98
k a p i t o l a t ře t í
K pěti nástrojům a dál Jak popsal Lewis v Moneyballu, byl Billy Beane jedním z těch hráčů, kteří měli zázračný talent, ale nedokázali ho uplatnit – v roce 1980 byl draftován v prvním kole, ale v nejvyšších soutěžích odehrál pouhých 148 zápasů s pálkařským průměrem 0,219. Ale i tak zažil Beanehvězdnou kariéru v porovnání s talenty jako John Sanders, který v současnosti pracuje jako skaut pro Los Angeles Dodgers. I Sanders hrával nejvyšší soutěž. Přesněji řečeno hrál – jen jednou, jako Moonlight Graham z Hřiště snů. Třináctého dubna 1965, když bylo Sandersovi devatenáct, ho Kansas City Athletics použili jako náhradního běžce v sedmé směně zápasu proti Detroit Tigers. Sanders se ani nepřiblížil metě: poslední dva běžci byli rychle vy autováni a on byl před začátkem další směny zase vystřídán.35 V nejvyšší soutěži už si pak nikdy nezahrál. Sanders nepostrádal nadání. Na Grand Island High School v Nebrasce byl sportovním multitalentem – v roce 1963 byl nejlepším quarterbackem státu Nebraska, v roce 1964 nejlepším basketbalistou a na atletickém přeboru Nebrasky získal zlatou medaili v hodu diskem.36 Baseball možná ani nebyl jeho nejlepší sport. Hrál ho ale zatraceně dobře, a když v létě 1964 dodělal střední školu, dostal k vysvědčení nádavkem profesionální smlouvu od Athletics. Sandersův rozvoj se však zadrhnul kvůli takzvanému bonusové mu pravidlu. Před zavedením draftu do Major League Baseball v ro ce 1965 byli všichni amatéři volnými hráči a týmy za ně mohly platit jakékoli sumy. Aby nejbohatší týmy nemohly skupovat všechny talenty, zavedlo toto pravidlo trest – hráči, kteří dostali k podpisu smlouvy velký finanční bonus, museli své dvě první profesionální sezony strávit na soupisce týmu z nejvyšší soutěže, i když nebyli na hru takové úrovně ani zdaleka připraveni.37 Toto pravidlo vycházející hvězdy jako Sanders skutečně potrestalo. Většina těchto „bonusových“ hráčů jen zahřívala lavičku a ke hře pořádně nepřičichla. Znemožnilo jim to získávat pravidelnou herní praxi právě v době, kdy ji nejvíc potřebovali. Od fanoušků a spo luhráčů, podivujících se, proč by nějaký devatenáctiletý holobrádek měl dostávat tisíce dolarů za to, že je prý úžasný pálkař, se příliš pochopení pro jejich utrpení čekat nedalo. Ačkoli se pár bonusových
Silver Signál a šum_NEW.indd 98
14.4.2014 19:21:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194761
Z A J Í M A J Í M Ě J E N V Ý H R Y A PRO H R Y
99
hráčů jako Sandy Koufax a Harmon Killebrew nakonec dostalo až do Síně slávy, mnoho dalších nadějných baseballistů z té doby tato zkušenost nadobro vyřadila ze hry. Tento příběh – přeměna asi nejlepšího amatérského sportovce státu Nebraska v poznámku pod čarou v encyklopedii baseballu – umožňuje Sandersovi dokonale chápat psychiku mladých hráčů. Zavolal jsem mu jednoho dopoledne, když zrovna cestoval autem ze Severní Karolíny do Georgie, aby zhlédl zápas nejlepšího farmářského týmu Atlanta Braves. Na Zimní konferenci v New Orleans v roce 2003 bych si Sanderse zaškatulkoval jako „bafuňáře“. Po skončení své (krátké) hráčské kariéry zasvětil baseballu celý život. Sanders se však na tento sport nikdy prizmatem boje bafuňářů s nerdy nedíval. „Moc rád věci vyhodnocuju,“ řekl mi. „Vždycky mě bavily statistické důkazy, i tenkrát, když jsme používali jen sčítačku a kalkulačku.“ Sanders to doložil historkou: „Jeden skaut povídá: ‚Tak si to přiznejme, chlapi – co je první věc, kterou uděláme, když přijdeme na stadion? Jdeme do tiskovýho centra a zjistíme si statistiky. Zjistíme si statistiky! Co je na tom špatnýho? Vždyť to přece děláme.