14.6.4 Cvičení: INTERPRETUJTE VÝSLEDKY BIOCHEMICKÉ IDENTIFIKACE A CITLIVOSTI K ANTIBIOTIKŮM U RŮZNÝCH DRUHŮ KORYNEBAKTERIÍ A LISTERIA MONOCYTOGENES. Podle pokynů výrobce diagnostické soupravy odečtěte a interpretujte výsledky biochemických reakcí a testů citlivosti k antibiotikům (diskový difuzní test a minimální inhibiční koncentrace).
14.7 Kvíz 14.7.1 Specifikujte faktory virulence C. diphtheriae a L. monocytogenes. 14.7.2 Specifikujte infekce, které způsobuje C. diphtheriae. Jak mohou být diagnostikovány? 14.7.3 Popište kombinované principy terapie infekcí C. diphtheriae. 14.7.4 Specifikujte přímé metody diagnostiky C. diphtheriae a L. monocytogenes. 14.7.5 Specifikujte prevenci infekcí způsobených C. diphtheriae a L. monocytogenes.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194756
15
NTEROBAKTERIE E A ENTEROPATOGENY
15.1 Obecné vlastnosti Enterobakterie jsou gramnegativní většinou pohyblivé tyčinky, které se vyskytují v trávicím traktu lidí a zvířat jako komenzální flóra. Některé druhy jsou však původci závažných střevních infekcí člověka (např. zástupci rodu Salmonella, Shigella, Yersinia a patogenní sérotypy Escherichia coli). Enterobakterie mohou být rovněž původci závažných extraintestinálních infekcí. Střevní patogeny, jako např. Campylobacter spp., Helicobacter spp. a Vibrio cholerae, mohou rovněž způsobit závažné infekce gastrointestinálního traktu (GIT).
15.2 Faktory virulence a patogeneze Faktory virulence jsou geneticky, biochemicky, nebo strukturálně determinované vlastnosti zodpovědné za vznik infekce. Polysacharidové pouzdro: adherence (např. E. coli k epitelu GIT); antifagocytární účinek nebo rezistence k séru (např. infekce způsobené Klebsiella sp.). Fimbrie jsou krátké řasinkovité struktury na povrchu bakterií složené z proteinů, zodpovědné za vazbu na specifické receptory hostitelských buněk (např. enterotoxigenní E. coli). Invazivní proteiny reorganizují aktin hostitelských buněk s následným pohlcením bakterie (např. salmonel), což vede k intracelulární replikaci patogena ve fagozomu s následnou „smrtí“ hostitelské buňky a šířením patogena do přilehlých epiteliálních buněk nebo lymfoidní tkáně (např. salmonela syntetizuje invazivní protein Sips). Endotoxin (LPS lipopolysacharid) uvolňovaný v průběhu lýze gramnegativních bakterií; interaguje s makrofágy, které uvolňují cytokiny a aktivují komplement a koagulační kaskádu (důsledek – periferní vasodilatace, hypotenze, horečka, leukopenie, diseminovaná intravaskulární koagulopatie, šok). Antigeny a variace fází: Sérotypy enterobakterií jsou charakterizované somatickými O (součást LPS), bičíkovými (H) nebo kapsulárními (K) antigeny. Kmeny určitých sérotypů jsou vybaveny faktory virulence (např. verotoxin u E. coli O157:H7), takže jsou virulentnější než jiné sérotypy. Variace/změna fází (např. H) je geneticky kontrolovaná a chrání bakterie před protilátkově zprostředkovanou imunitní odpovědí hostitele. Cytotoxiny (verotoxin, shigatoxin) a enterotoxiny: patogeny GIT je produkována pestrá paleta termostabilních (ST) a termolabilních (LT) enterotoxinů (např. LT u enterotoxigenní E.coli (ETEC) je dvousložkový toxin, který aktivuje cAMP a způsobuje hypersekreci chloridů a vody); ST u ETEC aktivuje 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194756
guanylátcyklázu střevního epitelu a stimuluje sekreci tekutin). Kmeny Campylobacter spp., Helicobacter pylori vykazují také „endotoxin-like“ aktivitu, ale jiné faktory virulence nejsou moc dobře charakterizované. Helicobacter produkuje ureázu, což je rovněž významný faktor virulence, neboť chrání patogena před kyselou žaludeční šťávou produkcí amoniaku.
15.3 Infekce a epidemiologie Gastrointestinální infekce. Původci jsou hlavně salmonely, shigely a různé patogenní sérotypy E. coli. Infekce se šíří fekálně-orální cestou z pacientů/nosičů nebo kontaminovanými potravinami (nákazy z potravin – food borne diseases). Inkubační doba je většinou několik dnů (např. 48 h u salmonelové infekce). Symptomy infekcí jsou proměnlivé a kromě zvracení a průjmu se mohou objevovat rovněž křečovité bolesti v břišní dutině. Extraintestinální infekce jsou obvykle ranné infekce nebo infekce orgánů (např. močové infekce) způsobené nejčastěji druhy enterobakterií z rodu Klebsiella, Proteus a Enterobacter. Nejčastěji jde zároveň o původce nemocničních infekcí. Rovněž původci z rodu Salmonella, Shigella nebo Escherichia mohou vyvolat extraintestinální systémové infekce (např. Salmonella typhi u tyfové horečky – z tenkého střeva proniká do krevního oběhu, množí se v lymfoidní tkáni střeva a je vylučována stolicí).
15.4 Léčba a prevence Gastrointestinální infekce: zásadní je doplnění vody a iontů pacientů (rehydratace). Preskripce antibiotik je kontroverzní, protože mohou prodloužit stadium vylučování původce stolicí. Výjimkou jsou situace, kdy původce proniká přes střevní stěnu (např. u shigelózy). Helikobakterové infekce se léčí kombinovanou terapií (inhibitor protonové pumpy a antibiotika). Extraintestinální infekce se léčí antibiotiky podle antibiogramu, protože enterobakterie mohou rychle získat rezistenci k antibiotikům hlavně díky plasmidům. Vhodné jsou zejména betalaktamy (např. ampicilin), sulfonamidy nebo jejich kombinace s trimetoprimem (např. kotrimoxazol – trimetoprim a sulfametoxazol), fluorochinolony, aminoglykozidy, cefalosporiny 3. generace. V případě systémové infekce vyvolané kampylobaktery se rovněž používají v léčbě makrolidy.
15.5 Diagnostika Léčba shigelózy musí být neprodleně zahájena na základě klinických příznaků pacienta a epidemiologických souvislostí! a) Vzorky: stolice, výtěr z konečníku a jiný klinický materiál podle lokalizace infekce. b) Mikroskopie: má význam jen v diagnostice extraintestinálních infekcí (např. bioptát žaludeční sliznice v průběhu infekce helikobakterem) (obr. 15.1).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194756