Grzedowicz 6 - zlom
2.4.1957 5:34
Stránka 101
Buran vane z druhé strany
101
se teì dozvíme, co potfiebujeme? Jak to z nûj dostat? Starat se o nûj, a moÏná si vzpomene? JenomÏe do toho tvého malého rajského Ruska se teì dostal katorÏník. Co bude? Vím, Ïe je pro tebe tûÏké tomu uvûfiit, je tûÏké to pochopit. Ale já vím, Ïe musí existovat nûjaké vysvûtlení. Pfiem˘‰lej o tom, bratfie!“ Sundal ze zdi Gorypinovu kytaru a zaãal ji ladit. Korpalov sedûl a chvílemi uÏ ani sám nevûdûl, kdo má pravdu. Co kdyÏ v‰echno, co si pamatuje, jsou jenom halucinace? Co kdyÏ v‰echno, co vidí, jsou jen divadelní kulisy? Za oknem zufií vánice, dvefie a okna jsou zabednûné, rádio nefunguje – jak to ovûfiit? Odjel na dovolenou na Sibifi, aby alespoÀ jednou ve svém uspofiádaném Ïivotû udûlal nûco skuteãného. Aby uprchl od umûlého Ïivota v Moskvû a reklamních kampaní. Od mizern˘ch sedmdesát˘ch let. TakÏe jak je to – jeho Ïivot je nudn˘, monotónní a ploch˘, nebo prostû vymy‰len˘? Máma, Vûra, SÈopa Gorypin a dal‰í lidi, ktefií mu byli blízcí. Mohli b˘t jen v˘tvorem pfiedstavivosti? Lovecká chata v tajze existovala. Existoval i buran, bíl˘ jako mléko. To se dalo fiíct s jistotou. Co dál? Ivan si poloÏil kytaru na stehno, jedin˘m dou‰kem vypil pÛl sklenky a pfiebûhl prsty po hmatníku. Fla‰ka samohonky, z Kerãe herynci, trochu chalvy, k tomu pût ‰est riÏskejch piv. V Bílejch Stolbech je mÛj brácha v blázinci. Jedu mrknout, jakej maj tam kolektiv. Blázni vám se maj, to by kaÏdej rád. Kdo chce, pije ãaj, kdo chce, mÛÏe spát. Proto s vdûãností kaÏdej vzpomíná, jeden Hitlera, druhej Stalina.* * Alexandr Galiã – Právo na odpoãinek, pfieklad Milan Dvofiák – pozn. pfiekl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195756
Grzedowicz 6 - zlom
102
2.4.1957 5:34
Stránka 102
Jaros∏av Grz´dowicz / Vycpávaã zvífiat
Korpalov si uvûdomil, Ïe velmi pohodlná a sv˘m zpÛsobem oãividná teorie, Ïe má co do ãinûní s bláznem, se v mnoha bodech opírá o vratkou logiku. Existovaly pfiece materiální dÛkazy. Nemocná mysl Ivana Ivanoviãe mohla vyrobit vzpomínky na stra‰livou tyranii vládnoucí Rusku, tábory a polootrock˘ spoleãensk˘ systém, vymyslet ty satanské Leniny a Staliny, ale urãitû by nedokázala vytvofiit sbírku dopisÛ, ãerné kostrbaté holínky, divné cigarety vycpané pazdefiím, nestvofiila by tu o‰klivou krabiãku sirek ani mizernû udûlanou lÏíci. Zatímco komplot lidí tak proradn˘ch a mocn˘ch, jak je Ivan Ivanoviã vylíãil ve svém vyprávûní, bezpochyby mohl vystavût Gorypinovu daãu a objednat nûkde vybavení. Mohl vybudovat atrapu mûsteãka Ujgursk. Korpalov uÏ ten svût vidûl – ve snu. Znamená to, Ïe si ho pfiece jen pamatoval? Tuhnul mu obliãej a ruce. A nejspí‰ se nikdy v Ïivotû necítil tak vydû‰en˘. Mûl pocit, Ïe brzy omdlí. Za nûkolik posledních dní si pamatoval jen tajgu, sníh a vítr. Leti‰tû, balení pfied odjezdem, rozhovor s Gorypinem v gruzínské hospodû… poslední dny pfied dovolenou byly vzdálené a neskuteãné. Je