100
Arkadij a Boris Strugaãtí
VÛdce pustil kyj, sykl bolestí a klesl do podfiepu. Candide odskoãil. Dva z lupiãÛ je‰tû pofiád tahali tonoucího z moãálu. Zabofiil se tam pofiádnû, tváfi uÏ mûl celou modrou. VÛdce sedûl na bobku a ustaranû si prohlíÏel zranûní. Zbylí tfii se s klacky nad hlavami shlukli za náãelníkov˘mi zády a pfies jeho hlavu také zkoumali ránu na kolenû. „Ty se‰ mi ale vrták, tatíku,“ utrousil vÛdce vyãítavû. „Copak tohle se dûlá, hfibete jeden selská? Kde ty ses mezi nima vzal…? Sám neví‰, co by pro tebe bylo lep‰í, palice dubová…“ Dál uÏ Candide neãekal. Otoãil se a co nejrychleji se rozbûhl za Navou. Lupiãi za ním hnûvivû a posmû‰nû pokfiikovali a vÛdce hulákal: „ChyÈte ho, chyÈte hóó!“, ale vÛbec se za ním nehnali, a to se Candidovi ani trochu nelíbilo. Cítil, jak v nûm roste rozãarování a vztek, a v bûhu se snaÏil pochopit, jak mohou tihle nemotorní, neobratní lidé nahánût okolním vesnicím takov˘ strach a je‰tû ke v‰emu jak˘msi jemu zatím neznám˘m zpÛsobem likvidovat mrtváky – jinak mr‰tné a nelítostné bojovníky. Za chvilku zahlédl Navu, která tvrdû bu‰íc bos˘mi patami do zemû utíkala asi tfiicet krokÛ pfied ním. Vidûl, jak mizí v zatáãce, jenÏe najednou se znovu vynofiila – uhánûla pfiímo proti nûmu – pak se na okamÏik zastavila a nakonec vyrazila do strany, rovnou pfies baÏinu, pfieskakujíc z kofiene na kofien, jen od ní bláto odletovalo. Srdce se v Candidovi zastavilo. „StÛj!“ zafival pfier˘vavû. „Ty ses zbláznila! Tak stÛj!“ Nava okamÏitû zastavila, chytla se rukou volnû spl˘vající liány a otoãila se k nûmu. V‰iml si, Ïe ze zatáãky proti nûmu vy‰li tfii lupiãi, také zÛstali stát a koukali chvíli na nûj, chvíli na Navu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195757
Les
101
„Mlãochu!“ vykfiikla pronikavû Nava. „ZmlaÈ je a utíkej ke mnû! Tady se neutopí‰, neboj se! A mlaÈ je, pofiádnû je mlaÈ! Klackem! Hu-hu-hÛ, oho-hó, hr na nû!“ „Hele,“ upozornil ji starostlivû jeden z lupiãÛ, „ty se hlavnû koukej pofiádnû drÏet a moc nevejskej. Hlavnû se ale drÏ, aby tû na‰inec taky nemusel tahat z bahna…“ Mezitím uÏ se i zezadu ozval tûÏk˘ dupot a v˘hruÏné „hu-hu-hÛ“. Trojice pfied ním ãekala. Candide uchopil svÛj kyj za oba konce, napfiáhl ho v nataÏen˘ch paÏích pfied sebe, z rozbûhu ty tfii povalil a sám také upadl. Bolestivû se o nûkoho z nich uhodil, ale hned zase vstal. Pfied oãima se mu v‰echno rozplynulo. Nûkdo znovu vydû‰enû volal: „Topím se!