McDonaldová 4 - zlom new
26.6.2008 18:35
Stránka 100
každoroční náplavy stoleté rašeliny a chladná léta. To je dokonalé podnebí pro rododendrony, kamélie a azalky, méně dokonalé pro lidi. Moje rododendrony Fabie mají kornoutovité, meruňkově oranžové květy a podle zahradnické příručky jsou „vzácné a delikátní“. Kvetou v květnu a potom ještě jednou v září. Buddleia davidii magnifica, světle žlutá rostlina, známá tím, že je mrzutá a nohatá, má kvítek na každé větvičce a je boubelatá jako čajová konvice. Dneska ráno jsem jen tak z legrace spočítala květy jednoho z našich rododendronů, „Neznámého vojína“ – toho, co jsme koupili za polovic, protože o něm majitel školky prohlásil, že je tak řídký, že nám musí slevit – má sedmdesát osm květů v průměru dvaceticentimetrových, jednotlivé kvítky jsou sedmapůlcentimetrové. Matka se o ně bála, protože začaly rozkvétat už v prosinci a některé kvítky zmrzly. A teď bych měla přestat – dokud ještě máte dojem, že žijeme v Du Pontových sklenících. Ale poctivost si žádá, abych pokračovala a doznala, že nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že tyto pozoruhodné klimatické i půdní podmínky ovlivňují stejnou měrou neplevel i plevel. Co byste řekli přesličce, která vyráží přímo skrze asfalt? Nebo odnožím olší, které v soustředěném šiku útočí na skalku a vyrostou o metr za půl roku – divoká magnolie, šplhající až na vršek javoru, šťovík s dvoumetrovými kořeny zaraženými do země jako kůly, jasmín a bezinky, které dokázaly úplně zacelit břeh roztržený sesunem půdy, nebo divoký svlačec, který se jednou, když jsme malovali, připlížil po verandě a ovinul nohu sporáku. Příroda se tu člověku snadno vymkne z ruky a nabude vrchu – například zběhovec. Miluji jeho upřímně modré květy a líbezné, měděně zbarvené lístky a je to osvědčená travina, a tak jsem zasadila tu a tam po kousku, na skalky, na břeh, na cestu. A dřív než jsem dokázala vyslovit „atropurpurea“, vytlačila mi ze skalky lithospermum a celý rok kvetoucí štěničník a sunula se až do kuchyně; úplně zaplavila cestičku k domku pro hosty, zavraždila, zadusila všechny minirůžičky a plivala si do dlaní, chystajíc se strhnout šindele ze střechy. Maminka a já jsme ji
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195111
McDonaldová 4 - zlom new
26.6.2008 18:35
Stránka 101
vyryly a zanesly do hlubokého lesa asi dvacet kilometrů od nás. Včera mě Don odvezl nahoru, aby mi ukázal, kde přesně je patník mezi naším a sousedním pozemkem – chystali jsme se zrovna na výlet, ale všechno muselo počkat, protože se mu tohle zdálo důležitější (to už mi předtím vysvětlil, jak se povoluje nůž u strojku na trávu). Mou pozornost upoutala zářivě modrá skvrna na okraji lesní cesty. Byl to zběhovec, skvící se v plné polní, vzpřímený, vysoký, s hlavou vztyčenou, pochodující k domovu. Vzpamatoval se i na skalkách a všimla jsem si, že urputně zápolí se zvonečky, kdo dřív zdolá azalky. Jednou z dalších stinných stránek, které zjišťují zahradníci v tomto mírném vlhkém podnebí, jsou obrovští a troufalí slimáci. Máme tu slimáky černé i červené, žluté, olivově zelené i šedivé, všech možných rozměrů a velikostí – až do patnácti centimetrů, netečné k jakýmkoli návnadám a pochutnávající si na psích sucharech. Jednou jsem se pracně sešplhala ze svahu, abych si natrhala půvabný, meruňkově