98 / Van Goghovo ucho
v Panamě obchodní filiálku, vyprávěl o netušených možnostech, které se tam nabízejí. Od roku 1881 usilovalo francouzské konsorcium pod vedením „Compagnie Universelle du Canal Interocéanique“ poté, když francouzští inženýři postavili Suezský průplav, vybudovat průplav, který měl spojit Atlantik s Tichým oceánem také v Panamě, která tenkrát patřila ještě Kolumbii. Schopní odborníci jsou vzácní a peníze leží prakticky na dlažbě, psal Uribe. Před Paulovým vnitřním zrakem se objevil rajský ostrov Taboga u západního pobřeží Panamy, kde plul kdysi na cestách s Chili. Tropické pláže, exoticky krásné ženy, umělecká inspirace, možnost rychlého zbohatnutí a čas a klid na malování. Gauguin nemohl těmto vyhlídkám odolat. Madagaskar se snad může konat později.
Panama a Martinik (duben–listopad 1887) V polovině března 1887 oznamuje Mette, že chce 10. dubna odcestovat do Ameriky (tj. do Panamy). „Zařídíš, aby se Clovis dostal zase domů?“ Svým nadšením pro květinový ostrov nakazil i Charlese Lavala a Puigaudeau měl být rovněž přemluven: tam mohou v klidu vyčkat na svůj čas, ne však v Paříži. Gauguin Lavala ujišťoval, že Taboga má velmi zdravý vzduch a jídlo ryby a ovoce tam jsou zdarma; společně by tam mohli „vést nejrozumnější a nejzdravější život beze strachu o dnešek a zítřek“.362 Gauguin již zachvácen cestovní horečkou a plný nadějných očekávání píše Mette: „10. dubna už odjíždím ze St. Nazaire, vidíš, že neztrácím čas. […] Musíš najít někoho, kdo se postará o jeho (Clovisovu) cestu domů. Beru si s sebou jen to, co budu potřebovat cestou a do Ameriky přijedu bez peněz. Co tam budu dělat, ani sám ještě nevím. Chápeš, že je to bez ‚nervus rerum‘ (to hlavní, tj. zde peníze, pozn. překl.) dost těžké. Hlavně ale chci uprchnout z Paříže, která je pro chudého člověka pouští. Má umělecká pověst roste každým dnem, přitom jsem někdy tři dny bez jídla, což neničí jen mé zdraví, ale i energii. Chci ji obnovit a odjíždím do Panamy, abych žil jako divoch. Jednu mořskou míli před Panamou znám v Tichém oceánu ostrůvek Taboga. […] Beru s sebou barvy a štětec a daleko od lidí načerpám zase síly. […] Kvůli mému zdraví si nedělej starosti, vzduch je tam velmi zdravý a k jídlu jsou ryby a ovoce zdarma.363 Jak mohl hladovějící umělec dát dohromady pořádnou sumu 750 franků na cestu do Panamy, Mette neprozradil, ale každopádně nezbyly peníze na uhrazení Clovisova zaopatření. Nakonec informoval Mette, že kuje ještě jedno želízko, Madagaskar! „Před nějakou dobou mi nabídli úžasný obchod. Vzhledem k mé energii, inteligenci, ale hlavně k mé poctivosti by mě poslali jako podílníka na Madagaskar, abych řídil obchod, který tam byl před rokem založen. […] Důkladně jsem se informoval a zjistil, že se tam při bezstarostném životě pořád dá vydělat za krátkou dobu majetek. 362
Laval Puigaudeauovi, cca březen/duben 1887 (fragment), in (1984) Merlhès, s. 146 an.; (1998) Perruchot, s. 142 an.
