McDonaldová 3 - zlom
30.6.2008 13:04
Stránka 101
Chtělo se mi zařvat a vystřelit jí nad hlavou. Její spaní se mi zdálo právě tak nepřirozené a odporné jako pohled na někoho, kdo se přejídá a přepíjí, dokud úplně neztvrdne. Emocionálně byla zřejmě právě tak komplikovaná jako mísa bramborové kaše. Zcela pochopitelně se stala oblíbenkyní vrchní sestry, protože ve srovnání s ní se jevil každý, kdo zrovna neležel v narkóze, jako zapálená tyč dynamitu a péče o ni vyžadovala právě tolik iniciativy a přemýšlení jako házet špinavé prádlo do pračky. Dívat se na ni, jak se vynořila ze své kukly, když přišel její čas jídla, jak mžourá ztěžklými víčky s ofinou světlých řas nad světlýma očima a jak zvedá bledou hlavu, bylo jako pozorovat červa vystrkujícího hlavičku z jablka. Kromě jídla Minna ožívala a projevovala nadšení, jenom když mluvila o souchotinách. Minna tuberkulózu milovala a velice ráda diskutovala o každé ohavné podrobnosti své choroby. Naprosto nesdílela optimismus nově příchozích pacientů, že se dostanou z Borovic za necelý rok, a počítala s klidem na lůžku aspoň na tři léta a při troše štěstí a s možným a pravděpodobným zhoršením stavu by to mohlo vyjít tak na pět let. Studovala své lekce s vášnivým zaujetím a diskutovala o svých příznacích s každým, kdo byl ochoten poslouchat. Z ošetřovatelek, z květinářek (ambulantních pacientek, které přicházely dvakrát týdně do lůžkového oddělení upravovat květiny), z děvčat s vodou, z uklízečů a z Karlíka těžila děsivé podrobnosti o operacích, chrlení krve a smrti. V Karlíkovi samozřejmě našla nevysychající zdroj zlých zpráv a hrůzných zkazek. Zatím neměl nikdo z našeho pokoje jiné léčení než klid na lůžku a Eileen neměla ani toho moc, ale všechny jsme se zdály prospívat velmi uspokojivě. Já už jsem nekašlala vůbec, Kimi nekašlala nikdy, Eileen kašlala jen ráno a když moc mluvila a smála se a Minna když se příliš vzrušovala příběhy jednotlivých nemocných. Všechny jsme měly dravou chuť k jídlu a snědly jsme libovolné množství jakékoliv potravy, která nám byla předložena. V dopisech domů jsme vždycky žádaly o jídlo, a v návštěvní dny vypadal náš pokoj jako lahůdkářství.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195100
McDonaldová 3 - zlom
30.6.2008 13:04
Stránka 102
Potom jednou bez jakéhokoli varování pro Minnu přijeli v době odpoledního klidu a odvezli ji na pneumotorax, kterému ambulantní pacienti říkali „plyn“, a my jsme nevěděly, co to je, a myslely jsme, že to je jenom pro velmi těžké případy. Minna se vrátila a vyprávěla, že jí ředitel vysvětlil, že pneumotorax je pro tuberkulózní plíci jako dlaha pro zlomenou nohu. Že se do dutiny hrudní zavede čistý vzduch a donutí plíci, aby se vlastní pružností stáhla. Jako byste nafoukli vzduch mezi obal a duši fotbalového míče, takže by se duše nemohla roztáhnout. Ředitel jí prý řekl, že má veliké štěstí, že může mít umělý pneumotorax, protože mnoho pacientů ho nemůže dostat kvůli srůstům (místům, kde plíce přirostla k pohrudnici). Ležela prý na operačním stole na zádech, pravou paži za hlavou a lékař jí nakreslil jodovou tinkturou za pravým prsem místečko, vpíchl novokain a potom dutou jehlu, asi tak silnou jako velká jehla na zašívání punčoch, ale mnohem delší. Jehlu vpíchl mezi plíci a pohrudnici