zbarvený janovec. Nabrala jsem si plnou náruč a teprve až nahoře před domem jsem si všimla, že na každé větvi visí hrozny plžů jako černé třešně. Taky tu máme housenky – některý rok víc, některý míň. Vloni to bylo dost špatné. Postříkali jsme celý pozemek, ale ostatní si stříkali jenom zahrady a stráně vzadu nechali být. Když jsme potom večer večeřívali na zahradě, rozptylovalo nás přívětivé přežvykování milionů housenek, prokousávajících se miliony javorových listů. Chřupalo to, jako když šlapete po rozsypaném cukru. Nemáme mšice, japonské šváby ani obyčejné moskyty, ale z housenek se líhnou miliony můr, třepotajících se kolem světel na verandě a na dvorečku jako útržky papíru. Vyzkoušeli jsme všechny možné pomůcky na chytání můr, ale pokaždé vznikl jenom větší zmatek a ještě ke všemu jsem mívala zapatlaná okna. Toho prvního léta sestrojil Don silný reflektor, zamířený na kbelík s vodou, ve které byl parafín. Můry kroužily kolem světla, omočily se v parafínu a potom se, pomatené a mokré, vrhaly do oken obývacího pokoje a kuchyně a na dvoreček. Můry jsou bezhlavě
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195111
McDonaldová 4 - zlom new
26.6.2008 18:35
Stránka 102
hloupé a nemám ráda, když se kolem mne mrholí, ale děvčata propadala úplně hysterickým záchvatům. Třebas jsme pokojně večeřeli a najednou jedna z nich (nebo obě), vyskočily, obvykle převrhly nejprve mléko, potom židli a s křikem pádily od stolu. A když měly někoho na návštěvě – a to obyčejně měly, byl to okamžitě signál, aby všechny začaly ječet a otřásat se a převrhávat věci. Ještě horší než můry jsou woo-woo, stvoření podobná moskytům, s víc než deseticentimetrovým rozpětím křídel a s tělem typu stíhačky B29. Cíl jejich letu byl vždycky kdesi uvnitř mé noční košile. Dona, klidného muže hloubavé mysli, pokaždé vyvedlo z míry, když si četl v Time o něčem morbidně atomovém a já jsem vydala výkřik, při němž stydla krev v žilách, a vletěla jsem pod přikrývky k jeho nohám. Když mě zbavil útočníka a znovu se uveleboval, říkával vždycky: „Betty, ty víš, jak nenávidím tyhle tvoje hysterické výbuchy. Kdybys mě aspoň předem varovala.“ „Až bude woo-woo varovat mne.“ „To je tím, že chceš mít pořád otevřené okno.“ To se týká našeho dávného sporu o noční vzduch. Don trval na tom, že větráme zcela dostatečně krbovým komínem. Přistoupili jsme na kompromis – okna otevřená – stažené rolety, což je trik, který můry a woo-woo znají jak své boty, protože můry a woo-woo také nemají rády čerstvý vzduch a dávno už si obstaraly plánek domu a poznamenaly si každou štěrbinku a prasklinku v roletě. Letos uvažuji o takové té obrovské síti proti moskytům. Namočím ji do DDT a zřasím si ji kolem postele jako stan. Navzdory plžům, můrám a woo-woo mi nedává nic takový pocit velikého uspokojení a míru jako zahradničení a zahrada – byť na ni útočím sebeneurvaleji. Jsem hluboce přesvědčena, že bez ní bych byla nedokázala přežít ani svůj literární úspěch, ani Ančino a Jančino dospívání. Ze všeho nejraději mám začátek dubna, kdy jarně a vlaze mrholívá a pleje se jako po másle a půda voní tlejícím listím a houbami. Samozřejmě že jakmile jsem projevila zájem o zahradničení, obklopily mě členky zahrádkářských klubů, co říkají všechno jen latinsky.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195111