Vzápětí ucítila Marsiana silný stisk pod krkem, druhou rukou jí Trudar roztrhl šaty na hrudi a hrubě nahmátl levé ňadro. Víno přece jen zpomalilo její reakce a než se zmohla na obranu, muž ji svým tělem přitlačil ke stolku se džbánem. Ten se sice zakymácel, ale nespadl. Aby nemohla zavolat o pomoc, přisál se jí na ústa. Pak nohou rozrazil zdráhající se ženě kolena od sebe. Marsiana se sice snažila ze všech sil z nepříjemné situace vymanit, ale protitlak jejích rukou slábl, jak jí docházel dech. V tu chvíli se ze stínu vynořil démon, sňal ze zdi v předpokoji starý zrezivělý meč, který tam visel už léta jako památka na staré časy, a přiložil ho špičkou k Trudarově krku. „Pane, okamžitě toho nech!“ poručil mu důrazně. I když ostří zbraně už poznamenal zub času, ještě posloužilo dobře. Muž ztuhl a povolil stisk. „Ustup o dva kroky dozadu a otoč se,“ přikazoval dál démon. Trudar opět poslechl. Rezivý hrot se mu ocitl přímo před nosem. Příšeří však dostatečně skrylo všechny jeho nedostatky. „A nyní odejdi!“ Zeman beze slova vypochodoval z místnosti. Předpokoj vzal klusem a chodbu dokonce úprkem. Marsiana zrudla nejen z vinného opojení. Démon však mlčky opřel meč o zeď, zdvihl pochodeň, podal ji Marsianě a vzdálil se do tmy. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194932
Ty myšlenky ho vytrhly z jeho strnulosti jako zvuky velkého zvonu. Zase ten pocit – někdo je blízko smrti. Zauvažoval jen krátce. Pak se vydal směrem k pokojům správcovského křídla. Opatrně vyhlédl ze zdi. Celnar chroptěl a svíjel se na stole. Převrhnutá číše vína se vylila a upadla na zem. Hradník se v další křeči smýkl po hraně stolu a ocitl vedle číše. Jednou rukou si svíral kabátec uprostřed hrudi. Démon přemýšlel, co má dělat. Tušil, že on sám nemůže starému muži nijak pomoci. Yahwarovým příkazem je mu dotek s lidskou bytostí odepřen. Užasle pozoroval, jak z Celnara vyprchávají poslední záchvěvy života. Najednou se vzpamatoval. Takhle ne! Může něco udělat! Co nejrychleji se přemístil skrz hrad, zeď nezeď, do Marsianina pokoje. Klidně spala nic netušíc. Přišlo mu hloupé volat její jméno, rychle se rozhlédl po nějakém předmětu, který by shodil na zem. Zrak mu padl na svícen. Hluk ji vzbudil okamžitě. Viděl, jak nejdřív otevřela oči. Pak se posadila na lůžku. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194932
„Promiň, paní…“ pronesl tiše. Ulekla se. No ovšem, nečekala někoho v noci ve své ložnici. „Co… co se děje?“ Od oné ponižující noci s Trudarem na démona ani jednou nepromluvila. „Celnar. Je s ním zle.“ Hbitě se vyhrabala z přikrývek a bosky vyběhla na chodbu. Popadla nejbližší pochodeň a utíkala do správcovského křídla. Následoval ji. Zastihl ji už sklánět se nad mužovým bezvládným tělem. Nepřiblížil se. Jen z povzdálí pozoroval její počínání. Jak chvíli strnule klečela a smutně sledovala správcovu mrtvou tvář. Jak vzbudila Sirenku a zavolala Idona. Jak přišli další muži, aby odnesli Celnarovu mrtvolu do sklepa. Sirenka se k mrtvému otci se vzlykotem vrhla. Baculaté bříško prozrazovalo na pokročilé těhotenství. Muži se sveřepými výrazy čekali, až se vypláče a dovolí jim splnit povinnost. Marsiana, jen v nočním úboru, s nesmírně dlouhými vlasy, nepřirozeně klidná, tiše a s rozvahou udělovala příkazy. Když viděla Sirenčino rozpoložení, vzala si Idona stranou. „Chci, aby ses o ni postaral,“ pronesla vážně. „Cože?“ bránil se mladý muž. „Já za to přece nejsem zodpovědný! Outěžek si přivezla z Gymoru. Já sám jsem je při tom slyšel.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194932