116 Léta s Top Gear
A děláte dobře. Ale z reálného pohledu, i přes svou dokonalou estetiku vám takové staré auto přinese zklamání, pokud jste zvyklí na něco moderního, jako je Daewoo Leganza. Nebo Ford Sierra. To moje trošku vytunili v Eagle E Types v Sussexu, vylepšili chladicí systém a brzdy, vyměnili pneumatiky, ale i přes veškerou jejich snahu šlo jednoho večera na německém autobahnu všechno k čertu. Ti, co mě předjížděli, na mě začali troubit, ale říkal jsem si, že tím jenom dávají najevo, že je moje auto lepší než jejich stříbřitě lesklé teutonské střely. Tak jsem jim zvesela zamával a ještě pořád jsem mával, když Jagu explodovala zadní pneumatika. Ukázalo se, že šlo o bezdušovku Pirelli, do které dali duši, protože drátěná kola netěsní. To je v pohodě, pokud ošetříte duši mastkem, ale já jsem dítě moderní doby. Když otevřu lahvičku s lubrikantem, napadne mě spousta lepších míst, kam ho nanést, než na kola. A totéž platí i pro bílý prášek. Naštěstí jsem byl právě u Koblence, kde má Pirelli továrnu. Takže za hodinu už jsem mohl pokračovat v jízdě. Trochu jsem ale zpomalil. I když jsem měl kola celá poprášená, už jsem těm pneumatikám nevěřil, a tak jsem rychlost udržoval na hodnotě… no, nejsem si úplně jistý, protože tacháč nefungoval. A pak si tak jedu jednoho krásného dne stovkou, nebo možná stotřicítkou, ale mohlo to být i pětašedesátkou, když jsem těsně před Biarritzem zaslechl podivný zvuk. Protože jsem zvyklý na moderní auta, neudělal jsem nic a pokračoval až do chvíle, kdy jsem si všiml, že ručička na ukazateli teploty je omotaná okolo horní zarážky jako kostnatý prst stižený artritidou. Sakra. A jako by to nestačilo, na ukazateli tlaku oleje naskočilo bodové hodnocení, jakého dosáhli bývalí moderátoři pořadu Top Gear v Nejslabší, máte padáka. Jedna. A dokonce i já, se svým vztahem k mechanice a zálibou v ní, na které by byl hrdý nejeden Vizigót, jsem pochopil, že je něco špatně. Zaplul jsem tedy do jednoho z těch venkovských servisů Renault u výjezdu z autoroute a vydal se hledat „šéfa“. Neměl baret ani gitanky, ale vypadal, jako by je mít měl. Bylo to jasné z jeho postoje, když se tak loudal k pokaženému autu jakéhosi Anglána. Když mu ale došlo, co to je za auto, nadšením mu málem explodovala hlava. Z ničeho nic se u něj projevila nevídaná schopnost hovořit dokonalou angličtinou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194888
2002 117
Vzal mě do své dílny a ukázal mi svá vlastní auta: Mark 2, Mark 10 a XK120. A když jsme zase vyšli ven, jel zrovna kolem jeho kamarád a náhodou také prezident francouzského Klubu řidičů historických Jaguarů ve svém XK150, a tak se taky stavil. Měl jsem štěstí? Ano. Chápal jsem, co je na mém autě špatně? Ne. Ale opravili ho a ani si za to privilegium nic neúčtovali. Abych řekl pravdu, žádné další poruchy už se nekonaly. A na 35 000 km je to celkem slušný výsledek. Špatné bylo spíš to, co se dřív považovalo za normální – že předek odmítá jet tam, kam chcete. Řízení, ze kterého máte pocit, že vám ho někdo zabetonoval. Střecha, která buď usekává prsty, nebo trhá sedačky. Případně obojí naráz. A pak ještě to rádio. Instaloval jsem si CD přehrávač, a nedošlo mi, že otvor pro vkládání disků je hned vedle topení, jež nejde vypnout – což jsem shledal obzvláště užitečným, když jsem uprostřed srpna zůstal viset v madridské zácpě – ale nesnesitelné vedro, které mi tepalo do plešatící hlavy, nebylo ničím v