moÏné, Ïe by se to v‰echno stalo – pfiedevãírem? Kdo dá hlavu za své vzpomínky? Dvû hromádky pfiedmûtÛ leÏely na stole naproti sobû jako dvû nepfiátelské armády. Ivan Ivanoviã pfiestal hrát a opfiel si bradu o dlanû propletené na tûle kytary. Také se díval na pfiedmûty a smutnû pokyvoval hlavou. Zdálo se, Ïe si vychutnává své nechtûné vítûzství. Radûji by prohrál, jenomÏe vyhrál. BohuÏel. Je‰tû ne. Korpalov se napil vody, otfiepal se a kousl do jesetera. Tohle je‰tû není konec. „Bylo to trochu jinak,“ fiekl. Uprchlík se na nûj zahledûl jakoby s nadûjí. „Byl jsi dÛstojník. Letec, námofiník na ponorce, moÏná agent zpravodajské sluÏby. Tohle v‰echno,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195756
Grzedowicz 6 - zlom
2.4.1957 5:34
Stránka 103
Buran vane z druhé strany
103
o ãem mluví‰, je skuteãnû pravda. V hrub˘ch obrysech to vypadá velmi podobnû, ale nedûje se to v Rusku. Odehrává se to na druhé polokouli. V Americe. Ve státû, kter˘ tam vznikl po revoluci v dobû takzvané Velké krize. V Unii spojen˘ch socialistick˘ch státÛ severoamerick˘ch. Tam jsou urãitû jak tábory, tak tajná policie i doly. Moc o tom nevím, starám se o své vûci. Politika mû nezajímá. Popravdû fieãeno, nikdy jsem o tom nechtûl nic vûdût. Probíhá studená válka. Oni, Ameriãani, mají atomovou bombu. My, Euroasijské spoleãenství, také. DrÏíme si navzájem hlavnû u spánkÛ. JenomÏe zatímco my chceme klidnû Ïít a pracovat, oni chtûjí rozpoutat stejné revoluce, jako byla jejich vlastní druhá americká, na celém svûtû. Nበsvût stojí na okraji propasti, Ivane Ivanoviãi. Války, kterou nikdo nepfieÏije. Mají uÏ v rukou polovinu Afriky. Japonsko uÏ patfií do amer-socu. Indie také. Máme je skoro za humny. Raketa, kterou by vypálili, by doletûla do Moskvy, co já vím… za deset minut? Co udûlá‰? Evakuuje‰ desetimilionové mûsto? Za deset minut? To je dost ãasu tak na jednu pofiádnou modlitbu. Byl jsi vojákem té tiché války. Zamysli se, tfieba si na nûco vzpomene‰. Ochranka? Kadetsk˘ sbor? Letectvo? Kapitán, komandér, major, plukovník? Dostal ses do zajetí. Vlastnû by staãilo, aby do‰lo ke katastrofû nûkde poblíÏ jejich hranic. V Tichém oceánu? V Barentsovû úÏinû? Prostû ses jim dostal do pracek. Jejich obãané konãí v táborech a dfiou u naftov˘ch ãerpadel, v dolech nebo na plantáÏích. Ale pro na‰e zajatce mají zvlá‰tní postup. Vidûl jsem o tom nedávno jeden pofiad, jmenuje se to ‚praní mozkÛ‘. Dlouhodobé psychické i fyzické zpracovávání. Nûco jako psychiatrická léãba naruby. Jde o to, aby z normálního ãlovûka udûlali cvoka, kter˘ se do jejich tyranie zamiluje. ¤íkají tomu reedukace nebo prosociální terapie. My to naz˘váme ‚praním mozkÛ‘. Lidé, které se podafiilo zachránit, se vraceli slepû loajální k jejich reÏimu a nepfiátelsky nastavení vÛãi normálnímu svûtu. S tebou, Ivane Ivanoviãi, zacházeli jinak. Vsugerovali ti existenci jiného Ruska a jiného svûta.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195756