98
tak sestupná sociální mobilita. Ze zabraných území uprchla většina českých státních zaměstnanců, příslušníků inteligence, vojáků z povolání, velkých podnikatelů, takže zde téměř vymizely dvě skupiny buržoazie a inteligence.310 Migrace nejcitelněji oslabila českou národnostní skupinu v pohraničních okresech s rozptýleným českým osídlením. Zatímco ryze české obce na Chodsku, Mostecku, Opavsku, Bílovecku, Zábřežsku a jinde zasáhla méně. I zde byl úbytek obyvatelstva značný. Například v okresech Most, Duchcov, Bílina žilo v roce 1930 38–41 % Čechů a při německém sčítání obyvatel roku 1939 to bylo 20–27 % Čechů. Uvedené sčítání však počet Čechů podcenilo.311 Konkrétní realizace menšinového útlaku měla zřetelné kontury. Říšské ministerstvo vnitra vydalo už 2. prosince 1938 zákaz používání češtiny jako úředního jazyka. Češi mohli korespondovat a jednat v úředních záležitostech výhradně německy.312 České nápisy byly odstraněny a nahrazeny německými. Hlasitější český hovor na veřejnosti nebyl tolerován. Všechny české politické strany byly rozpuštěny. V souvislosti se záborem byla ochromena činnost hlavní části spolků, jednak útěkem jejich funkcionářů, evakuací spolkového zařízení, tak i rabováním a zabíráním spolkového majetku henleinovci. Činností zvláštního likvidačního komisaře tzv. Stillhalterkommissar, jež měl zjednodušit spolkovou strukturu a podřídit ji nacistickému systému, došlo k ukončení činnosti dalších spolků. Ty, které nebyly zlikvidovány, ve své činnosti ustávaly. Ze strany nacistických orgánů totiž nebyla vůle, aby vůbec fungovaly. Případná činnost byla omezována dohledem landrátů, které schvalovaly složení představenstva a stanovy, či všeobecným dozorem hodnostářů NSDAP. Jediným povoleným sdružením se staly hasičské spolky, u nichž byly zavedeny jednotné německé povely a jejichž dřívější kulturní aktivita byla podvázána. Rušení či slučování s německými postihlo i hospodářská – konzumní a záloženská družstva. Cena převzatého spolkového 310 Průcha, V. a kol.: Hospodářské a sociální dějiny…, c. d., s. 432. Uvnitř české národnostní skupiny tak vzrostlo po Mnichově zastoupení rolníků. Později s příchodem sil vyslaných sem většinou nedobrovolně z protektorátu stoupal podíl dělnictva. 311 Macek, J.: Uprchlíci…, c. d., s. 137. Podle zprávy SD pokusy slovanských kruhů silněji zdůraznit zvláštní národnost Moravanů v připojených územích župy Niederdonau předem ztroskotaly. Meldungen aus dem Reich 1938–1945. Die geheimen Lageberichte des Sicherheitsdienstes der SS, ed. Heinz Boberach, 2. sv., 1938-10. Nov. 1939, Herrsching 1984, s. 103–104. 312 V případě českého podání úřady měly odpovídat jen německy. Srv. Gebel, R.: Heim…, c. d., s. 214–216.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195999
99
majetku byla při ukončení činnosti tohoto komisaře v roce 1940 vyčíslena na 142 milionů marek.313 Likvidační proces ve výsledku vedl ke znemožnění spolčování a sdružování českého obyvatelstva. Kulturní život Čechů omezovala neexistence českého tisku a nakladatelství a uzavření většiny knihoven, v jejich případě byla situace lepší v oblastech se širším českým osídlením ve vládním obvodu Opava. (Na Hlučínsku byly z knihoven staženy české knihy, jež se v některých obcích i pálily. Český kulturní život zde neexistoval.)314 Restrikce a zákazy se dotkly dalších aktivit českých obyvatel, jako byly zábavy, plesy, divadelní představení či fotbalová klání. Veřejná procesí a náboženské poutě byly záhy zrušeny. Jediným pojítkem s vnitrozemím se často stával československý a posléze protektorátní rozhlas. Češi se tak setkávali nejčastěji ve vlastních bytech a obydlí, kde nebyli svázáni užíváním německého jazyka. Propouštění českých zaměstnanců kontinuálně pokračovalo. Později přišli o místo i ti, kteří doposud zůstávali z důvodu nezapracovanosti zdejších sil. Zpráva z konce ledna 1939 uváděla i jiné důvody: „Čeští dělníci ze závodu ‚Tatra‘ jsou systematicky propouštěni z práce s odůvodněním, že pro ně není dostatek práce. Jsou hromadně posíláni na práce do vnitrozemí Německa a na jejich místa v závodech ‚Tatra‘ jsou postupně přibíráni dělníci němečtí z Bruntálska, Krnovska apod.