dopad na hospodářský výsledek. Jobs byl vlastně schopen ušetřit Applu za jediný rok 300 milionů dolarů na zásobách a vyhnout se tak plným skladům neprodaných přístrojů, které, pokud by se je nepodařilo prodat, by musely jít do odpisů.
Steve Jobs vynalézající, 1976 a dál Jobsův plán pro Apple byl víc než jen výukou obchodních dovedností: měl v plánu učinit z průmyslového designu ústřední bod, o který se bude opírat comeback Applu. Od jeho první inkarnace v Applu (1976–1985) bylo patrné, že design bude na trajektorii života Steva Jobse představovat vedoucí sílu. Na rozdíl od Jonyho neměl Jobs formální vzdělání v oblasti designu, ale disponoval intuitivním smyslem pro design, který zasahoval až do období jeho dětství. Jobs už dávno pochopil, že dobrý design není jen vnější stránkou nějakého objektu. Stejný vliv, jaký měl na Ivea Mike, měl na Jobsův pozitivní vztah k designu jeho otec. „Můj otec rád dělal věci správně. Dokonce mu záleželo na vzhledu součástek, které jste neviděli,“ vybavuje si Jobs. Jeho otec odmítal stavět plot, který by nebyl postavený stejně dobře ze zadní strany jako z přední. „Pokud chcete v noci dobře spát, je třeba, aby estetika a kvalita byly dotažené až do konce.“4 Jobs vyrůstal v domě, který byl inspirován minimalistickými domy Josepha Eichlera, poválečného developera, který vnesl do kalifornské krajinné architektury moderní estetiku typickou pro polovinu minulého století. Ačkoliv dům Jobsova dětství byl pravděpodobně kopií Eichlera (to, čemu fandové Eichlera říkali „Likeler“), zanechal v něm dojem. Když Jobs popisoval dům svého dětství, říkal: „Líbí se mi, když dokážete dát skutečně skvělý design a základní kvality něčemu, co příliš nestojí. Pro Apple to byla originální vize.“5 Pro Jobse design znamenal víc než pouhý vzhled. „Většina lidí dělá tu chybu, že přemýšlí o designu v souvislosti s tím, jak to vypadá,“ zní proslulá Jobsova myšlenka. „Lidé si myslí, že je to vnější pozlátko – že designéři dostanou nějakou krabici a pokyn: »Ať to dobře vypadá!« To z našeho pohledu design není. Nejde o to, jak to vypadá a jaký to vzbuzuje pocit. Design je, jak to funguje.“6 S vývojem Macintoshe začal Jobs brát skutečně vážně průmyslový design ve smyslu funkce, což, dle jeho názoru, měl být klíčový rozdíl mezi pro uživatele vstřícnou filosofií Applu postavenou na tom, že přístroj funguje okamžitě, jakmile ho vybalíte, a osekanými, užitkovými baleními dávných rivalů, jako například International Business Machines (IBM). JONY IVE | 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194605
V roce 1981, když ještě počítačová revoluce netrvala ani pět let, měla osobní počítač (včetně herních systémů jako Commodore a Atari) tři procenta amerických domácností. Jen pouhých šest procent Američanů se někdy setkalo s PC doma nebo v práci. Jobs si uvědomil, že domácí trh představuje obrovskou příležitost. „V IBM to vzali za špatný konec,“ říká Jobs. „Prodávají osobní počítače jako přístroje na zpracování dat, nikoliv jako nástroje pro jednotlivce.“7 Jobs a jeho šéfdesignér Jerry Manock se pustili do práce na Macu se třemi designovými omezeními. Aby udrželi nízkou cenu a dokázali zajistit snadnou výrobu, trval Jobs na jediné konfiguraci, což byla jakási ozvěna z časů jeho hrdiny Henryho Forda a jeho modelu T. Jobsův nový stroj měl být „počítač, který není třeba nahazovat klikou“. Stačilo, aby nový vlastník zastrčil počítač do zdi, stiskl tlačítko, a mělo to fungovat. Macintosh měl být první mezi osobními PC s obrazovkou, disketovými mechanikami a obvodovou deskou zabudovanými v té samé skříni, s odnímatelnou klávesnicí a myší, které se připojovaly vzadu. Kromě toho neměl na stole zabírat příliš prostoru. Proto se Jobs a jeho designérský tým rozhodli, že by měl mít neobvyklou vertikální orientaci, s disketovou mechanikou pod monitorem, místo aby byla jako tehdy u jiných počítačů po straně. Designérský proces pokračoval několik dalších měsíců s celou řadou prototypů a nekonečnými diskusemi. Evaluace materiálu vedly k použití tuhých ABS plastů, které se používaly na kostičky LEGO. Ty poskytovaly