„Hm, je to smutné. Nepamatuješ si něco jiného?“ Hattie pokrčila rameny. „Asi ne,“ řekl Lawrence a hřbetem ruky ji rozmarně šťouchl do stehna. Hattie ztuhla. „Ale no tak, kočičko. No tak, pojďme se snažit být trochu šťastní. Tohle je přece šťastný okamžik, no ne?“ „Mně se ten verš líbí. Mám z něj pocit, že nejsem sama,“ řekla Hattie. Odtáhla se od něj. „Budeš si brát víc směn na železnici, je to tak?“ zeptala se. „Už jsme o tom mluvili. Samozřejmě že budu.“ Lawrence na sobě cítil její pohled, nejistý a vyděšený. Ztrácí glanc, pomyslel si. V posledních dnech na ní bylo cosi všedního a ošuntělého. Lawrence nechtěl, aby Hattie byla obyčejná unavená černá ženská jako každá druhá. Neodjel snad z Marylandu, aby se takových ženských zbavil? A nevzal si svou bývalou ženu proto, že zářila jako diamant? Nenapadlo ho, že na strachu a obavách, které Hattie tak ničily, má svůj podíl i on. Stýskalo se mu po té Hattie, která pro něj byla při jejich seznámení tak neodolatelná. Trochu chladná, trochu nepřístupná, trochu rozzlobená — právě dost na to, aby měla pružný krok a jiskru v oku. Oplývala správnou dávkou zloby, která ji hnala kupředu, stejně jako Lawrence. A pak měla ještě jednu stránku a tou prahla a toužila po něčem, co nikdy nebude mít. I v tomhle byli stejní. Pár měsíců předtím, než Hattie otěhotněla, ji vzal Lawrence do New Yorku. Cesta vyžadovala složité plánování. Hattie řekla Augustovi a své sestře Marion, že si ji najali jako kuchařku na slavnost v domě nějaké bílé paní na Main Line a že tam zůstane přes noc. Marion se starala o děti. Lawrence nečekal, že se bude Hattie cítit tak provinile. Její pocit viny vrhl na jejich výlet a na celý 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195708
New York temný stín. Alespoň to si myslel následujícího dne, kdy se vraceli do Filadelfie. Jakmile vyjeli z Hollandova tunelu, Hattie se krátce ohlédla na siluetu velkoměsta v zacházejícím slunci. Potom klesla do sedadla. „Tak, a máme to za sebou,“ řekla. Na newyorských ulicích jí bylo něco povědomého. Více než povědomého, říkala. Měla pocit, že tam patří. Lawrence ji chápal. Zdálo se mu, že pokaždé, když si v životě zvolí jednu možnost, ke druhé se obrací zády. Měl v sobě uloženo všechno, co nemohl dělat nebo čím nemohl být. Všechno to může kdykoliv vytrysknout na povrch a on bude ochromen lítostí. Tehdy zajel k okraji silnice a vzal Hattie do náručí. Stala se tlukoucím srdcem na jeho dlani. Lawrence tu odtažitou, roztěkanou ženu na vedlejším sedadle stěží poznával. „Chováš se, jako by celý tvůj život byl jedno dlouhé lednové odpoledne,“ řekl jí. „Stromy jsou pořád holé a nikde ani kvítek.“ „Nemá smysl chodit s hlavou v oblacích.“ „Někdy ano, někdy to smysl má.“ Teď za ni byl zodpovědný. Mohla by se snažit být aspoň trochu… Inu, koneckonců začínají nový společný život. Právě teď. Její chladnokrevnost se mu může hodit. Vítal její odhodlání, aby posílil to své. Teď bude potřebovat víc než svůj šarm a přitažlivost, bude muset poskytnout víc než jen trochu legrace a zapomnění. Bude muset být lepší než August. Ten trouba. August byl pořád někde po nočních klubech nebo putykách. Lawrence ho jednou viděl v podniku, kam chodí všichni černí pásci. August tam měl rande. Vystrojil se jako starosta Filadelfie, přičemž Hattie byla doma na Wayne Street s rukama až po lokty ve škopku s nádobím. August by si klidně mohl najít dobré místo, ale čistě z lenosti se sháněl 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195708
nanejvýš po příležitostných výdělcích v loděnici. Muž musí být zodpovědný. Lawrencovi zodpovědnost nechyběla. Ať už byl jakýkoliv, o své blízké se vždycky postaral. Měl tenhle buick, nebo snad ne? Splacený do posledního centu. A dům ve slušné čtvrti. Bývalá žena nosila hezké šaty, dokud byli svoji, a nosila je i teď, když byli rozvedení. Dceru vídal jednou týdně. Návštěvu nikdy nevynechal, pokud mu do toho nepřišlo něco skutečně důležitého — ne, něco zatraceně nevyhnutelného. Dcera byla jako obrázek, zdravá, nic jí nechybělo. Zodpovědnost má různé podoby. Lawrence si možná nevydělával způsobem, jaký většina lidí schvaluje, ale jeho rodina nikdy nestrádala. „Musíš se radovat z maličkostí, kočičko. Podívej, ohňo stroj!“ Nad vrcholky stromů vystřelila zlatá světlice a rozprskla se do světelného vějíře nad dálnicí. „Není to krása? Asi už jsme Baltimoru blíž, než jsem si myslel.“ Hattie na rej světel sotva pohlédla. „Poslyš,“ řekl Lawrence po chvíli. „Zaplétáš si na noc vlasy do copu?“ „Cože?“ „Vlasy. Zaplétáš si je večer do copu a dáváš si na ně šátek?“ „Co je to za otázku?“ „Jen jsem si uvědomil, že to nevím.“ „Ach, Lawrenci,“ řekla Hattie. Hlas se jí zlomil. Po dlouhé odmlce řekla: „Svazuju si je šátkem.“ Jak málo toho věděli o svých zvycích. Lawrence byl najednou znechucený, protože si představil Hattie, jak si čistí zuby, stahuje si podvazkový pás a připevňuje si vlasy na natáčky. Najde pro ně pokoj v hezkém penzionu. Všude budou koberečky uháčkované samotnou paní domácí a okna budou tak čistá, že se člověka zmocní pokušení prostrčit jimi 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195708