“315 Českému obyvatelstvu byl znemožněn podíl na správě i samosprávě i v čistě českých vesnicích. V případě neprosté nezbytnosti, když v obci nežil žádný Němec, byl starostou jmenován Čech. Na činnost českých starostů však dohlíželi tzv. Amtsleiter – němečtí vládní komisaři, kteří měli vždy na starosti několik českých obcí. Také české školství bylo těžce poškozeno. Na Hlučínsku a na území připojeném k župě Horní Dunaj došlo ke zrušení všech českých škol.316 V oblasti, která se stala součástí Bavorska, byly zachovány jen obecné školy na Chodsku.317 Na části jižní Moravy připojené k župě Dolní Dunaj, mohly existovat obecné školy s českým jazykem a pod německým vedením jen v Břeclavi a ve Znojmě.318 V sudetské župě zanikly české střední a vyšší školy a docházelo i k soustavnému snižování počtu měšťanských škol. Českým dětem z příhraničních obcí bylo 12. prosince 313 Bartoš, J.: Okupované pohraničí..., c. d., s. 85. 314 Borák, M.: České Slezsko..., c. d., s. 404. 315 NA Praha, f. PMV , k. 1043, sign. 225–1043–4, č. j. 67 pres. 28. 1. 1939. 316 Plaček, V.: Hlučínsko..., c. d., s. 165–170. Moulis, M.: Území jižních Čech…c. d., s. 38. 317 Moulis, M.: Uloupená Šumava…, c. d., s. 79–83. 318 Bartoš, J.: Jižní Morava…, c. d., s. 21–22.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195999
100
1938 říšským místodržitelstvím v Liberci zakázáno docházet do obecných a měšťanských škol v českém vnitrozemí. Docházelo k rušení i tzv. menšinových škol vzniklých ještě za monarchie. U obecných škol došlo ke zvýšení limitu počtu žáků ze čtyřiceti na šedesát, potom docházelo i k jejich přímému rušení. V severočeském uhelném revíru zůstala v Mostě z původních 225 českých škol jen jediná.319 Příhodnější situace byla opět v oblastech souvislejšího osídlení na Opavsku, Chodsku, Zábřežsku, Novojičínsku. I zde však převažovala výuka německého jazyka nad českým a byli sem dosazováni němečtí učitelé a ředitelé. Mladší generace neměla po získání základního vzdělání možnost se vyučit významnějšímu řemeslu a stát se kvalifikovaným dělníkem či samostatným živnostníkem. Ve směrnicích o přijímání českých dětí do německých škol se odrážely rasové předpoklady. Bylo stanoveno, že do těchto škol mohli chodit vedle německých dětí jen děti ze smíšených manželství či s německými předky. V. Zimmermann k tomu cituje zprávu ústeckého vládního prezidenta z ledna 1941: „Češi, kteří si chtějí zvolit hodnotná povolání, budou nuceně vytlačeni do protektorátu.“320 Jeden z informátorů SoPaDe uváděl, že v novinách v sudetoněmeckém území se objevovaly odkazy v německém a českém jazyce o dobrodiní, že české školy mohly dále existovat. Vzápětí na konkrétním případě demonstroval tvrdou realitu. Český vyšší učitel z Teplic, ke kterému chodili čeští rodiče, aby dále učil jejich děti, sestavil listinu, aby dokázal, že je o vyučování v češtině zájem. S tímto soupisem šel k okresní školní radě, kde několikrát intervenoval. Tamější úředníci po něm chtěli, aby byl trpělivý. Nakonec dostal tuto zprávu: „Jsme zpraveni o vašich nepřestávajících snahách o českou školu. Zanechte dalších snah, abychom nemuseli proti vám zakročit s prostředky, které by vám samotnému nebyly příjemné.“321 V hospodářské oblasti vedl bojkot českých živnostníků k odchodu dalších z těch, kteří zde doposud zůstávali. Bojkot nebyl trvalý, neboť i nacistická správa si uvědomovala nezbytnost jejich činnosti pro zajištění běžného hospodářského chodu, obzvlášť po přesunu části německých živnostníků do jiných služeb a na frontu.322 V posledních letech války v souvislosti s tzv. totální válkou byl pak nastolen ostřejší kurz
319 Macek, J.: Uprchlíci..., c. d., s. 137. 320 Zimmermann,V.: Sudetští Němci…, c d., s. 259. 321 Deutschland-Berichte der Sozialdemokratischen Partei Deutschlands (SoPaDe), Jg. 6, Nr. 2, s. A 16. 322 Krsek, M.: Všední den…, c. d., s. 222.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195999