a potom ji připojil k hadičce pneumotoraxového přístroje a zavedl dovnitř vzduch. Prý to vůbec nebolelo a ukázala nám malé obvázané místečko. Potom povídala, že nás nechce snad nějak postrašit, ale že její dlouhý a osvícený rozhovor s ředitelem v ní vyvolal dojem, že pacienti, se kterými se nic neděje, jsou na tom tak špatně, že se nemocnice neodváží nic riskovat. Po této radostné zvěsti zavřela oči a usnula. Navečer však změnila svůj názor na své štěstí. Karlík jí totiž vypravoval o spontánních kolapsech. Spontánní kolaps byl podle Karlíka vždycky fatální a vyskytoval se velmi často. Minna řekla: „Povídal, že plíce někteuých pacientů jsou úplně děuavé – moje asi taky. A když na tu plíci pvitlačí pneumotouax, splaskne plíce jako puasklý gumový balonek. Kaulík víká, že na ty spontánní kolapsy umíuají pacienti jako mouchy.“ Plicní sanatorium se hemží fámami a klevetami jako dívčí penzionát. Ale v Borovicích se neklevetilo o radovánkách s chlapci a o večírcích, nýbrž o ubohých malých pacientech, se kterými vedení sanatoria nakládalo velice krutě. Oškliví lékaři
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195100
McDonaldová 3 - zlom
30.6.2008 13:04
Stránka 103
zaváděli vždycky do plic pacientů příliš mnoho vzduchu, takže tito skolabovali; vysekávali jim žebra jen tak pro své potěšení; předepisovali přísné střevní diety z pouhého padoušství a lakoty a ignorovali důležité příznaky, aby se mohli kochat pohledem na to, jak pacienti trpí, a dávali jim léky, které nebyly k ničemu. Slyšely jsme o zubožených pacientech, kteří se v noci tolik potili, že měli kolem postelí loužičky, ale sestry jim nedaly ani čisté pyžamo, ani prostěradla. Prostě je nechaly topit se ve vlastní šťávě. Slyšely jsme o pacientovi, který už směl chodit a kterého nutili dělat vrátného, ačkoliv chrlil krev ze všech pórů. Slyšely jsme o matkách a dcerách, které byly spolu na pokoji, ale nesměly promluvit ani slovíčko, takže zemřely na zlomené srdce. Slyšely jsme o bezzubých pacientech, kteří nedostávali k jídlu nic jiného než tvrdé řízky. Tyto báje vznikaly z malinkého kousku pravdy, ale narůstaly jako ve hře na tichou poštu, kterou jsme hrávaly jako děti a při níž jsme sedaly v kruhu a začalo se tak, že první něco zašeptal druhému do ucha a ten zašeptal dál to, co zaslechl, a tak to obešlo celý kruh. Poslední vyslovil nahlas to, co slyšel, a pak řekl ten první to, co původně poslal, a „Mary má hezké šaty“ vyšlo jako „Frantovi smrděj paty“ a „Karel má pleš“ vyznělo jako „Po Anně leze veš“. Ptala jsem se na ty události Katy Morrisové a ta mi vysvětlila, že krev chrlící pacient donucený dělat vrátného byl ve skutečnosti velmi líný pacient, který si vždycky uměl najít výmluvu, aby se nemusel účastnit kontrolovaného rehabilitačního cvičení. Chrlení krve byla krev, která se mu spustila z nosu, když se příliš prudce vysmrkal. Matka a dcera, které zemřely žalem, byl ve skutečnosti případ velice hloupé matky s těžce nemocnou dcerou. Když spolu byly na pokoji, matka na dceru neustále mluvila a dávala jí všechna možná zakázaná jídla. Když je od sebe oddělily, urazily se a stěžovaly si. Nakonec obě zemřely na pokročilou tuberkulózu a nedostatek dobré a pevné vůle k sebekázni.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195100