Upíři v evropských zemích v kolébkách a vysávaly z nich krev. Tu potom smísily s popelem a ze směsi uhnětly magické kuličky, jež vhozeny do ohně způsobily na dálku smrt nějaké osoby. Le streghe však občas litovaly svých zločinů a z týchž kuliček připravily takové lasagne, jež měly moc uzdravit umírající dítě. Dokonce se v některých krajních případech stávaly jakýmisi „upíry naruby“, když vlastní krev věnovaly dítěti, aby uspíšily jeho uzdravení. Prostředky, jež měly sloužit k ochraně proti čarodějnicím, někdy připomínají ty, které se užívaly proti morám, např. k venkovním dveřím se pokládal smeták, štětka nebo kartáč, aby se strega musela zastavit a počítat, kolik je v něm žíní. Stejně jako mory přepadaly domy v noční době, a proto byli členové rodiny nuceni střídat se v bdění a mít poruce zbraně sloužící jako apotropaion – prostředek k odvrácení zla (Priori 1964: 466). Strega prošla později pozitivním vývojem, zejména díky pokroku lékařské vědy, a nakonec se stala oblíbenou pohádkovou postavou italských dětí. Pod jménem befana nosila takřka až do konce 20. století dárky dětem na svátek Tří králů. Definitivní zánik befany, jehož jsme svědky v posledních letech, souvisí s masivním nástupem Santy Clause, který je v dnešní době nejčastěji tím, kdo přináší dětem dárky. Důkladně prozkoumanou postavou je furlánský benandante (Ginzburg 1966).49 Jelikož však tato postava úzce souvisí s tématem boje mezi tzv. „živým a mrtvým upírem“, věnujeme se této problematice na jiném místě (Druhá část, I.3.). Skutečnost, že v Itálii se upírské bytosti uchovaly jen ve folkloru a nenašly prakticky žádnou odezvu ve středověké literatuře, by mohla posloužit jako dodatečný argument pro ty, kdo oponují teoriím odborníků, kteří nevěří ve folklorní původ upírských pověr a odvozují je přímo z představ antického starověku 49 Český
překlad této významné Ginzburgovy studie byl pořízen až koncem roku 2002. Jak však přiznává sám autor, do dnešního dne tato studie ztratila na aktuálnosti.
97
# 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195643
Vampyrismus a Magia posthuma a křesťanství.50 Tyto teorie by totiž nemohly objasnit, proč „klasická a křesťanská“ kulturní tradice našla úrodnou půdu ve Skandinávii, Anglii a Bretani, zatímco v Itálii, kolébce římské říše, za renesance působící jako ohnisko šíření antických a křesťanských idejí, se neujal žádný druh literárního zpracování upírského tématu.
II.5
Nachzehrer v německé jazykové oblasti
Díky hluboké erudici Augustina Calmeta můžeme dnes v dějinách středověkého Německa nalézt doklady k fenoménu vampyrismu. Calmet je nachází v Životě svatého Gottharda, benediktinského biskupa v Hildesheimu (960–1038). Píše o něm toto: Vypráví se, že tento světec vyobcoval z církve jisté osoby kvůli jejich hříchům, ony však tomu navzdory stále chodily do kostela a pobývaly tam. Naproti tomu někteří mrtví, dávno už v kostele pohřbení, aniž se tehdy vědělo o jejich vyobcování, uposlechli světce, zvedli se ze svých hrobů a vyšli ven z kostela. Poté co dosloužil mši, obrátil se světec na ty zatvrzelé, vyčetl jim, že mají srdce z kamene a řekl, že oni mrtví povstanou proti nim při Božím soudu; pak vyšel z kostela a dal všem těm vyobcovaným mrtvým rozhřešení a svolení k návratu do kostela, aby mohli znovu odpočívat ve svých hrobech. (Calmet 1746: 325) Calmet uvádí ještě jeden případ masového zjevení mrtvých, zaznamenaný v roce 1123 v Kronice uršperského opata. V kraji kolem Wormsu bylo po dlouhé dny vidět ozbrojené pěšáky a jezdce, jak se pohybují sem a tam s velkým rozruchem, jako lidé, co se vypravují na nějakou slavnostní sešlost. Každý den k třetí hodině odpolední směřovali k hoře, jež zdála se být místem jejich shromáždění. Jakýsi člověk z okolí, odvážnější než 50 Proti
této teorii vehementně vystoupil Carlo Ginzburg (1989: 154–155).
98
# 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195643
Upíři v evropských zemích ostatní, se napřed pokřižoval a pak se přiblížil k jednomu z těch ozbrojenců a zapřísahal ho jménem Božím, aby mu řekl, co znamená tato četa a co činí. Voják, to jest jeho přízrak, mu odpověděl: „Nejsme, jak vy si to představujete, ani prázdné přízraky, ani skuteční vojáci, nýbrž jsme duše těch vojáků, kteří padli před mnoha lety na tomto místě. Zbraně a koně, jež vidíte, jsou nástroji našeho utrpení, stejně jako byli nástroji našich hříchů. Jsme všichni uprostřed plamenů, i když vy žádný plamen nevidíte.“ (Calmet 1746: 319-320) V německém prostředí byla rozšířena víra, že děti buď mrtvě narozené, nebo zrozené nikoli k věčnému životu (tj. nepokřtěné) se stávaly upíry kvůli své zoufalé touze žít, připomínající přízraky z Wormsu. Pro tyto případy Burchardt z Wormsu (asi 965–1025) ve svém spise Liber decretorum, připomíná používání klasické metody proti upírům a nevítaným návratům mrtvých, spočívající v tom, že v hrobě se ostrým kůlem probodne žena zemřelá při porodu i mrtvé dítě, uložené spolu s ní.51 Německá lidová slovesnost, podobně jako slovesnost skandinávská nebo francouzská, oplývá bohatstvím postav zcela totožných s vlkodlakem a morou z folkloru slovanských zemí. Již v posledních desetiletích 20. století vznikly na regionální úrovni studie, které poté, co shrnuly etnografické památky sebrané v minulých stoletích, dospěly k jejich interpretaci oproštěné napříště jak od ideologických předpisů teologické křesťanské tradice, tak od stejně omezujících postupů vědeckého pozitivismu.52 V souvislosti s německou jazykovou oblastí nelze necitovat dva příběhy, jež zaznamenal anglický filozof Henry More (1617–1687), který na nich chtěl doložit neopodstatněnost ateismu (More 1653). 51 Burchardt
ovšem nařizuje těm, kdo věří v upíry, uložit různé tresty (PL CXL: 950–1014, srv. také Zíbrt 1894: 14–15). 52 Výčet takto zaměřených studií je součástí dodatků k prvnímu vydání práce Clauda Lecouteuxe Fées, Sorcières et Loups-garous à Moyen Age, Histoire du Double (1992).
99
# 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195643