porovnání s hrůzou, kterou jsem zažil, když jsem vzal do ruky cédéčko, které zrovna vyjelo z přehrávače. Kdyby mi už předtím neusekla bříška prstů střecha, spálil bych si je na troud. Když se nad tím ale zamyslíte, jsou to jen drobnosti, které by nebyl problém vychytat, pokud by se E‑Type nebo Mustang nebo Ferrari Daytona začaly znovu vyrábět. Ponechte autům jejich styl, ale vyměňte všechno ostatní. Bylo by to, jako když si koupíte album Sgt Pepper na mini disku. Bylo by to skvělé. Jestli chcete vidět pořad s Jaguarem, pusťte si televizi a koukněte na Meet the Neighbours, kde v něm všichni jezdí. Březen 2002
Impreza Turbo Může se to zdát zvláštní, ale skutečně je to tak. V Indii se na Top Gear dívá víc lidí než v Británii. Vážně, každý týden světová premiéra našeho automobilového magazínu přitáhne na indickém subkontinentu k obrazovkám přes 60 milionů diváků.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194888
118 Léta s Top Gear
A stejně tak je tomu i na Středním východě. Když jsem měl tuhle cestu do Dubaje, očekával jsem na letišti útok sběratelů autogramů. Ale žádný se nekonal. Nevadí. Asi čekají v hotelu. Stovky a stovky nedočkavých fanoušků stojí ve frontě, aby se mohli setkat s automobilovým guru ze samého srdce Impéria. Do pokoje mě doprovodil recepční, který mi vysvětlil, jak funguje internet, jak zatáhnout závěsy, aniž bych kvůli tomu musel vstát z postele, a prý si můžu po dlouhém letu odpočinout ve vířivce. Pak mě poněkud nervózně požádal, jestli bych se mu nemohl podepsat. „Ale ovšem,“ souhlasil jsem a sáhl po peru a cáru papíru na stole. Přečetl jsem si jeho jméno ze jmenovky na vestě a napsal: „Ahmedovi vše nejlepší od Jeremyho Clarksona.“ Vypadal poněkud překvapeně, diskrétně si odkašlal a pronesl: „Ehm, ne, myslel jsem, jestli byste mi mohl podepsat registrační formulář.“ Dost mě to vzalo. Došlo mi, že žiju ve světě, který má k realitě dost daleko, a že bych měl sednout na autobus, pak přestoupit na metro a vydat se směrem k „hlavnímu nádraží skutečného světa“. A proto, když jsem včera jel po Regent Street v Londýně, jsem ani nevzhlédl a dokonce se ani šíleně nezašklebil, když mě nějaký Japonec začal z chodníku zabírat jedním z těch foťáků, které jsou zároveň telefonem, počítačem, internetem a barákem. Ale počkat. Proč si mě natáčí? Top Gear v Japonsku nemá žádnou velkou sledovanost. Nemůže vědět, kdo jsem. Takže pokud ho nezajímám já, zajímá ho… to auto, v kterém jedu. Mé podezření se potvrdilo o 200 metrů dál, kde si jiný Japonec v kabátě Burberry začal natáčet můj průjezd na jiný telefon, internet, WAP, barák, garáž, počítač a foťák v jednom. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ti lidi jsou co by kamenem dohodil od Piccadilly Circus, jednoho z nejznámějších míst na zeměkouli, ale ignorují reklamu na Coca Colu i Erotovu sochu a raději si natáčejí Subaru Impreza WRX STI Gti IT Xi RS Turbo AWD alias Šíleného Magora. Nemá cenu si něco namlouvat. Když jedete po okruhu, na úplné hranici přilnavosti, za pneumatiky platí někdo jiný a za volantem sedí Tiff Needell, potom ano, Mistubishi Evo MMCVII je lepší, ale ať vás ani nenapadne pochybovat o tom, že pro každodenní jízdu je Subaru úplně a naprosto dokonalé. K***va, jak já ho miluju! Ale na druhou stranu to zase není žádná olejomalba. Kdybyste byli Japoncem na dovolené v Anglii a měli jen omezený prostor pro
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194888