„A heleme se! Kdo by si to pomyslel? Poblion pracuje?“ slyším za sebou. Ten hlas jednoznačně patří do oddělení krys. Otáčím se. Nemýlil jsem se: Přede mnou stojí Laura Pechová s tím judistickým hacafrakem a děsně se na mě šklebí. Hlavu má obtočenou legračním černým cůpkem, že by z toho jeden padnul. „No nazdar, Pechu. Pořád ještě v pyžamu?“ ptám se jakoby nic. Základku máme koneckonců už dávno za sebou. „A co ty barvy na pásku? To teď frčí? Kdes ho splašila?“ Šklebení ji přejde. „Ty tomu tak rozumíš!“ zasyčí. „Mám oranžovo-zelenou. To je v judu už pátá zkouška, ty blbečku. Jenomže ty jsi pořád stejně na palici jako dřív. Fakt štígro, že už s tebou nemusím chodit do třídy!“ „Dík, nápodobně. Jenomže já aspoň při rvaní vypadám líp než ty. Stejně jako dřív.“ Krysa Pechová na mě civí, jako by se mnou nejradši praštila o zem, a upřímně řečeno z ní mám i trošku nahnáno. „Vyhrálas aspoň teď to svoje kolo?“ ptám se honem, abych ji trochu uchlácholil. Podařilo se. Hrdě se rozzáří: „Jasňačka. Levou zadní. Tebe judo zajímá?“ Lhostejně mávnu rukou. „Ne, to není sport pro mě. Já mám radši něco, co má kolektivního ducha. S ná98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194389
roďákem na mistrovství světa nebo v plaveckým družstvu na olympiádu, chápeš?“ Laura se škodolibě zakření. „Ty umíš plavat, jo? To jsem nevěděla. Kam až jsi to dotáhnul – k mořskýmu koníkovi?“ Krysa jedna. Klídek, Hugo, nenech se vyprovokovat. „O něco dál – můžeš mi říkat delfíne.“ Ale to, že skokanskou věž obcházím při plavání ve škole velikým obloukem, už vědět nemusí. Trpím závratí. Jinak plavu docela dobře. Při plavání pod vodou patřím skoro vždycky mezi tři nejlepší. A na adresu techniky sklízím jenom pochvaly. Škoda že mě při tom nevidí Viola… 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194389
Krysa Pechová se zakření ještě škodoliběji: „Delfín? Já myslela zavináč. A co děláš dneska tady?“ Nemusím dlouho přemýšlet. „PR.“ „Co?“ „PR – Public Relations. Reklamu, marketing, tiskovýho mluvčího. Stavím se tak trošku na vlastní nohy.“ „Kecáš. Tomu ani sám nevěříš.“ Laura si mě nevěřícně prohlíží, ale je vidět, že to na ni přece jen udělalo dojem. „Člověk musí začít brzy, když chce dělat nějakou rozumnou kariéru,“ usadím ji ještě víc. „Jenomže tomu ty nemůžeš rozumět. Tebe baví podrážet ostatním nohy, ne?“ Teď už zase vypadá dožraně, ale jenom stiskne rty. „Tomu se říká judo, ty pako! A v tom já dělám kariéru už teď, abys věděl, protože pořád vyhrávám. Kam se na mě hrabeš! A navíc za chvíli dostanu medaili od jednoho významnýho politika, takže už bohužel musím jít. Můžeš se na to dívat z davu. A vystát si frontu na autogram.“ Nechá mě tam stát, aniž by tušila, že ta významná osobnost je náš táta. Nemůžu tuhle krysu krysáckou vystát už kvůli tomu, jak je nafoukaná, a mám na sebe zlost, že jsem se s ní vůbec bavil.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194389