Chalupáři stříbrného plátna
I Haničincovy pětasedmdesátiny o pět let později byly ve vsi na vysoké společenské úrovni a s velkou účastí. Oslavu pořádalo vedení obce. Pořadatelé museli ve vyzdobené sokolovně přidat ke dvěma stolům určeným pro dary ještě třetí. Sousedé se slavnostně oblékli. Z Chrudimi přijel oslavenci zazpívat smíšený dětský pěvecký soubor Klíčenky. Dorazili také zpěvák Laďa Kerndl, Josef Fousek s novou básničkou i Václav Chaloupek, autor večerníčků se zvířaty. Z Bratronic ještě občas jezdil hrát do Divadla Na Fidlovačce, kde na něj myslel kolega Tomáš Töpfer. Jeho poslední role byly slepec v Tylově Fidlovačce a rabín v muzikálu Šumař na střeše. Do Divadla na Vinohradech, kde strávil hlavní část své kariéry, se už nevrátil. Na vesnici mu dokonce přišel dopis, že dostal z Vinohrad výpověď. Vynahrazoval si to prací v obci. Třeba v adventním čase v roce 1999 se zúčastnil vánočního koncertu v bratronickém kostele Všech svatých, který byl tehdy po delším čase znovu otevřen. Chtěl pomoci s další rekonstrukcí svatostánku. S místními vycházel dobře. „Máme schopné zastupitelstvo i starostu, kteří se o naši vísku skutečně starají. Žijí tady milí lidé, kteří mne brzo vzali za svého. Rád s nimi poklábosím v hospůdce nebo zajdu na houby. Co víc si mohu přát,“ vyznal se tehdy. Byl si v devadesátých letech vědom skutečnosti, že krach kladenské Poldovky zasadil některým rodinám 73 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195319
RADEK LAUDIN
v Bratronicích, a vlastně i celé obci, těžkou ránu. A tak využíval svých kontaktů v uměleckém světě a začal dávat šťávu kulturnímu životu ve vsi, aby lidi potěšil. V těchto aktivitách si porozuměli s místním starostou. V sokolovně pak vystoupili třeba Yvetta Simonová, Josef Zíma, Jožka Černý, Wabi Daněk i Karel Vágner. Děti potěšil Miloš Nesvadba a milovníky historie Zdeněk Mahler. Jezdili i slavní sportovci, kteří se s hercem znali. Třeba na olympijský den dorazili na besedu Aleš Valenta a Dana Zátopková. Před Vánocemi v roce 2002 přijela i herečka Jiřina Švorcová, se kterou ztvárnili zamilovaný pár v televizním seriálu Žena za pultem. Na jejich společné dvouhodinové vystoupení přišla ve vsi více než stovka diváků. Švorcová se v té době už herectví nevěnovala. Za vystoupení v Bratronicích, kde také recitovala Kainara, nechtěla honorář. Měla radost z toho, že diváky zajímalo její vyprávění. Dostávala i přímočaré otázky související s její politickou činností. Na vše odpověděla. Ti dva se jinak po roce 1989 nestýkali. Měli protichůdné politické názory. Ona komunistka, on sice levicově zaměřený, ale rozhodně ne komunista. V roce 1989 Haničinec předsedal schůzi Občanského fóra v Divadle na Vinohradech, kde vřely emoce. Tlumočil Švorcové názor souboru, že s ní odmítá hrát. Ona poté odešla. Po letech se spolu o politice raději vůbec nebavili. V Bratronicích tehdy na pódiu divákům potvrdili, že 74 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195319
Chalupáři stříbrného plátna
milenecký vztah měli jen v seriálu, ve skutečném životě ne. Haničinec také prozradil, že byl kvůli Ženě za pultem žalován u soudu. Když se seriál poprvé vysílal, jednou kolem půlnoci mu volala opilá žena a ptala se, jak to s jeho postavou dopadne, jestli se ožení. Haničinec v žertu řekl, že se už s postavou Švorcové nikdy neuvidí, protože odjede do ciziny stavět mosty. Když pak volající zjistila, že jí lhal, podala na něj žalobu pro narušování socialistického soužití. Herec měl v bratronickém domku útulné bydlení. Na stěně mu visel třeba obrázek od přítele herce a malíře Jiřího Líra či fotografický portrét Jana Wericha od Jana Kuděly. Poslední roky života v Bratronicích mu ale kazily zdravotní neduhy a s tím spojené deprese. Z těch se jako cholerik někdy dokázal vykřičet. Nemyslel to ale zle. Po úrazu a mozkové mrtvici bojoval i s rakovinou. I když hrával drsné chlapy, říkal o sobě, že má měkké srdce. Prý i kvůli tomu, že byl narozen ve znamení panny. Rád ke konci života sedával na zahrádce a pozoroval ptáky. „Zjara sem přilítne i čtyřicet sýkorek modřinek, měli jsme tu dlaska, konipase. Koupili jsme jim krmítko a musíme je chránit před kočkami,“ vyprávěl Petr Haničinec v Magazínu Práva. Považoval se za vesničana. Každé prázdniny trávil už jako kluk v Korytné u dědy. Jednou z radostí, která ho potkala v závěru života, bylo setkání s hokejistou Jaromírem Jágrem. Toho 75 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195319