřípot chůvina kola, na kterém odjížděla kamsi domů. Tom a Christopher se na sebe zazubili. Pak Chrise úsměv přešel. „Škoda že tohle nemohla vidět Suz,“ řekl. 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196053