elektrickou kožní odpověď ve stejném rozsahu, jakoby byla skutečně udeřena do kolene. Paní E.P. poškodila cévní mozková příhoda pravostrannou vnitřní čelní kůru. Pacientka měla občasný pocit nadpočetné levé paže, »jako by to byl duch«. Iluzorní třetí paže zaujímala se zpožděním 60–90 sekund předchozí místo její reálné levé paže. Vyšetření fMR ukázalo, že pocitu iluzorní paže odpovídá aktivace pravostranné vnitřní doplňkové motorické oblasti (SMA, BA 6 na vnitřní ploše hemisféry).
Pocit vlastnictví těla V každodennosti je pro nás pocit vlastnictví těla samozřejmostí. Víme, kde jsou části našich těl v prostoru. Dotykové vjemy, které z nich přicházejí, považujeme za vjemy z vlastního těla, bez ohledu na to, zda je vidíme nebo nevidíme. Tento samozřejmý pocit dokáže narušit iluze gumové ruky, model konfliktu mezi zrakovým vnímáním a propriocepcí. Konflikt narušuje dotykovou percepci. Vyšetřované osoby mají pravou ruku dlaní na stole umístěnou tak, že na ni nevidí. Vedle ní se umístí gumová protéza pravé ruky, kterou pokusné osoby vidí. Jestliže se experimentátor synchronně dotýká pravé ruky a gumové protézy, má pokusná osoba pocit, že vnímá dotyky z místa, kde se experimentátor dotýká gumové ruky. Jinak řečeno: zraková percepce »vyhraje« nad somatosenzorickou. Jestliže jsou dotyky asynchronní, iluze nevznikne. Minimální časový rozdíl mezi synchronními dotyky, které vyvolávají iluzi, a asynchronními, které ji nevyvolají, je 300 ms. Tato doba je tedy »časovým okénkem«, které vyžaduje multisenzorická integrace, na jejímž základě vzniká pocit vlastního těla. Iluzi gumové ruky lze navodit u amputovaných pacientů užitím synchronních dotyků zbylé části končetiny, kterou pacienti neviděli, a gumové ruky, kterou viděli. Pacienti přitom měli na pahýlu končetiny umělou ruku. Pacienti pociťovali iluzorní dotyky plynoucí z umělé ruky, kterou měli připevněnou. Roku 2007 se podařil v principu podobný experiment s celým tělem. Před vyšetřovaným jedincem, který měl na hlavě brýle, s nimiž se snímá virtuální realita, stála loutka manekýna v životní velikosti. Loutka měla na hlavě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194913
dvě videokamery, které nahrazovaly její oči. Obraz videokamer byl promítán do »brýlí« vyšetřovaného člověka. Obraz tedy vyšetřovanému člověku ukazoval svět tak, jak ho »vidí« manekýn. Jestliže experimentátorka lechtala manekýnovo břicho a současně břicho pokusné osoby, měla pokusná osoba intenzivní pocit, že manekýnovo tělo je její tělo. Jestliže byla ve stejných pokusných podmínkách (pokusná osoba si podávala s experimentátorkou ruku) ohrožena experimentátorčina ruka nožem, měla pokusná osoba pocit, že je nožem ohrožena její ruka. To samé se odehrávalo, jestliže se experimentátor dotýkal manekýnova břicha nožem nebo lžící. Pokusné osoby měly jasný pocit výměny těla. Zajímavé odchylky somatosenzorického ega, »vlastnictví těla«, se popisují v průběhu zkušenosti blížící se smrti (near-death experience), kdy mají lidé pocit, že se ocitli mimo vlastní tělo, obvykle nad ním, sledují oživovací pokusy, slyší hlasy lékařů a sester, pamatují si, co říkali. Stejnou zkušenost lze navodit stimulací kůry na hranicích temenní a spánkové kůry vpravo a ketalarem, krátkodobým anestetikem.
Slovo spisovatel je stříbřitě šedé Je zajímavé poslouchat starší dámu, jak vypráví o tom, že slovo spisovatel je stříbřitě šedé, poslech slova soudce jí vyvolává prožitek růžové barvy a jakmile uslyší slovo jíst, uvidí zelenou barvu. Jiná starší paní mi napsala, že tuhle schopnost užívala, když se učila cizím jazykům. Slova v cizím jazyce měla jinou barvu než slova v mateřském jazyce. Nejde o bujnou fantazii a vzácnou míru představivosti. Prožitek obvykle bývá »jednosměrný«. Poslech slova vyvolá prožitek barvy. Pohled na barvu však slovo z paměti nevyvolá. Neurologové tomuto jevu říkají synestezie. První jej zřejmě popsal anglický filozof John Locke. V roce 1690 zmiňuje slepého muže, který jednoho dne prohlásil, že šarlatová barva je pro něj jako zvuk trubky. O dvacet let později popsal Thomas Woolhouse nevidomého muže, u něhož poslech zvuků vyvolával pocity barev. Synestezie je neurologický jev, v jehož průběhu prožitek v jednom smyslovém systému vyvolá prožitek v jiném smyslovém systému. Například zvuk
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194913
vyvolá prožitek barvy. Zraková synestezie je něco jiného než metaforický jazyk. Přijde se na to dvojím testováním v odstupu několika týdnů. U lidí se synestezií vyvolávají stejná slova stejné barevné prožitky ve více než 90 % případů. V rámci synestezie existuje řada rozmanitých kombinací. Například pachy mohou vyvolat pocit dotyku. Zatím nebyla popsána synestezie dotyk/zvuk. Vyšetření šesti žen se synestezií slovo–barva, při němž byla využita pozitronová emisní tomografie, ukázalo, že při zavázaných očích aktivují slovní podněty pochopitelně sluchové korové oblasti, kromě nich pak úseky mozkové kůry na vnitřní a spodní straně mozku, na hranici týlních a spánkových laloků – tam, kde se u lidí, kteří synestezii nemají, slučují tvary s barvami. Kromě toho se aktivovaly četnější další korové oblasti. Zajímavé je, že se neaktivovala primární zraková kůra a ani korová oblast V4, »centrum« barev. V jiném případě synestezie slovo–barva poslech slov činnost korové oblasti V4 zvýšil. Činnost primární a sekundární zrakové korové oblasti (Brodmannova oblast 17, 18 neboli V1, V2) nezvýšila. Synestezie je často vrozená. Lze ji považovat za variantu normy, lidem neubližuje, může jim pomáhat. Může být častější, než se předpokládá. Lidé o ní neradi mluví, stydí se za ni, považují se za anomální, což je zcela zbytečné. Existují případy získané synestezie, které předcházejí nějakému onemocnění. Synestezii vysvětluje několik teorií. Nejrozšířenější z nich má za to, že jde o přetrvávání spojů mezi korovými oblastmi z raného vývojového období mozku. Někteří autoři se domnívají, že by synestezii mohli mít snad všichni novorozenci, ale doloženo to není. Proč u některých lidí tyto normálně mizející spoje přetrvají až do dospělosti, není známo.
Architektura smyslového poznávání Architektura smyslového vnímání a poznávání je na obr. 29. 1. Primární smyslové korové oblasti jsou místa, kam dospějí smyslové informace z čidel a podkorových oblastí ponejprv, příkladem je primární zraková, sluchová a somatosenzorická neboli »dotyková« kůra (V1, A1, S1).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194913