363
Gauguin své ženě Mette, cca polovina března 1887, in (1984) Merlhès, s. 146; Gauguin použil dokonce slovo „rapatrier“, čímž označil nepřímo Dánsko jako Clovisovu „vlast“!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194739
Kdo byl Paul Gauguin? / 99
[…] Pro nás by to bylo vynikající, jelikož dnes velmi civilizovaný ostrov Bourbon leží jen na tři dny cesty a má školy atd. Je dokonce větší a významnější než Kodaň. Nemyslím, že bys tam chtěla jet se mnou; ale z času na čas bych Vás všechny mohl vidět a kvůli tomu bych nemusel zanedbávat obchody. Nicméně všechno je to momentálně vysoko v oblacích.364 Jeho „podílníci“ ho budou nadále průběžně informovat. Prý mu řekli: „Pane, muži vašeho formátu jsou dnes vzácností a my si vás najdeme i na konci světa.“ Po tolikeré samochvále a fantastických plánech se dostal zpátky ke Clovisovi: „Takže budeš mít Clovise zase u sebe. […] Má citlivé srdce. Nic nepoví, ale bude trpět. Po dobrém můžete u něho dosáhnout, co budete chtít. Jinak se zatvrdí a bude protivný. Když se bude špatně mluvit o jeho otci, velmi mu to ublíží. Je to teda drahá záloha, kterou Ti svěřuji. Nemohu ho už navštívit, protože jsem v poslední době nezaplatil za jeho bydlení a stravu.“365 Na začátku dubna přijela Mette do Paříže sama, aby se s mužem před velkou cestou ještě jednou shledali a aby vzala Clovise z penzionátu s sebou do Kodaně. Zdálo se, že vztah mezi manželi se opět zlepšil. Gauguin dal Mette dokonce plnou moc pro případ, že by churavějící starý „strýc Zizi“ v Orléansu během jeho nepřítomnosti zemřel. „Případné zděděné peníze patří dětem. Považuji Tě za tak rozumnou, že na peníze nesáhneš.“ Upozornění bylo dost zbytečné, jelikož Mette byla pro děti už stejně jedinou oporou. Kromě toho je tento pokyn charakteristický pro Gauguinovo sobectví. Když totiž po Isidorově smrti v roce 1893 dědictví opravdu přišlo, nechal si ho skoro celé pro sebe a financoval z něho svůj elegantní životní styl s velkým ateliérem v Paříži a mladou milenkou Annah. Mette a děti dostaly jen zlomek.366 Nicméně nyní vyráží s Lavalem na velkou cestu do Panamy: „Vrhám se do dobrodružství, bez peněz; tíží mě, že Ti nemohu nic poslat. Všechny mé keramické práce jsou ještě neprodány a dávám pokyn, aby Ti poslali zisk. Doufám, že brzy něco dostaneš a že Ti to pomůže do mého návratu. Sám si nic nenechám a dělám to rád. […] Dnes necítím vůči Tobě ani trochu zášti. […] Tisíckrát Tě líbám v něžné lásce.“367 Paul očividně novým začátkem „divošského“ života ožil a v Mette vzbudil naději, že když se teď uskrovní a vyčká, než se mu podaří prosadit, mohli by zase šťastně žít spolu jako rodina.368 Mette tedy vzala Clovise z penzionátu a v naději na brzké sjednocení rodiny vzala jeho i část Paulových pařížských věcí s sebou do Kodaně. 364
Gauguin své ženě Mette, konec března 1887, in (1984) Merlhès, s. 147 an.
365
Tamtéž.
366
Srov. (2001) Mathews, s. 194; dále: Mette Gauguinová Émilu Schuffeneckerovi, 15. září 1893, tamtéž, s. 265 an.; dále: Gauguin Monfreidovi (duben 1896): „Kdybych jí byl ze strýcových 13 000 franků poslal 6 000 místo 1500, co by to se mnou udělalo?“, cit. tamtéž, s. 300 an. (pozn. 29).
367
Gauguin své ženě Mette, začátek dubna 1887, in (1984) Merlhès, s. 149.
