KAPITOLA 12
Mezihra ve Freetownu
U
bíhala polovina října a příslušníci Maid Honor Force byli zklamáni dosavadní nečinností. Podařilo se jim bezpečně dostat do západní Afriky, byli odpočinutí, aklimatizovaní a slušně ubytovaní ve svém táboře v Lumley Beach. Dobře však věděli, že nemohou zahájit operaci Postmaster, dokud nedostanou svolení z Londýna. Netrpělivě čekali na rozkaz k jakékoli akci. Zatím jen cvičili a udržovali si dobrou fyzickou kondici. W zařídil, aby mohli Longe s Eyrem odletět do Freetownu a připojit se k Maid Honor Force. Oba byli skvěle vycvičenými odborníky na výbušniny, stejně jako ostatní zklamanými přetrvávajícím „zákazem úderů“. Longe později vylíčil March-Phillippse, Appleyarda a ostatní jejich muže jako „partu nádherných, nadšených a odvážných chlapů, připravenou splnit jakýkoli úkol bez ohledu na sebevětší přesilu“. V západní Africe se muži z Maid Honor Force nadechli čerstvého vzduchu. Jejich přítomnost však stále zůstávala trnem v oku místních vojenských velitelů, generálmajora Giffarda a kontradmirála Willise. Oba se sice s příjezdem Maid Honor Force smířili, ale jen proto, že dostali výslovný rozkaz z Londýna, a nic jiného jim tudíž nezbývalo. Zejména Giffard nehodlal připustit, aby March-Phillippsovi muži uskutečnili jakoukoli akci, jež by mohla narušit dosavadní status quo, pobouřit neutrální státy nebo mít jiné, z jeho hlediska nežádoucí důsledky. Admirál Willis dal nepokrytě najevo, že Maid Honor by se měla otočit a odplout zpátky domů. V tomto smyslu vyzněl jeho telegram Admiralitě, odeslaný počátkem října. Willis prohlašoval, že pro loď tohoto typu nevidí v oblasti jižního Atlantiku smysluplného využití: „Nemá řádný právní statut, a pokud by ji nepřítel obsadil, její maskování by bylo brzy odhaleno. Její hodnota v boji proti nepřátelským ponorkám je pochybná a k provádění průzkumu v neutrálních nebo vichistických vodách se nehodí.“ Kromě toho pochyboval, že se v jeho oblasti pro Maid Honor Force najdou nějaké adekvátní cíle, a soudil, že jednotka by byla lépe využitelná na severní polokouli. 98
fleming_zlom_pokor.indd 98
10/21/13 9:22 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195758
MEZIHRA VE FREETOWNU
Ian Fleming napsal 14. října 1941 M a poděkoval mu za kopii March-Phillippsova hlášení o průběhu plavby Maid Honor do Freetownu s následujícím komentářem: „Je (March-Phillipps) jistě přesvědčen, že odvedl velmi dobrý výkon a jen nešťastnou náhodou se mu nepodařilo překonat rekord.“ S názorem admirála Willise, že Maid Honor je v západní Africe prakticky neužitečná, Fleming nesouhlasil a dodal, že „vzhledem k jejich výkonu jsme (Admiralita) nakloněni vyslovení souhlasu“. Admirál Godfrey, šéf Ředitelství námořního zpravodajství a Flemingův nadřízený, nicméně 17. září vydal rozkazy pro použití Maid Honor Force po jejím příjezdu do západní Afriky a tyto rozkazy stále platily. Úkolem jednotky bylo: a) dopravovat agenty na místa a z míst jejich působnosti, b) přepravovat potřebná sabotážní zařízení a výbušniny, c) spolupracovat s kapitány neutrálních obchodních lodí a pokoušet se je přesvědčit k vydání nebo potopení jejich plavidel, d) působit jako „loď Q“ proti nepřátelským ponorkám a e) provádět podvratné akce, které jí mohou být určeny. Tyto rozkazy byly Willisovi odeslány v září telegraficky a následně také poštou. Willis ovšem tvrdil, že je nedostal. Proto byly odeslány znovu a admirál se musel chtě nechtě – alespoň v daném okamžiku – s přítomností Maid Honor Force smířit. Zatímco tedy v Londýně probíhal mezi SOE a nadřízenými instancemi zápas o získání souhlasu s nájezdem na Santa Isabel, v západní Africe bylo třeba vymyslet pro jednotku nějakou práci. Willis nakonec odsouhlasil použití Maid Honor jako špionážní lodi k provádění průzkumné činnosti. Velká aktivita německých ponorek v oblasti vyvolávala obavy zejména ve Freetownu. Britské lodě byly potápěny. Obchodní námořnictvo cítilo, že britské úřady ve Freetownu si pouze „hrají na válku“. Britská loďařská společnost Elder Dempster byla nucena vypsat odměnu 50 liber