“ Do nebezpeãné blízkosti Candidov˘ch oãí se pfiiblíÏil ãísi zarostl˘ obliãej a Candide bez rozm˘‰lení udefiil. Klacek praskl, Candide nepotfiebn˘ pah˘l odhodil a skoãil do baÏiny. Kofien pod nohou se rychle zaãal nofiit do moãálu, ale Candide si druhou nohou okamÏitû stoupl na dal‰í a pak uÏ nepfiíli‰ jist˘mi skoky postupoval bahnem dál a dál od cesty. Nava vyráÏela vítûzné skfieky a jásavû pi‰tûla. Za Candidov˘mi zády huãely roztrpãené hlasy: „Vy ale máte pracky dûrav˘!“ – „A co ty, Ïe mበtolik fieãí?“ „Ta holka nám pláchla a teì je po ní…“ – „KdyÏ ten chlap je hotovej blázen, dyÈ von se pere!“ – „Mnû potrhal cel˘ ‰aty, takov˘ krásn˘ ‰aty, chlap zatracená, na takov˘ uÏ se nezmÛÏu, na takov˘hle ‰aty, a von mi je roztrhá, vlastnû ne von, to tys mi je roztrhal…“ – „Nechte si tûch fieãiãek, jo? Musíme je dohonit, a ne fieãnit fieãiãky… Ty lidi nám utíkaj, a vy si tu fieãníte fieãiãky.“ – „A co dûlበty, Ïe jsem tak smûlej?“ – „Copak nevidíte, Ïe mû pra‰til do nohy? Poranil mi koleno, ale jak to dokázal, tomu nerozumím, já jsem se pfiece napfiáh…“ – „A kde je Sedmivoko? Ho‰i, Sedmivoko se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195757
102
Arkadij a Boris Strugaãtí
nejspí‰ topí!“ – „Topí se! Namoudu‰i se topí… Tak Sedmivoko se topí, a voni si tu fieãnûj fieãiãky!“ Candide zastavil vedle Navy, také se chytil liány a snaÏil se popadnout dech; pfiitom se díval a poslouchal, jak ti zvlá‰tní lidé, co se teì shlukli na pû‰inû, mávají rukama a za jednu nohu a hlavu vytahují z baÏiny toho svého Sedmivoka. Oz˘valo se bublání a chroptûní. Dva lupiãi, ‰átrající pfied sebou klacky, se uÏ v‰ak po kolena v ãerné bfieãce brodili smûrem k Candidovi a Navû. KofienÛm se vyh˘bali. Tak vida, zase jedna leÏ, pomyslel si Candide. BaÏinu lze pfiebrodit, a jemu v‰ichni tvrdili, Ïe jinudy neÏ po cestách se chodit nedá. A dûsili ho bandami lupiãÛ – to si ale na‰li stra‰áka, jen co je pravda… Nava ho zatahala za ruku. „Pojì, Mlãochu,“ fiekla mu. „Co stojí‰? Pojì rychle. No tak pobûÏ, nebo Ïe by ses chtûl je‰tû prát? Tak to poãkej, já ti ulomím nûjak˘ ‰ikovn˘ klacek, ty pak ty dva pûknû ztluãe‰ a ostatní se leknou. Aãkoli, pokud se neleknou, asi tû pfiemÛÏou, protoÏe ty jsi sám, kdeÏto jich je… jeden… dva, tfii… ãtyfii…“ „A kam pÛjdem?“ zeptal se Candide. „Dostaneme se do Vystrkova?“ „To ví‰, Ïe dostanem,“ uklidnila ho Nava. „Já nevím, proã bychom se nemûli dostat do Vystrkova?“ „Tak jdi pfiede mnou,“ vybídl ji Candide, kter˘ uÏ si staãil trochu vydechnout. „A ukazuj cestu.“ Nava odhopsala do zelené mlhoviny bujného porostu. „Abych ti pravdu fiekla, já ani nevím, kam a jak máme jít,“ pfiiznala se v bûhu, „ale tady uÏ jsem jednou byla, moÏná i víckrát. Chodili jsme tu s Kulhavcem, kdyÏ ty jsi u nás je‰tû nebyl… Vlastnû ne, uÏ jsi byl, ale chodil jsi jako tûlo bez du‰e, nic jsi nechápal, mluvit jsi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195757