Zahradníkova tvář ztuhla. Stáhl se do sebe. „Ničeho jsem si nevšiml,“ prohlásil a začal sbírat nářadí. „Pokud mě Vaše Excelence už nepotřebuje… mám práce nad hlavu.“ Když se Ti za ním díval, jak se vzdaluje, přemýšlel, co vlastně řekl, že se zahradníkovo chování tak náhle změnilo. Nabyl dojmu, že muž nechce mluvit o něčem, co mu je nepříjemné. Nemaje potuchy, co by to mohlo být, nedokázal Ti pokračovat v rozhovoru, či spíše výslechu.
100
Nocni mury zabijeji - sazba 120x190.indd 100
10.02.14 10:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194977
X. Soudce Ti pobývá u oddaných vyznavačů snů; setkává se s oddanými vyznavači mamonu.
Nazítří byl patnáctý den lunárního měsíce. S východem slunce začínaly každoroční slavnosti. Ti špatně spal, protože celou noc se horečně pracovalo a budovou otřásaly údery kladiva. Bylo třeba zbudovat oltáře, postavit stánky, rozvěsit lampióny, vztyčit stožáry pro vlaječky… Jak se tak převaloval na lůžku, utěšoval se: bude-li oslava odpovídat vynaloženému úsilí, nebude snad litovat, že se toho musí účastnit. Ceremoniář mu přišel osobně připomenout, že radovánky začínají. Soudce Ti si byl jistý − ve skutečnosti se mnich chce přesvědčit, že host už vstal a oblékl si slavnostní „zelené soudcovské“ roucho včetně nezbytné černé čapky. S výsledkem byl spokojen, a tak popřál soudci krásný den a vzdálil se. Ti se odebral do vstupní dvorany. Výkvět kláštera už seděl na pódiu jako na hřadě. Kněží mu nenápadnými pohledy dali na srozuměnou, že přichází jako poslední; čekalo se jen na něj. Slabý úsvit prosvítal nad vstupní branou, kde vlál rozměrný praporec a velkým písmem hlásal: „Sláva našim snivcům, sláva našemu učení.“ Nikdo nechyběl, a tak dal opat pokyn, na nějž všichni čekali. Ozval se mohutný úder gongu. Mniši otevřeli 101
Nocni mury zabijeji - sazba 120x190.indd 101
10.02.14 10:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194977
vrata dokořán. Dovnitř se nahrnul zástup poutníků, kteří tam netrpělivě přešlapovali od časných ranních hodin. Nesli objemná zavazadla s věcmi potřebnými k přenocování a − podle očekávání kláštera − také s dary. Mniši v šafránovém rouše je vítali tlumeným hlasem jako významné hosty a ukazovali, kudy se mají ubírat. Čekala je dlouhá, celodenní prohlídka kláštera. Přece sem nepřišli jenom kvůli vyhlašování svatého, musí podstoupit i zkoušku vytrvalosti, aby dokázali Nejvyšším nebeským soudcům pevnost své víry. Nabídnou božstvům svůj pot, jak by řekl opat, výměnou za věštecké sny, které jim poskytnou poučení nebo útěchu. Něco za něco, mínil Ti. Vyvýšené prostranství bylo poseto vlaječkami s vyšitými jmény světců. Tatáž jména byla i na cedulích, které měli mnozí připevněné na zádech. Přicházeli v průvodu, právě když se rozezněly žestě a bubny. Soudce si pomyslel, že na rozdíl od zvuků, jež mnichy děsily minulý měsíc, je teď aspoň jasné, kdo zvuky vyluzuje. Skupina hudebníků ze všech sil foukala do trumpet a trumpetek a tloukla do bubnů. Pěvci spustili oslavný hymnus. Ti si lámal hlavu nad původem těch cizích slov: jde o tajný kultovní jazyk, nebo o místní hatmatilku? Nakonec pochopil, že odříkávají jména svatých, vyvěšená všude kolem. Dost na tom, že ta jména pokrývají každé volné místečko, ještě je vysílají do éteru! Mezi sboristy zahlédl Tao Kana v krásném mnišském rouše, které mu pro tu příležitost zapůjčili. Naštěstí pěvecký part nepočítal se sólovým vystoupením, takže jeho hlas jako „nakřáplý hrnec“ zanikl v davu. Soudci Ti připadal náramně směšný, když v tom krátkém a v ramenou těsném hábitu otvíral pusu jako žabák. Ale pak si řekl, že 102
Nocni mury zabijeji - sazba 120x190.indd 102
10.02.14 10:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194977