pro každou obsluhu lodního děla, která vypálí na nepřátelský letoun, 100 liber pro každou, která takový stroj sestřelí nebo poškodí, a 250 liber v případě, že se toho podaří dosáhnout bez poškození lodi. Ponorky představovaly mnohem obtížnější problém a vedly se četné diskuse o tom, kde asi doplňují pohonné hmoty. Willis proto rozhodl, že Maid Honor bude u pobřeží západní Afriky pátrat po ponorkových základnách. Její posádka měla spoléhat na informace získané z různých zdrojů. Podle rozkazu měla operovat z Freetownu pod krytím anonymní rybářské lodi, sledovat zpravodajské informace, proplouvat podezřelými místy a v případě potřeby provádět bližší průzkum s pomocí dinghy nebo kánoe Folbot. Maid Honor Force mohla plout tam, kam pravidelné jednotky Královského námořnictva nebo pozemního vojska nesměly. Jejím úkolem bylo vkrást se do určité oblasti, propátrat ji, získat maximum informací, zase se odplížit a podat hlášení. 99
fleming_zlom_pokor.indd 99
10/21/13 9:22 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195758
ODHALENÉ TAJEMST VÍ VZNIKU AGENTA 007
Naplněn obvyklým nadšením a optimismem, naložil agent W.01 March-Phillipps několik hlubinných bomb v naději, že by Maid Honor mohla na moři zastihnout německou ponorku. Hlubinné bomby měly být již podle názvu obrannou zbraní – pro případ, že by nějaké německé ponorce Maid Honor stála za torpédo. March-Phillipps však ve skutečnosti dychtil po tom, aby nějakou ponorku potkali a použili bomby proti ní. Toužil zasadit nepříteli tvrdý úder a udělat něco, co by mu pořádně znepříjemnilo život. Skutečnost byla ovšem taková, že pokud by Maid Honor hlubinnou bombu opravdu svrhla, byla by s největší pravděpodobností sama vymrštěna z vody, aniž by ponorce způsobila vážnější škody. Dokonce i Gus March-Phillipps uznával, že jeho plán je přehnaně optimistický. O hlubinných bombách Appleyardovi řekl: „Pokud bychom nemohli ponorku zničit jiným způsobem, shodíme je do moře. Ponorka půjde k čertu a my těsně za ní.“ Průzkumná činnost Maid Honor byla zahájena v polovině října 1941 a trvala až do poloviny listopadu. V lodním deníku jsou za toto období zaznamenány tři plavby. První začala 10. října, kdy po devatenáctidenním zdržení ve Freetownu Maid Honor konečně v 16.00 hodin vyplula z Lumley Beach na misi, zaznamenanou v lodním deníku jako „protiponorková hlídka“. Nutnost zachovávání maximální bezpečnosti jednotku neodradila od vedení lodního deníku, obsahujícího záznamy o plavbě ode dne opuštění Anglie – 12. srpna. Buď byl deník mimořádně dobře ukryt, nebo ho posádka byla v případě hrozícího nebezpečí připravena hodit přes palubu. Během průzkumných plaveb byla Maid Honor vybavena radiostanicí, umožňující hlásit výsledky pozorování. První plavba trvala pět dní. Maid Honor směřovala k severu, podél pobřeží Sierry Leone a Francouzské a Portugalské Guineje. Plavila se jako vždy pod maskou nevinné rybářské lodi, přesto byla velice zranitelná případným útokem ze vzduchu nebo z moře. March-Phillipps doufal, že v pestré směsici malých kosmopolitních plavidel, pendlujících sem a tam podél pobřeží a věnujících se obchodu, nevzbuzuje Maid Honor přílišnou pozornost. Příslušníci Maid Honor Force byli nyní všichni do bronzova opálení, fyzicky zdatní a na první pohled připomínali partu mladých, kteří se baví. Užívali si teplé mořské brízy (pokud vála), která příjemně kontrastovala s nepolevujícím vedrem na pevnině, ale pocit nebezpečí je přesto neopouštěl. V neděli 12. října došlo ke vzrušující události. Členové Maid Honor Force věřili, že spatřili svou první nepřátelskou ponorku, rýsující se ve velké vzdálenosti na hladině moře. Náhle jim však zmizela z dohledu a už se neobjevila. Na to, aby proti ní mohli cokoli podniknout, byla příliš daleko. Podali tedy pouze rádiem hlášení o události. Pokud to vůbec byla ponorka, pak maskování Maid Honor zřejmě naštěstí zafungovalo, protože se neobjevilo žádné torpédo, vypálené proti lodi. Během 100
fleming_zlom_pokor.indd 100
10/21/13 9:22 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195758