si nezaměstnaný odstraní piercing, zajde si ke kadeřníkovi, začne spřádat ‚plány‘ a opravdu pracuje, jak se říká ‚na své zaměstnatelnosti‘, svědčí to o jeho mobilizovanosti. Mobilizace – to je lehké oddělení se od sebe sama, to je nepatrné odtržení od toho, co nás utváří, to je předpoklad odcizenosti, na jehož základě může být Já považováno za předmět vlastního zpracování, na jehož základě je umožněno prodávat sebe sama, a nikoliv svoji pracovní sílu (…) Současná výrobní mašinérie je tedy na jedné straně gigantickým strojem na psychickou a fyzickou mobilizaci, na vysávání energie z lidí, nyní nadbytečných, na straně druhé je pak třídícím strojem, který přiznává přežití konformním subjektům a nechává padnout všechna ‚riziková individua‘, všechny ty, kteří ztělesňují jiné využití života, čímž jí (mašinerii) kladou odpor. Na jedné straně jsou vyživovány přízraky, na straně druhé se nechávají umírat živí.“ Čtvrtý kruh našeho pekla vidí autor v univerzálně propojeném prostředí, kde protiklad města a venkova mizí a krajina se stává neutěšenou, neurčitou, nekonečnou zónou nákupních center, skladů, velkých sídlišť, což vše dohromady tvoří metropol. „Metropole si nárokuje syntézu celého území. V ní žije vše vedle sebe, ani ne tak v geografickém slova smyslu, jako spíš v propletenci jejích sítí.“ Pátý kruh definuje ztrátu víry v ekonomii. „Po mnoho generací nás uklidňovali, krotili a dělali z nás přirozeně produktivní, spokojeně konzumující subjekty. A teď se ukazuje vše, na co jsme se snažili zapomenout: že ekonomie je politikou. A že tato politika je dnes politikou selekce lidstva, které se ve své drtivé většině stalo nadbytečným (…) Rozpad socialistického bloku neposvětil triumf kapitalismu, ale pouze potvrdil krach jedné z jeho forem. Navíc smrt SSSR nezpůsobil revoltující lid, ale proměňující se nomenklatura (…) Část vládnoucí třídy se především osvobodila od všech anachronických povinností, které ji vázaly k lidu (…) Nová ekonomie se bez selekce jedinců a oblastí vhodných k mutaci neprosadí. Již několikrát ohlašovaný chaos bude příležitostí k tomuto třídění. Anebo bude naším vítězstvím nad tímto odporným projektem.“ 98
Bily_klaun_KO4.indd 98
14.4.2014 8:36:31 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195743
Šestý kruh by nejspíš, alespoň na prvních stránkách, zaujal Václava Klause. Autor zde odhaluje pokrytectví a taktiku ekologie. Pokládá ji za obranu hroutícího se systému. „Globální problém je problém, který mohou řešit jedině ti, kdož jsou globálně organizováni. A ti jsou dobře známí. Jde o skupiny, které jsou už téměř celé století v čele katastrofy, a tam chtějí za malý poplatek, který zaplatí za změnu loga, zůstat i nadále (…)“ Sedmý kruh by Václava Klause naopak silně popudil, neboť autor v něm boří ideu (francouzského) národního státu, kterému dle něj už více než půl století zvoní umíráček. „Od roku 1945 se tato kocovina, která zdánlivě ustupovala pouze při vzbouřeneckém nadšení v květnu 1968, neustále prohlubuje. Éra států, národů, republik se uzavírá a zem, která jí obětovala vše, co je v ní živoucího, zůstává omráčena… pocit, že jsme byli oklamáni, neustále sílí a zaněcuje se (…) To, že se společnost nevyrovnala s koncem éry národů, je klíčem k francouzskému anachronismu a k revolučním možnostem, které má Francie stále v záloze.“ Nakonec autor dokládá, že žádný střet civilizací neexistuje, ale že jsme svědky „(…) civilizace ve stavu klinické smrti, jež je napojena na všemožné přístroje… Neseme za zádech mrtvolu, ale zbavit se jí není jen tak. Od konce civilizace nelze nic čekat. Ve stavu, v jakém dnes je, už může zajímat jen historiky. To je holý fakt a je třeba ho obrátit v rozhodnutí… rozhodnout o smrti této civilizace a sami určit způsob, jak k tomu dojde: jen tímto rozhodnutím ze sebe mrtvolu shodíme.“
II. Shazování mrtvoly Pokud se první analytickou částí knihy český čtenář nedal zaskočit a v obraně si zasunul autora mezi přemoudřelé dekadenty, na zbývajících čtyřiceti stranách užasle zjistí, že drží v ruce bojový manuál, vytvořený sice z jiných zkušeností, ale sepsaný jako obecný návod pro přežití Nás proti Nim. „Každé gesto, každé jednání, každý vztah, každá situace skrytě 99
Bily_klaun_KO4.indd 99
14.4.2014 8:36:31 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195743
obsahuje nějakou pravdu. Je zvykem se jí vyhýbat, prostě vše zvládat, což způsobuje onu příznačnou ztracenost většiny lidí v naší době (…)“ Jen stěží čtenář přijme, že zatímco v Čechách stále „budujeme“ demokracii, a každou ohlášenou demonstraci vnímáme jako krůček dobrým směrem, J. C. uznává jen demonstrace spontánní (bez ukázňujících odborů), vybízí k sabotážím, k vytváření nezávislých komunikačních struktur, zakládání komun a jejich zahuštění (přičemž komuny jsou míněny jako prolínající se společenství na výboj a obranu v celém systému metropole, čili mezikontinentálně). Konstatuje, že současné organizace selhaly a jejich sítě je nutné zpřetrhat. Kritizuje i kulturní a aktivistické kruhy, vidí v nich přežívající starobince, nositele nezdarů, jejichž úkolem je sebrat nám energii. Problém mnohého českého čtenáře může být i v tom, že výrazy jako kontrarevoluční nebo vláda místních výborů či sebeorganizace vnímá obráceným dalekohledem, jako překonané pokrytectví, a tedy těžko pochopí, že pro autora je to záchranná vize, způsob skutečného sjednocování se k obraně. „Žijeme za okupace, za policejní okupace. Zátahy na ilegální imigranty na ulicích, tajná policejní auta brázdící bulváry, pacifikace hlavního města pomocí technik vytvořených v koloniích, prohlášení ministra vnitra proti ‚bandám‘ odpovídající rétorice za alžírské války nám to každým dnem připomínají.“ Nutno však objasnit, že J. C. knihu vydal dva roky po bouřích v pařížských předměstích a následné studentské revoltě a že tedy naše zkušenost s „nepřizpůsobivými“ (například na Šluknovsku) je oproti jeho přiznaným sympatiím k mladým rebelům zapalujícím auta proto, aby svou beznaděj a vzpouru ukázali i světu, zcela nesrovnatelná a i matoucí. Ve Francii jakožto někdejší koloniální velmoci jsou tyto dnešní důsledky dramatické a neřešitelné, což J. C. ovšem vítá jako začátek hroucení systému, který už nemá obsah a zachraňuje pouze formu za pomoci policie, databáze, odposlechů, monitoringu. Výraz metropole je pro něj celoplošnou totalitou, vládou peněz a kontroly, proti které je zapotřebí budovat komuny, propojovat je, vytvářet systém samozásobování a podnikat výpady a sabotovat veškeré zastupitelské orgány: „Šířící 100
Bily_klaun_KO4.indd 100
14.4.2014 8:36:31 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195743