novým strojům jemnou texturu odolnou proti poškrábání. Manock, kterému vadilo, jak dřívější Apple II měnil na slunci barvu do oranžova, se rozhodl, že bude Macintosh béžový, čímž zahájil trend, který potrvá dalších dvacet let. Stejně jako to Jony dělal u další generace Applu, věnoval Jobs výraznou pozornost každému detailu. Dokonce i myš byla navržena tak, aby odrážela tvar počítače, se stejnými proporcemi a jediným hranatým tlačítkem, jež odpovídalo tvaru a umístění obrazovky. Síťový vypínač byl umístěn vzadu, aby k jeho stisknutí nedošlo náhodou (zejména zvědavými dětmi), a Manock důmyslně oblast v okolí vypínače vyhladil, aby bylo snazší jej najít hmatem. „To je ten typ detailu, který z obyčejného produktu činí artefakt,“ říkal Manock.8 Macintosh měl podobu obličeje se slotem na disketovou mechaniku, který vypadal jako ústa, a výklenku pro klávesnici ve tvaru brady v dolní části. Jobsovi se líbil. Díky tomu Macintosh vypadal „přátelsky“, antropomorfně, jako usmívající se obličej. „Ačkoliv Steve nevytyčil žádné mantinely, jeho nápady a inspirace učinily z designu to, čím je,“ prohlásil později Terry Oyama. „Mám-li být upřímný, nevěděli jsme, co to znamená pro počítač, je-li »přátelský«, dokud nám to Steve neřekl.“9 104 | JOBS SE VRACÍ DO APPLU Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194605
Trvalo to pět let – Macintosh se objevil jako koncept v roce 1979 a na trh se dostal v lednu 1984 – ale produkt představoval první destilát Jobsovy designérské filosofie. Macintosh byl bohužel tím poslední produktem, který Jobs během svého prvního působení v Applu vyprovázel na trh. Zhruba osmnáct měsíců po uvedení Macu, v září 1985, opustil v rámci boje o moc zasedací síň. Moc převzal John Sculley, bývalý marketingový manažer Pepsi, kterého Jobs sám přijal. Ale i během jeho nepřítomnosti působil vliv jeho designové filosofie. Ještě před svým odchodem hovořil Jobs o tom, že chce, aby se Apple stal v osmdesátých letech tím, čím se italská firma Olivetti stala v sedmdesátých, tedy nesporným světovým šampionem průmyslového designu. Design byl v osmdesátých letech horké téma, zejména v Evropě. Skupiny sdružující architekty a designéry, jako například italská Memphis Group10, získávaly uznání za své smělé, barevné návrhy (byly popisovány jako „sňatek z rozumu mezi Bauhausem a Fisher-Price“11). V březnu 1982, dva roky před odhalením Macintoshe, se Jobs rozhodl, že Apple potřebuje špičkového průmyslového designéra, který by dal dohromady jednotný designový jazyk pro produkty celé firmy. V té době byl hardware Applu velice různorodý. Různé divize společnosti – divize Apple II, divize Mac, Lisa, periferie – každá používala různé designéry s různými nápady. Produkty Applu vypadaly, jako kdyby pocházely ze čtyř různých firem, nikoliv z jedné. To dohánělo Jobse k nepříčetnosti. Jobs přiměl Manocka, aby uspořádal designérskou soutěž, v níž bylo od potenciálních kandidátů požadováno, aby nakreslili sedm produktů. Každý z nich byl pojmenován po jednom trpaslíkovi ze Sněhurky. Název byl inspirován pohádkovou knihou, ze které Manock četl své malé dceři. Jobsovi se líbilo, že tak došlo k vykouzlení obrázků produktů, které byly výrazné, přátelské a nepostrádaly osobnost. Téměř od samého počátku byl favoritem Hartmut Esslinger, německý průmyslový designér, kterému tehdy bylo něco přes třicet. Stejně jako Jobs byl i on zběhlý vysokoškolský student. Získal si pověst jako designér televizí a další spotřební elektroniky pro Sony a společnost Wega, německou firmu, kterou nakonec Sony koupila. Jeden z jeho designových návrhů pro Wegu byla televize z jasně zeleného plastu, kterou výkonný ředitel společnosti pojmenoval „žába“ (frog). Na počest tohoto svého díla Esslinger dal vlastní firmě název frog design, i když dnes společnost tvrdí, že jde o zkratku Esslingerovy vlasti v angličtině: Federal Republic of Germany. V květnu 1982 přiletěl Esslinger do Cupertina, aby se zde setkal s Jobsem. Byli si podobní – oba podnikatelé od přírody, ztřeštění JONY IVE | 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194605