se neřeklo. Pak vyňal z tašky balíček čerstvých koláčků, papír byl ještě teplý, a podal jej Aničce. „To jsme právě před chvílí upekli z nové moravské mouky,“ usmál se, „jsou velmi dobré, vemte je domů a podělte pana otce a babičku. Chutnaly i pánům, kteří nás dnes poctili návštěvou a chtěli vědět hodně věcí. Vypadá to tak, že velkopekařství Františka Koberweina bude dodávat kasárnám. Zřejmě ano, proč by byli jinak přišli. Ostatně to sami naznačili.“ A pak Pepík vylíčil Aničce, co bylo dnes odpoledne u nich doma. „Všechno se s pohřbem zařídí,“ řekl jí, „má to na starosti Wohlmutův ústav a farní úřad. Také pan primář, tajný rada, a hřbitovní správa. Ničeho se nemusíte bát. Dědeček bude přenesen do vašeho hrobu…“ Anička zas trochu zesmutněla a Pepík si toho všiml. Náhle jeden pán v rohu kavárny odložil Humoristické listy a Pepík dostal nápad. Vstal a šel si vypůjčit časopis. „Aspoň se trochu rozveselíte,“ řekl Aničce, když se vrátil s Listy ke stolu, „něco si z nich přečteme. Právě dnes vyšly a jsou čerstvé jako ty koláčky.“ A právě když je otevíral, aby Aničce něco přečetl, vešli do kavárny dva páni, svlékli si letní převlečníky a usedli k vedlejšímu stolu. Poručili si piva a viržinka, ale to zatím už Pepík a Anička nevnímali. Pepík začal číst humory. „Tuhle píšou,“ řekl a četl: „V Novém Yorku bude škola ve výši 175 stop. Pomoz pánbůh tomu ubožáku, který tam propadne. – Přijav přisouzený mu trest u zdejšího tribunálu, pravil kysele Turek Achmed: Ach, med to není žádný. A tuhle: Víte, jaký je rozdíl mezi 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195678
mužem a ženou? No přece v chůzi. Muž chodí do hospod a žena za jinejma.“ Anička popíjela vídeňskou kávu a usmívala se a Pepík byl rád. Věděl, že tohle čtení z Listů je dobrý prostředek, jak odstranit smutek a přinést trochu světla. V mnohých rodinách se to tak často dělalo. A četl dál. „Tuhle stojí,“ řekl, „v Anenské nemocnici je devítileté děvče, jež nemá žádných uší, a přece slyší. No to je dávno má řeč, že mám uši jen proto, aby mistr měl zač tahat. Švícko O.K. – Tyto dny spolkl hoch u Duchcova kovovou píšťalku. Pocítí-li teď hlad, bude mu žaludek místo kručení pískat. – V Uhrách utopil se chasník v kádi plné vína. O tom tedy lze právem říci, že smrt si zavinil.“ Anička pojídala zákusek a smála se. Pepík se napil piva a přečetl ještě tři humory. „Otec: Karlouši, jestlipak víš, když se učíš německy, co je to Mutter. Synátor: Metr. Otec: To máš, kluku, recht. – Automobily a motocykly by měly mít místo mechanických počitadel ujetých metrů počitadla zajetých hus a lidí. – U elektrických stanic budou zřízeny ohřívárny, aby nezmrzli marně čekající pasažéři.“ Pepík dočetl, zasmál se a řekl: „To je zvláštní. Tento poslední humor by se spíš hodil do nějakého zimního čísla než teď, v červenci, kdy je horko. A ten humor o těch automobilech a motocyklech, to je jenom vtip. Jednou, za pár let, uvidíme, bude na světě tolik aut a motocyklů, že budou ulice měst plné. V Americe to tak prý už je. Už jste někdy jela automobilem?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195678
„Ještě nikdy,“ zavrtěla Anička hlavou, „i bych se dost bála.“ „To je předsudek,“ řekl Pepík, „předsudek, stejně jako s tím, že se nesmí slečna napoprvé pozvat do kavárny či restaurace. Vlakem dnes jezdíte také a už vám to ani nepřijde. Naše matka jezdí vlakem dokonce ráda, nejradši sedí ve voze hned za lokomotivou. Ráda se dívá okénkem do krajiny, ale také na to, jak přikládají uhlí do kotle. Když vznikly před dávnými léty první vlaky, lidi se jich taky děsili. Víte, co se tenkrát dokonce psalo? Že jestli budou jezdit víc jak třicet kilometrů za hodinu, bude to nebezpečné pro lidské tělo. Že může dojít ke krvácení, přepětí plic a zastavení srdce. A vidíte. Dnes jezdí menší vlaky až šedesát a rychlovlaky či expresy dokonce sedmdesát osmdesát kilometrů v hodině a lidi jsou zdrávi. Za takových třicet padesát let budou vlaky jezdit rychlostí až dvě stě kilometrů za hodinu… Copak…“ Pepík se náhle odmlčel a pohlédl na Aničku. Páni u vedlejšího stolu pili pivo, kouřili viržinka a dost hlasitě mluvili. Zřejmě se tak trochu přeli. „Hádají se,“ řekl Pepík tiše a pokračoval v četbě. „Dívka má být jako pták v přírodovědecké sbírce: míti krásnou postavu a nelítat,“ četl Pepík, „a nemá být jako on: vycpaná a s falešným zrakem. A tuhle,“ četl, když se Anička mírně zasmála: „Otázku, jak zamezit dluhování předplatitelů, rozluštil nový list Obrázkový přítel přírody a živočišstva. Bude totiž vycházet úplně zdarma. A tuhle…“ ukázal Pepík na jeden z mnoha inzerátů, které byly na protějším listě, „tuhle je jeden
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195678