‘ “ Statistiky jsou skutečně součástí baseballového světa od samých jeho počátků. První novinovou tabulku, která obsahovala pět kategorií statistik pro každého hráče (bodů, odpalů, vyautování soupeře, asistencí a chyb), vydal Henry Chadwick v roce 1859,38 dvanáct let před zavedením první profesionální soutěže v roce 1871. Ty mnohé diskuse z éry Moneyballu se nevedly o tom, jestli by se měly statistiky používat, ale které z nich by se měly zohledňovat. Například OBP,* jak dlouho upozorňovali analytikové jako James, souvisí s bodováním (a tím i vyhráváním zápasů) víc než pálkařský průměr, což baseballoví konzervativci dlouho nedoceňovali.39 Tomuto typu debat obvykle kralovali statoušové. To, že OBP při náší užitečnější informace než pálkařský průměr nebo že je pro nad hazovače průměr umožněných bodů spolehlivějším ukazatelem kva lity jeho výkonu než jeho statistika výher a proher, jsou vědecká fakta, stejně jako že Země obíhá kolem Slunce, a statističtí nadšenci měli * OBP neboli on-base percentage je statistický ukazatel, který vyjadřuje, jak často pálkař postoupí na metu (pozn. překl.).
Silver Signál a šum_NEW.indd 99
14.4.2014 19:21:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194761
100
k a p i t o l a t ře t í
v tomto případě jednoznačně pravdu. Jenže vítězství v těchto spo rech vedlo statistickou komunitu k uspokojení a zaslepenosti v dalších otázkách, které už tak jednoznačné nebyly. Čím více se vzdalujete nejvyšším soutěžím – čím více se snažíte předpovídat hráčovy výkony a ne je měřit – tím méně užitečné pro vás statistiky budou. Statistiky v nejlepších nižších soutěžích, jako jsou Double-A a Triple-A, jsou, jak se ukázalo – téměř stejně spolehlivé jako údaje z nejvyšších soutěží. Čím níže ale budete po žebříčku soutěží sestupovat, tím méně spolehlivé statistiky budou, takže statistiky vysokoškolských nebo středoškolských hráčů vám toho moc nenapoví. Tradiční alternativou skautů ke statistikám je tzv. pět nástrojů: síla odpalu, přesnost odpalu, rychlost, síla paží a obranný dosah. Tento seznam sklidil (a zaslouženě) velkou kritiku. Vůbec v něm není zohledněna ukázněnost na pálce, která se skládá ze získávání met zdarma a vyhýbání se autům. Navíc vzývání pěti nástrojů někdy vyvolává dojem, že jsou všechny stejně důležité, zatímco ve skutečnosti je například pro všechny posty kromě spojky a chytače rychlost odpalu mnohem důležitější než síla paží. Lze se také opodstatněně domnívat, že pět nástrojů samo o sobě nám toho mnoho nepoví. Jak se hráč šplhá vzhůru po žebříčku nižších soutěží, měly by se tyto nástroje čím dál víc projevovat v jeho statistikách, jinak už pravděpodobně o moc výš nepostoupí. Některé z těchto kategorií navíc v podstatě jsou statistiky: „přesnost odpalu“ je vyjádřena hráčovým pálkařským průměrem, „síla odpalu“ počtem jeho dvoumetových odpalů a homerunů. Když vám nějaký skaut bu de tvrdit, že ten a ten hráč získal v kategorii síly odpalu sedmdesát z osmdesáti možných bodů skautské stupnice, ale svému týmu Altoona Curve pomůže sotva pár homeruny, jak moc budete takové skaut ské zprávě důvěřovat? Sanders, veterán skautingu, je vůči zdůrazňování pěti nástrojů skeptický. „Tahle sada nástrojů je každému jasná. Rychle běžet, prudce nadhazovat a tak. Skauti můžou přijít na stadion a hned se o nich přesvědčit,“ řekl mi. „Podle mě otázka zní: Využívá hráč tyhle nástroje efektivně? Přeměňuje je na užitečné dovednosti? Síla odpalu – o ní se přesvědčíte dost rychle. Jenže když má hráč sílu, ale nedůvěřuje jí, když sahá po každém nadhozu, není mu to k ničemu.“
Silver Signál a šum_NEW.indd 100
14.4.2014 19:21:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194761