Jednoho dne možná budeš k něčemu a místo té tvé zkurvené matky půjdeš vydělávat peníze ty. Pěst. Další modřina. To je všechno, k čemu je dobrá. Píchání. Ty budeš taky takový. Kopanec do zad. Nikdy tě nikdo nebude chtít. Když všichni zjistí, že jsi stejný kurevník jako tvoje matka. Úder hlavou o židli. Jsi dobrý jen k tomu, co ona. Nikdo se o tebe nikdy nebude zajímat. „Dost,“ zašeptá něžný hlas, který je plný bolesti. Obejme mě rukama a políbí na čelo. „Už můžeš přestat.“ Otevřu oči, které jsem měl zavřené po dobu, kdy jsem byl ztracený ve své hlavě. Meganiny modré oči jsou plné slz. „Už můžeš přestat,“ zopakuje. „Teď jsi v bezpečí. Jsi se mnou.“ Pohladí mě po tváři, zatímco po té její stékají slzy. „Jsi v bezpečí.“ Mlha začne konečně ustupovat, vzpomínky se ztrácejí a já zase začínám vidět jasně. Nechtěl jsem jí způsobit bolest, která se jí zračí ve tváři. To byl taky důvod, proč jsem to Megan nikdy nechtěl říct a proč jsem si ji nikdy nechtěl připustit tak blízko. „Kvůli mně neplač,“ setřu jí palcem slzu z tváře. „Za tvoje slzy přece nestojím.“ „Ale stojíš,“ přikývne. „Stojíš za každou slzu, která ve mně je.“ „Nestojím,“ hádám se a kousek se od ní odtáhnu. Vstanu z postele a začnu přecházet po pokoji, zatímco hlasy v mé hlavě znovu otevírají rány a přivolávají zpět vzpomínky, které jsem se celou dobu snažil potlačit. Připomínají mi, kým doopravdy jsem. Připomínají mi, za co stojí můj život. „Nejsem pro tebe dost dobrý, copak to nechápeš? Měli prostě pravdu, Megan. Jsem k ničemu. Jsem úplně v prdeli. Všechno, co mi kdy říkali – jsem prostě k ničemu a nikdo mě nebude chtít…“ „Pletli se,“ řekne silným hlasem. „Prostě se pletli. Všichni. Byly to jen lži.“ Zavrtím hlavou a sklopím ji, zatímco se opírám rukama o zeď přede mnou. „Ne, měli pravdu. Všichni. Jsem v prdeli. Zničený. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195053
Rozložený na kousky, které do sebe nezapadají, a není možné je poskládat dohromady.“ Slyším, jak zavržou pružiny matrace a poté i podlaha. Megan mě obejme kolem pasu. „Neměli pravdu. Právě naopak, byli od ní hrozně daleko.“ „To nemůžeš vědět.“ „Ale můžu,“ přiblíží se ke mně, položí mi ruku na rameno a opře si o něj hlavu. „Neměli pravdu, protože já tě chci. Úplně každičký tvůj kousíček, ať jsou nesourodé, jak chtějí.“ Lehce otočím hlavu a zadívám se jí do očí. „Ale proč? Proč? Vždyť ti nemůžu dát to, co bys chtěla. Nemůžu ti přinést modré z nebe.“ „Ale já přece nepotřebuju modré z nebe, kdybych ho chtěla, vezmu si pastelky a namaluju si ho.“ Odstoupím a setřesu ze sebe její ruce. „Jenže to vždycky skončí sexem. Ničím jiným. Jsem prostě uvnitř úplně prázdný.“ „Teď lžeš a moc dobře to víš.“ „Vážně?“ otočím se na ni a probodnu ji pohledem. Má pravdu, že lžu, ale je to tak lepší. „Vážně lžu? Myslíš si, že něco cítím k těm holkám, které si každou sobotu v noci beru k sobě do pokoje? Že mě zajímá něco jiného než jen sex?“ Pokojem se rozprostře ticho a já se nenávidím za to, co jsem právě řekl. Nenávidím se za to, že ji od sebe odháním, a přitom bych ji u sebe měl nejradši co nejblíž. „Vím moc dobře, že tě zajímá jenom sex, když si v sobotu v noci bereš holky k sobě do pokoje.“ Tak tohle bolí víc než ty kopance do břicha, které jsem musel snášet. „Tak proč jsi pořád tady?“ „Protože nejsem jen jedna z těch holek,“ odpoví s jistotou v hlase a upřeně se na mě zadívá. „Myslíš si, že jsem úplně blbá, Astone? Vždyť ses mi právě úplně otevřel – ukázal jsi mi ta nejhlubší a nejtemnější zákoutí své duše, a teď se mě snažíš jen tak odehnat? Tak koho se snažíš doopravdy chránit, co? Mě, nebo sebe? To ke mně vůbec nic necítíš, když mi říkáš ‚zlato‘? A nic ke mně necítíš, když mě objímáš? Opravdu se mi snažíš namlu99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195053
vit, že ke mně nic necítíš, když jsme spolu? Tak do toho. Řekni to! Podívej se mi do očí a řekni mi, že ke mně nic necítíš. Řekni, že jsem ti ukradená.“ Nemůžu. „Řekni to!“ A ona to moc dobře ví. „Dělej!“ „Nemůžu,“ vykřiknu. „Tohle prostě říct nemůžu. A to je ten problém. Musíš ode mě, protože já nemůžu. Musíš se přede mnou ochránit sama, protože já už to nedokážu.“ „Ale to já přece nechci!“ odpoví a rozčileně přechází po pokoji. „Nechci tě opustit,“ zastaví se přede mnou a zhluboka oddechuje. „Nechci, abys ode mě odcházel.“ Nikdo tě nikdy nebude chtít. Nikomu na tobě nebude záležet. Nestojíš za nic. Jsi jenom zkurvysyn. Chytnu ji za ruku, přivinu si ji k sobě a zabořím hlavu do jejích vlasů. Celý se třesu. Potřebuju ji – sice nevím proč, ale potřebuju ji více než kohokoliv jiného. Ona je jediná, ke které dokážu něco cítit. Jen díky ní se můžu cítit jako normální člověk. Něco ve mně probudila – chuť žít a chuť milovat. Když mě obejme kolem pasu, položí mi ruku na rameno a položí na ni hlavu, tak cítím, jako bych našel skutečný domov. A chci, aby Megan cítila totéž.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195053