Páteř, obsah páteřního kanálu (mícha, pleny, cévy a nervy) a vztahy míšních segmentů a kořenů k páteři (vertebromedulární topografie) jsou podrobně popsány v systematické anatomii. Uvádíme pouze drobnou poznámku ke stavbě meziobratlových kloubů (articulationes zygapophysia les), která má značný praktický význam. Od synoviální vrstvy jejich pouzder vyčnívají mezi okraje styčných kloubních ploch různě široké synoviální řasy, nazývané intervertebrální meniskoidy(–). Největší velikosti dosahují tyto řasy v oblasti krčních a bederních meziobratlových kloubů, v nichž může nejčastěji dojít k jejich uskřinutí, provázeném kontrakturami paravertebrálního svalstva příslušného segmentu (velmi bolestivý stav).
98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194964
Topografická anatomie horní končetiny Hranici horní končetiny proti krku tvoří klíční kost a nadpažek (acromion). S hrudníkem souvisí končetina plynule. Na horní končetině se popisují tyto krajiny: regio deltoidea, regio brachialis anterior et posterior, regio cubitalis anterior et posterior, regio antebrachialis anterior et posterior, dorsum et palma manus a ditigi manus. V souvislosti s horní končetinou popíšeme ještě regio scapularis, regio infraclavicularis a regio axillaris, které se řadí k hrudníku.
Regio scapularis Rozsah lopatkové krajiny je vymezen lopatkou, kromě jejího laterálního úhlu, který sahá do regio deltoidea. U svalnatých jedinců se v lopatkové krajině rýsují m. trapezius, m. latissimus dorsi, m. supraspinatus a m. infraspinatus. U lidí s chabým svalstvem vystupuje naopak zřetelně hřeben lopatky, spina scapulae. Pohmatem určíme snadno i její dolní úhel, mediální a laterální okraj. Kůže je velmi silná a v podkoží neběží žádné silnější nervové ani cévní kmeny. Pod povrchovou fascií leží m. trapezius, který překrývá fossa supraspinata a mediální část fossa infraspinata. M. latissimus dorsi zezadu překrývá dolní úhel lopatky. Pod povrchovými svaly najdeme velmi silné, aponeuroticky zesílené fascia supraspinata(–) et infra spinata(–), které se laterálně zeslabují. Spolu s lopatkou uzavírají osteofibrózní prostory. Z horního prostoru začíná m. supraspinatus, který podbíhá nadpažek, přechází přes ramenní kloub a upíná se na tuberculum majus humeri. Z fossa infraspinata začínají m. infraspinatus a m. teres minor, které se zasouvají pod m. deltoideus a směřují k tuberculum majus humeri. Od dolního úhlu lopatky začíná ještě m. teres major. Inervaci a cévní zásobení m. supraspinatus a m. infraspinatus zajišťují n. et vasa suprascapularia. Do fossa supraspinata vniká nerv skrz incisura scapulae pod lig. transversum scapulae superius, cévy nad vazem. Zásobují m. supraspinatus a kolem odstupu spina scapulae skrz incisura spinoglenoidalis se pod lig. transversum scapulae inferius stáčejí do fossa infraspinata. Tepna zde svými větvemi anastomózuje s a. circumflexa scapulae, která přichází z axily cestou foramen omotricipitale(–). Tato spojka má význam pro vytvoření kolaterálního oběhu při uzávěru a. axillaris.
Regio infraclavicularis(–) Podklíčková krajina představuje nepřesně vymezenou krajinu. Její rozsah a povrch jsou určeny začátky m. deltoideus a m. pectoralis major na klíční kosti. Mezi nimi je patrný sulcus deltopectoralis(–), který směřuje šikmo mediokraniálně a končí u klíční kosti jako trigonum clavipectorale. Pod klíčkem se rýha prohlubuje ve fossa ovalis infraclavicularis (Mohrenheimi), v níž se skrz fascia clavipectoralis zanořuje 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194964
2
3
4
5
1
a
1
2
3 4 5
b Obr. 73 a, b Regio infraclavicularis(–), povrchová a hluboká vrstva a: 1 – v. cephalica, 2 – m. deltoideus, 3 – a. thoracoacromialis, 4 – nn. pectorales, 5 – nn. supraclaviculares b: 1 – m. pectoralis minor, 2 – processus coracoideus, 3 – v. axillaris, 4 – a. axillaris, 5 – plexus brachialis
100 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194964