368
Na jeho dopisech z Panamy a Martiniku je také nápadné, že jí pořád píše o obchodních možnostech, které se nabízejí na jednotlivých místech, nebo by tam mohly být.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194739
100 / Van Goghovo ucho
Gauguin tedy spolu s Charlesem Lavalem odjel do Panamy v dobrém rozpoložení. Velké naděje vkládal do lukrativního místa, na které mu dělal vyhlídky švagr Uribe. Avšak opět ho čekalo zklamání. Když oba umělci dorazili do Panamy, bylo místo již dávno obsazené. A ani Uribe nebyl zámožný obchodník, za něhož ho Gauguin považoval, nýbrž nakonec obyčejný majitel krámu. Nemohl jim nabídnout ani práci, ani ubytování. Gauguin přijal místo u francouzské společnosti panamského průplavu, a sice v kanceláři hlavního sídla společnosti v Colónu, ale ne jako dělník pro zemní práce, jak tvrdil později. Avšak Laval záhy onemocněl žlutou zimnicí a také Gauguin již po dvou týdnech přišel o práci, společnost byla totiž před konkurzem a musela zmenšit personál. V Panamě byly mravy tenkrát v pestré směsici dobrodruhů z celého světa velmi drsné, ceny přemrštěné, místní kolumbijská policie zasahovala tvrdě, a jednou dokonce zatkla i Gauguina, protože si ulevoval venku. Také z vytouženého ostrova Taboga se vyklubala přeplněná past na turisty. Takže sny o šťastném divošském životě na osamělém ostrově a rychlém bohatství se rychle rozplynuly. Gauguin s Lavalem neměli ani dost peněz na zpáteční cestu do Francie. Odjeli nejprve na francouzský ostrov Martinik v Antilách, kde se zastavili již na cestě tam a na který měli dobrou vzpomínku. Koncem června si tam na pláži nedaleko Saint-Pierre najali malou chatu. V prvních týdnech byl pobyt pro ně příjemný, „ráj“ ve srovnání s Panamou. Malovali, chodili plavat, kochali se atmosférou v přístavu, v kavárnách, bavili se s exotickými ženami. Gauguin v dopisech Mette nezapomněl zmínit, jak jsou ženy na Martiniku povolné a eroticky přitažlivé, jejich svodům ovšem ctnostně odolává. Očividně ale vznikl jeden vztah s domorodou dívkou, která na jaře 1888 porodila syna.369 Exotické okolí nabízelo malířům množství inspirací. Laval nadšeně píše: „Domorodci představují nejvyšší míru malebnosti, jakou bychom si mohli vůbec přát. Zde je k pozorování a k malování absolutně neznámých věcí tolik, že to stačí na několik uměleckých životů.“370 Měsíc bylo všechno v pořádku, než Gauguin těžce onemocněl. Z Colónu si asi přivezl malárii. Cítil se den ze dne hůře, bahenní zimnice, žloutenka a úplavice mu ubíraly síly. V několika dopisech Mette a Schuffeneckerovi z Martiniku píše, že tam pojde jako pes, když ho odtud nikdo nevytáhne. „Dostal jsem se skoro z hrobu. […] Lékař říká, že je naprosto nutné, abych se vrátil do Francie, jinak budu mít navždy potíže s játry a záchvaty horečky.“371 Dobrák Schuffenecker, tak jako často, pomohl a poslal peníze. Konečně 25. října mohl Gauguin vyrazit na zpáteční cestu. Přítele Lavala, rovněž nemocného, nechal na Martiniku. Ten se vrátil teprve o sedm měsíců později. S oslabeným zdravím, ale s řadou hezkých nových obrazů plných magie, exotické poezie a barevné smyslnosti dorazil v polovině listopadu zpátky do Paříže.
369
(2002) Atelier des Südens, s. 85.
370
Laval Puigaudeauovi, cca konec července 1887, in (1989) Merlhès; srov. také (1984) Merlhès, s. 156.
371
Gauguin své ženě Mette, cca 25. srpna 1887, in (1989) Merlhès, s. 50.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194739