CHLAPEC, KTERÝ SE SETKAL S JEŽÍŠEM
a chválili ho, aby očistili svá srdce jako srdce novorozenců, a mohli tak vstoupit do království Božího. „To bylo prvních deset minut pohovoru vyšetřovací komise se Segatašjou,“ vysvětloval dr. Bonaventura. Pak kývl směrem k rodinným fotografiím své ženy a dětí a dodal: „rozhovory s tím mladíkem jsem strávil nesčetné hodiny, vlastně se stal součástí mé rodiny, mým dalším synem.“ Dr. Bonaventura vstal a nabídl se, že udělá poutníkům čaj. Stále jsme si dělali starosti, zda vyrazíme do Kibeho včas, ale zároveň jsme všichni byli zcela uchváceni obsahem jeho poznámkového bloku. Jeden z poutníků se dr. Bonaventury zeptal, k jakým fyzickým změnám u vizionářů docházelo, když mluvili s Ježíšem nebo Pannou Marií. „Během zjevení u všech nastával jakýsi komatózní stav. Jejich mozky nepřijímaly z fyzikálního světa žádné informace,“ odpověděl. „Přesto byli tak bdělí a vnímaví, jako jsem teď já nebo vy. Všichni prožívali naprosté odloučení od reality, kterou vnímáme kolem sebe… a řekl bych, že tato percepční deprivace byla u Segatašji nejvýraznější. Jakmile upadl do vizionářského transu, vyzkoušel jsem všechny myslitelné testy, jimiž bych jej mohl ze stavu vytržení probudit. Otestoval jsem kraniální nervy tak, že jsem mu posvítil silnou baterkou přímo do očí – absolutně nereagoval. Ověřil jsem mu senzorické funkce tak, že jsem gumovým kladívkem proklepal všechny reflexní body – opět vůbec žádná reakce. Štípal jsem ho do pokožky po celém těle, kroutil jsem mu prsty, že jsem je skoro vykloubil, zapichoval jsem mu do paží jehly a nechal je druhou stranou projít ven… všechny testy měly stejný výsledek – bez reakce. Nakonec jsem mu všude po těle rozmístil elektrody, dráty jsem napojil na velkou přenosnou baterii a pustil elektrický proud – dokonce ani to jej nevyvedlo z konceptu. Prostě absolutně žádná fyzická reakce! Může se zdát, že jsem byl krutý, ale musel jsem se ubezpečit, že kluk nic nepředstírá!“ obhajoval se. „Jestliže nepodváděl, nic z toho jej nemohlo negativně ovlivnit. Kdyby naopak podváděl, každý z uvede102
chlapec ktery potkal jezise.indd 102
30/04/2014 09:12:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195658
Pohostinný doktor a konec časů
ných testů by jej přiměl s křikem a bolestí utéci z pódia. K tomu nedošlo nikdy. Bez ohledu na to, co jsem mu zrovna prováděl, ani jednou sebou nezaškubal, neuhnul, neucukl. Musím přiznat, že jsem se nechal v některých chvílích poněkud unést. Při jedné příležitosti jsem toho ubohého drobného chlapce převalil na záda, celou svou vahou jsem si na něho sedl a začal ho škrtit, abych omezil přísun kyslíku do mozku a navodil stav bezvědomí… jistě chápete, že netečnost k takovému činu předstírat nelze. Kdyby tušil, že je ohrožen škrcením, jeho sympatický nervový systém by spustil alarmovou reakci ‚bojuj nebo uteč‘, takže by se pokusil vzepřít se mi. Navzdory pokusu způsobit mu muka však zůstal ležet na pódiu, usmíval se a povídal si s Ježíšem. Nakonec se na pódium vyšplhal jeden kněz a srazil mě na zem. ‚Zešílel jste, Bonaventuro?!‘ rozkřikl se na mě. ‚Co to tomu chlapci děláte, chcete ho zabít?‘ Po tomto pokusu jsem už byl zcela přesvědčený, že Segatašja je skutečným vizionářem a že jeho zjevení jsou autentická. Dodnes jej objektivně studuji, jako lékař a psychiatr, ve své práci jsem si ovšem vytýčil cíl navíc: Mám v úmyslu uchovat historické doklady o tom, co se stalo v Kibeho.