„Nepřišel proto, že jsem Židovka. Vím to, i když se mi snažíš milosrdně lhát. Možná, kdyby přišel včas, snad by…,“ Tylda se rozplakala. Plakávala v tyto dny často. Atmosféra ve Ztracené byla smutná a těžká, ale byla jiná než za okny. Zatímco Tylda si ve svém malém bytě prožívala svou osobní tragédii a smiřovala se s ní, Evropa se začala utápět ve válce a česká společnost trpěla destrukcí iniciovanou fašisty, kteří mimo jiné s pravidelnou přesností vyhlašovali protižidovská nařízení. Kde se najednou vzali všichni ti, kteří sympatizovali s fašismem, psali obdivné články o Hitlerovi a jeho patolízalech? Napsal tohle Čech, nebo Němec, zamyslela se Tylda nad výstřižkem novinového článku informujícím o tom, že všechny židovské obchody musí být označeny jako obchody neárijské? Toto označení musí být provedeno pouze v němčině a má sloužit jedině k tomu, aby říšskoněmečtí vojáci v těchto obchodech v žádném případě nenakupovali. Nařízení bylo doplněno informací, že českému obyvatelstvu tímto označením nejsou kladeny žádné překážky, aby své nákupy nadále obstarávali i v židovských obchodech. Další článek, u kterého se Tylda rozplakala, informoval o konečném zúčtování se Židy a o tom, jak se převážná většina českého národa právem od Židů odvrací. „Co se to děje, maminko?“ utřela si slzy Tylda. Olga pohladila dceru po vlasech. „Neplač, děvčátko moje. Někdy se stávají v životě těžké věci. Když se dějí, tak máme pocit, že je nezvládneme, že jsou tak těžké, že už snad nic těžšího nemůže nastat. Nevím, proč nám to Bůh takto zařídil, ale nezbývá, než se všem našim zkouškám postavit a věřit, že vše se v dobré obrátí, a zkrátka žít dál.“ „Maminko, ale co když nikdy nedonosím dítě? Tak rádi bychom měli s Frantou velkou rodinu!“ „Neboj se, Tylduško. Jistě budeš mít děti a ty děti budou mít své děti a ty zase své. A naše rodina bude velká, tuze velká! A určitě to budou úžasní lidé, budou hodní, budou pomáhat ostatním, budou milovat a budou milováni… Neboj se, vím to! Cítím to! Budeš mít nejméně dvě děti!“ „Jak to maminko, že to víš? Neříkáš to jen proto, abys mě uklidnila?“ 98
Tylda zlom.indd 98
16.4.2014 10:44:03 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195855
„Ženský instinkt! Nebo prostě jen vnitřní pocit a tušení toho, co přijde!“ „Tušení?“ „Mám sny, mám v noci sny… Od té doby, co odešel tvůj otec… Vždy sedí se mnou u stolu a říká mi spoustu věcí. Snad si o mně nepomyslíš, že jsem bláznivá! Nikdy jsem ti o tom neříkala, nemluvím s nikým o těchto věcech, ale myslím si, že nastal správný čas!“ „Tatínek? Ve snech? A co ti říká?“ „No, on se mi zjevuje jednou za dlouhý čas. Ale vždy, když mám být varována, nebo naopak uklidněna v nějaké životní situaci. Před několika měsíci jsem se vzbudila ráno s myšlenkou, kterou jsem slyšela z jeho úst. Říkal, že naše dcera je dítě války, její dítě je dítětem války.“ „Dítě války?“ „Ano. Ty ses narodila během první světové války a myslím si, že během této války se ti narodí dítě. Takže se snaž netrápit se z toho, co se stalo, a dívej se do budoucnosti s nadějí a vírou…“ „S nadějí? S nadějí v dobro? S nadějí v budoucnost? Když se venku děje tohle všechno? A mám vůbec právo přivést dítě do tohoto světa?“ „Válka jednou skončí!“ „Ano, maminko. Každá válka jednou skončí! Ale kdy a jak? A co se stane s námi, než tohle všechno skončí?“ „Zvládneme to! Prostě to musíme zvládnout! Mě moji rodiče vychovali tak, abych se nikdy nepoložila, když je přede mnou něco těžkého. A já jsem tě vychovala stejně! Jsi silná holka a jen tak tě něco přece nepoloží, ne? Mám jedno životní pravidlo. Láska přežije všechno! Naprosto všechno!“ Tylda vzala Olgu za ruku. Pevně ji sevřela. Olga chodila za dcerou každý den, někdy přespávala na pohovce v jídelně, aby byla dceři po ruce, kdyby ji potřebovala už od rána. Po několika týdnech Tylda pookřála a šla v doprovodu matky na prohlídku ke svému gynekologovi. Nepřijal ji. Zdravotní sestra Tyldě v čekárně pošeptala, že to teď nejde kvůli nějaké kontrole a že se pan doktor u ní zastaví večer doma. Opravdu přišel. Nemluvil o tom, proč 99
Tylda zlom.indd 99
16.4.2014 10:44:03 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195855
ji nevyšetřil v ordinaci, nemluvil o kolegovi, o jehož postoji k Tyldinu problému v prosinci jistě věděl. Prohlédl ji a suše sdělil, že její zdravotní stav je uspokojivý a že neshledává žádné překážky dalšímu otěhotnění. Nevypil nabídnutý čaj, nevzal si peníze a s úklonou se rozloučil… Podivná doba… Každý týden s sebou přinášela nová opatření, nové příkazy, nová omezení. O některých se Tylda, Franta a Olga dozvídali z tisku, o některých od známých nebo příbuzných. Někdy se ve Ztracené stavil strýc Alfréd. Byl smutný z toho, že nesmí chodit na fotbal, což byla jeho velká vášeň. Ale daleko víc ho trápilo, že byl stejně jako další židovští podnikatelé úplně vytlačen z hospodářského života. Všechny peníze museli převádět na vázaný a obstavený bankovní účet, museli přihlásit veškerý majetek a na začátku jara museli uložit všechny své cennosti do bankovní úschovy. Židé byli vytěsňováni nejen ze života ekonomického, ale především společenského. Byla jim zakázána návštěva kin a divadel, jejich občanské průkazy byly viditelně označené písmenem J. Od května byl vyhlášen zákaz jejich vstupu do veřejných sadů a zahrad, což bylo následováno absurdními zákazy používání nájemních aut, jízdy na parnících, chování holubů a jiných domácích mazlíčků, zákaz používání jídelních a spacích vozů ve vlacích, zákaz používání tramvaje, pokud by jel jen jeden vůz. Pokud jely vozy dva, směli Židé jen na zadní plošinu… Zákaz navštěvování kaváren a restaurací byl rozšířen i na ty, které měly zvláštní „židovskou“ místnost. Židovští žáci nesměli studovat ve školách, kde byla vyučovacím jazykem čeština. Závěr roku 1940 přinesl povinnost přihlášení se u židovských obcí, zákaz měnit bydliště a opouštět jeho obvod. V některých městech byl vyhlášen i seznam ulic, kam nesměli Židé vstupovat. Ulic, ve kterých ještě nedávno měli své prosperující obchody, ve kterých všichni rádi nakupovali, ve kterých se zdravili se svými přáteli a ve kterých rádi chodili do kaváren a restaurací… Rok 1941 přinesl další zpřísnění životních a společenských podmínek židovského obyvatelstva. Byly jim odňaty telefony, řidičské průkazy, byly jim odebrány příděly jablek, cukru, luštěnin, nesměli 100
Tylda zlom.indd 100
16.4.2014 10:44:03 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195855