„Mrzí mě to. Ina mě varovala, že je v Asylii špeh, který hledá muže, co od souboje bratrů uniká Charlesovi. Musel jsem rychle odejít. Neměl jsem čas jí to říct. Byla to chyba. Řekni jí to… řekni jí, že mě to mrzí. A že jí děkuju za všechno, co pro mě udělala.“ Lovell přikývl. „Řeknu.“ „A řekni jí, že jsem si vzpomněl…“ Začal zavírat oči a Lovell cítil, jak zbytky jeho energie mizí. „Na co sis vzpomněl?“ zašeptal naléhavě. „Orel… orel s dračími křídly. Řekni jí… že mě to mrzí,“ vydechl Edrahin a už se nepohnul. Lovell se ještě dlouhou chvíli díval na jeho zničené tělo. Edrahina nikdy předtím neviděl. Byl to cizinec, o kterém jenom párkrát slyšel od Vallence. A přesto teď cítil bolest. Pevně sevřel čelisti se snaze ovládnout ten pocit. „Řekl ještě něco?“ ozval se za ním Arrgisův hlas. Lovell pomalu vstal a otočil se na něj. „Neřekl. Nic nevěděl.“ Arrgis se na něj zkoumavě zadíval. „Heron se nechal unést. Tohle byla zbytečná smrt,“ řekl. „Copak to tak není skoro vždycky?“ zeptal se Lovell. „Myslím, že jsme si až moc zvykli na to, že můžeme beztrestně zabíjet, koho chceme. A můj otec to schvaluje nebo dokonce podporuje.“ „Tvůj otec nikdy neschvaloval zabíjení bez důvodu,“ opravil ho přísně Arrgis. „A věř mi, že z Herona nebude mít radost.“ Lovell se hořce zasmál a otočil se na Edrahinovo nehybné tělo. „To už ale moc nepomůže.“ Chtěl odejít, ale Arrgis ho chytil za paži. „Tvůj otec se o to postará. Dá Heronovi jasně najevo, že něco podobného se nebude opakovat.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195000
„Já vím,“ přikývl Lovell. „Ale bude to proto, že nechal zemřít vězně předtím, než z něj dostal všechny informace, ne proto, že je to špatné.“ „Tento muž byl na útěku před tvým otcem po mnoho let. Bylo to jeho rozhodnutí,“ připomněl mu Arrgis. „Měl strach. Bál se o svůj život, proto byl na útěku. A měl důvod se bát. Já oceňuji tvoji loajalitu k mému otci a nečekám, že se mnou budeš souhlasit. Ale tohle všechno… je mi z toho zle.“ Pokusil se Arrgisovi vytrhnout, ale ten ho nepustil. „Neudělej chybu, Gari,“ zasyčel na něj. „Se svým otcem nemusíš souhlasit, ale on dobře ví, co dělá. Jako jediný z nás. Jeho metody jsou často tvrdé. Ale i přesto nebo možná právě díky tomu dokázal náš kmen dostat z bandy agresivních tuláků, co se zabíjeli navzájem, mezi nejmocnější národy Revony. Dokázal vnést pořádek do toho destruktivního chaosu, ve kterém jsme žili. Proto v jeho metody věřím.“ „Jak jsem řekl – nečekám, že se mnou budeš souhlasit,“ odpověděl chladně Garian. „Jestli tvůj otec zjistí, že se stavíš proti němu, bude muset zakročit. A dobře víš, že neodpouští snadno.“ „Budu to mít na paměti,“ přikývl Lovell, věnoval příteli ještě jeden ledový pohled, dokud ho Arrgis nepustil, a odešel.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195000
DAMIEN Z EGELTONU „Počkej, počkej! Řekni mi to ještě jednou a pomalu.“ Jakub s Artonem seděli na kobercích vedle ohniště uprostřed jídelny v Asylii. Jakub měl na koleni malý poznámkový blok a v ruce pero. Rozhodl se, že vzhledem k neuvěřitelnému objemu informací bude potřeba, aby si průběžně dělal poznámky, pokud chce brát svoje pátrání vážně. A to chtěl. Arton se napil z jedné ze dvou pint, které mezi nimi stály na zemi, a utřel si hřbetem ruky ze rtů pěnu. „Dobře. Takže: V Revoně je sedm království, kde žijí lidé. Teď se nebudeme bavit o Drakoncích, Calethonu, lesních kmenech a Charlesových vlkodlacích. No a každé království má svého krále…“ „Fajn.“ „…a nad těmihle všemi je nejvyšší král, který vládne celé Revoně. Institut nejvyššího krále vznikl, když Tři uzavřeli spojenectví a souhlasili s vytvořením nejvyššího vládce Revony, který bude volen ostatními králi. Tím prvním…no a zatím taky posledním, se stal Owen.“ „Bezva,“ zamumlal Jakub, když si ve zkratce napsal pár poznámek. „Hm, asi by se mi pak hodila nějaká mapa. Ale napřed mi prosím tě vysvětli, kdo jsou Tři.“ Arton ztišil hlas a naklonil se k Jakubovi blíž. „Tři jsou nejmocnější vládci v celé Revoně. Nikdo přesně neví, jaký je jejich původ. Mají obrovskou moc a znalosti transformačních postupů jako nikdo jiný. Proto je jejich činnost regulována Velkými zákony, které se snaží udržovat rovnováhu mezi Třemi a ostatními lidmi. A jsou nesmrtelní. Ani nestárnou, pokud nechtějí. Jejich děti někdy vypadají starší než oni.“ „Nesmrtelní? Myslel jsem, že Marion byla jedna ze Tří,“ nadhodil zamračeně Jakub. Nerad zjišťoval, že se neorientuje ani v tom málu, co ví.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195000