“ Jeho vyprávění bych sice dokázala poslouchat celé hodiny, ale byl už čas vyrazit do Kibeho. Poděkovali jsme tedy panu doktorovi za čas, pohostinnost a důležité informace o Segatašjovi, spontánně jsme mu potřásli rukou nebo jej objali a vyšli ven. Shledali jsme, že slunce se již chystá zapadnout za kigalské kopce. „Než se dostaneme z města, bude tma,“ stěžoval si řidič minibusu. „Žádné starosti s řízením za tmy,“ zasmál se dr. Bonaventura. „Kdybyste opravdu viděli hliněnou silnici odbočující z hlavní do Kibeho, nejspíš byste chtěli vystoupit a dojít zbývajících třicet kilometrů pěšky!“ Jakmile se poutníci usadili do autobusu, otočila jsem se opět k dr. Bonaventurovi, abych se jej zeptala, zda nemá nějakou dokumentaci, kterou by mi mohl zapůjčit pro potřeby mé knihy o Kibeho. Než jsem však otevřela ústa, uchopil mě za paži a vedl mě zpátky k domu, kde mi sdělil 103
chlapec ktery potkal jezise.indd 103
30/04/2014 09:12:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195658
CHLAPEC, KTERÝ SE SETKAL S JEŽÍŠEM
něco, co mě přesvědčilo, že mé kroky do domu tohoto úžasného muže skutečně vedla Panna Maria. „Čekal jsem vás – dostal jsem zprávu, že mě přijedou navštívit lidé zdaleka,“ řekl mi v hale. „Pár měsíců před genocidou sem za mnou přišla jedna z vizionářek – nesmím vám říci, která to byla – a pověděla mi, že jí Blahoslavená Matka předala zprávu určenou mně. Zpráva zněla: ‚Řekni dr. Muremjangangovi Bonaventurovi, že nezemře, dokud neodevzdá dokumentaci o vizionářích důvěryhodnému člověku, který její obsah svěří světu, neboť poselství z Kibeho jsou určena světu.‘ “ S těmito slovy dr. Bonaventura otevřel skříň plnou krabic a aktovek napěchovaných zápisníky i štosy papírů. „To je celý můj výzkum, veškerá zjištění a závěry o kibežských událostech,“ pravil. „Když vypukla genocida, uprchl jsem s veškerým tímto materiálem do Zaire, protože jsem věděl, že je nutné zachránit ho pro budoucí generace. Je všechen váš, protože vím, že se o něj podělíte se světem. Můžete se ke mně vrátit, až skončíte pouť, nebo můžete přijít, kdykoliv navštívíte Rwandu. Pořiďte si ze všeho kopie a dělejte s tím, co uznáte za vhodné – je to určené vám, abyste se o to podělila. Mladí vizionáři mnohokrát opakovali, že všechna ta poselství musí slyšet svět.“ Pak mi podal kancelářský pořadač z modrého plastu, na jehož hřbetě bylo napsané tlustým černým fixem Segatašjovo jméno, a dodal: „Začněte tímhle, je to jeden z mnoha.“ Široce se na mě usmál a zažertoval: „Je to trocha lehkého čtení na cestu do Kibeho, má dcero.“ Do očí mi vhrkly slzy, protože dokonaleji moje modlitby vyslyšeny být nemohly. V následujících několika letech jsem dr. Bonaventuru navštívila nejméně desetkrát – pokaždé mě nazýval svou „dcerou“ a já mu říkala „tatínku“. Jedné z našich dalších poutí do Kibeho se dokonce osobně zúčastnil. Naposledy jsem se s ním setkala krátce před jeho smrtí začátkem jara 2011. Zápisky, jež mi poskytl, mi umožnily napsat knihu „Naše Paní z Kibeho“ a staly se samozřejmě i hlavním pilířem knihy o Segatašjovi. Vím, že dr. Bonaventura odcházel z tohoto světa s čistým svědomím, neboť beze zbytku vyhověl osobní žádosti Panny Marie. Jsem si jistá, že 104
chlapec ktery potkal jezise.indd 104
30/04/2014 09:12:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195658