98
Naomi Woodová
lézají z bazénu. Obklopují jej kvajávy a fíkovníky přetékající plody. Dovnitř se naklánějí zapoty a z jejich silné kůry vytéká kaučuk. Fife vypilovává svůj skok a se zahanbenou radostí si vzpomíná, jak Hadley skočila do vln v Antibes placáka. Ernest se zdokonaluje v ležení na vodě. Jeho jizvy jsou ve vodě růžovější. Na čele má řeznou ránu z Paříže, na lýtkách od harpuny na žraloky a na koleně zranění z války. Nikdy se nesetkala s někým tak náchylným ke zraněním, k odjištěným zbraním a kluzkým silnicím s prudkými zatáčkami. Ernest zůstává většinou na mělčině a pozoruje, jak kolem jeho ženy vždycky vystříkne voda. Fife povzbuzuje k dalším skokům adrenalin, který se jí nahrne do těla, jakmile rozrazí vodu – Fife vždycky milovala ponoření do zvuku. Pamatuje si, jak onoho dne v Antibes skákala ze člunu do vody jen proto, aby ho potěšila. Ale také si pamatuje, jak ho požádala, aby s ní šel nahoru do skal, poté co Hadley odešla. Cize se na ni zahleděl, jako by byl postavou z knihy a přemýšlel, co by tato postava udělala dál. Pak odmítl. Bylo to depresivní: Ernest si ji mohl očividně vzít, nebo ji opustit. Ona ho naopak chtěla pořád. Jednou jí řekl, že láska nikdy není o moci a bezmoci. Ale Fife nenapadá nic jiného, z čeho by se manželství skládalo. Po posledním skoku doplave k němu na mělčinu. Chce ho srazit do vody, aby mu voda natekla do nosu. Místo toho mu však roztáhne kotníky a vyfoukne bubliny, které mu stoupají po kůži. Ernest ji vytáhne nahoru za ramena, aby jí znovu zatlačil hlavu pod vodu. „Natekla mi do nosu voda,“ zapiští Fife komiksovým hláskem, poté co vyplave na hladinu. Když začne bušení v dutinách odeznívat, vytáhne se na břeh. Ernest ji pozoruje tím úžasně soustředěným pohledem, jako by znovu byla předmětem jeho fascinace. Co udělala, že se k ní manžel vrátil?
PANI HEMINGWAYOVA_TISK.indd 98
13.3.2014 14:41:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195091
PANÍ HEMINGWAYOVÁ
99
„Psala tvoje matka. Chce se přijet podívat na chlapce.“ Včera večer synům volali a Patrick s Gregorym se předháněli, aby si promluvili s otcem. Když drmolil jeden, spustil i druhý, až Ernest musel se smíchem zakrýt mluvítko rukou. „Nerozumím ani slovo z toho, co povídají!“ postěžoval si jí. A pak znovu do telefonu: „Kluci!“ okřikl je. „Teď hezky jeden po druhém!“ Protože byli oba tolik pohlcení jeden druhým, ani jeden z nich nebyl tak pozorným rodičem, jak by si přáli. Fife vždycky prostě předpokládala, že když jsou to chlapci, může je nechat vyrůstat v klidu. S dcerami by to bylo jiné, člověk je musel naučit správnému chování a vykládat jim, co nesmějí dělat. V prvních letech Patricka s Gregorym prakticky vychovávala chůva nebo Jinny, zatímco ona odjela za Ernestem pokaždé, když si to přál: do Španělska, do Wyomingu, na safari v Africe. Bez synů se obešla, ale bez manžela ne. Ne že by je nemilovala, jen prostě chtěla stihnout spoustu věcí: redigovat Ernestova díla, udržovat dům, nakazovat služebnictvu, co má dělat, dokončit opravy domu a pak tady byly výlety s Ernestem, když chtěl jít střílet křepelky nebo se potápět v moři nebo jet na býčí zápasy do Španělska. Byla jeho ženou, což jí nechávalo jen málo prostoru k tomu, aby byla také matkou. „Moje máti nechce vidět kluky. Chce něco jiného. Peníze. Víc peněz. Ať jde k čertu.“ Ernest k ní připlave a zákeřně ji zatáhne za plavky, takže jí plesknou o jednu polovinu ohřívajících se hýždí. „Nesto.“ „Nesmím se dotknout své ženy?“ „To nemyslím. Tvá matka. Myslím, že se bez otce cítí opuštěná.“ „Možná je to její chyba.“ Položí jí hlavu na břicho. Fife mu vytřepe z ucha vodu. „Opravdu si myslíš, že mu v tom mohla zabránit?“ „Ne. To ale neznamená, že ho k tomu nedohnala.“
PANI HEMINGWAYOVA_TISK.indd 99
13.3.2014 14:41:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195091
100
Naomi Woodová
„To on stiskl spoušť.“ „A právě proto je to hajzl. Kurevský zbabělec.“ Ernest znovu sjede do vody. Když se vynoří na druhé straně, prohlásí: „Byl nemocný. Lidi se nezabíjejí pro nic za nic.“ „Zastřelil se, aby nemusel poslouchat tvoji matku. Bůh ví, že bych udělala totéž.“ Ernest šlape vodu a pak pohlédne vzhůru na svoji pracovnu, jako by se odpověď skrývala v jeho práci nebo v jeho schopnosti se tím propsat. „Pořád si dělali hlavu s penězi. Proč nepožádali o pomoc mě?“ „Tolik let jsi neměl ani pěťák.“ „Ale on věděl, že ty máš. Tvoje rodina by ho mohla z největší šlamastyky vykoupit.“ „Prosím.“ Fife se převalí na záda, aby ji hřálo slunce. Jeho obvyklé stížnosti na její rodinné peníze nehodlá tolerovat. Nedává to smysl, zejména když se nestydí je tak hojně používat. „Není to ničí vina. Je to prostě smutné. To je vše.“ Ernest se vytáhne na okraj bazénu a voda za ním vydá mlaskavý zvuk. „Myslím, že by sem neměla jezdit. Teď není vhodná doba.“ Zabalí se do ručníku a s mokrýma nohama odchází do kuchyně. Zevnitř se ozve zvuk sekání ledu. Dvě hodiny odpoledne. Čas na koktejl. Po otcově pohřbu trávíval Ernest večery prací. Když za ním někdy Fife zašla do pracovny a přinesla mu gin s tonikem, přistihla ho, jak zírá na stránku tak smutně, jako by hleděl přímo do tváře svému mrtvému otci. Zemřít takovým způsobem. Být třicetiletým synem otce, který spáchá sebevraždu. Vypadalo to, jako by teď už Ernest nebyl sám sebou. Napůl se na ni usmál tak, jak to dělával, jenom když byli spolu sami. Ale duchem byl úplně jinde. Za nějakou dobu po Ernestově návratu dostali balíček. Adresa byla napsaná pevnou středozápadní rukou. Zásilka ležela několik dní neotevřená, zabalená v hně-
PANI HEMINGWAYOVA_TISK.indd 100
13.3.2014 14:41:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195091