ve středověké latině morální čistotu. Horatius, jak připomínají autoři Metakodexu, v jedné ze svých ód charakterizuje takového člověka slovy: „Integer vitae scelerisque purus“ – „člověk bezúhonného života a prostý provinění“. Jak tomu rozumět? Ve své odborné činnosti bychom měli být nezávislí a objektivní. Je proto lépe vyhnout se intervenci v případě osob, k nimž jsme v nějakém předchozím osobním vztahu. Dr. Eduard Urban radil, abychom se vyhýbali vyšetření a také terapii rodinných příslušníků, přátel a nadřízených či spolupracovníků. Své závěry a zprávy bychom měli konzultovat s klientem před tím, než je zprostředkujeme dalším osobám a institucím a zaslat je toliko s jejich souhlasem, pokud nejsme vázáni povinnosti zprostředkovat výstup naší intervence soudu či jiné úřední instituci (orgány sociálně právní ochrany dítěte, policie apod.). Psychologové by neměli propůjčovat své jméno, image či prestiž reklamě. I jejich způsob života by neměl překážet výkonu profese ani by neměl kompromitovat prestiž psychologické profese. V prezentaci své odborné kompetence by měl být maximálně přesný a poctivý. Poctivost a přesnost se týká i finančních aspektů psychologické činnosti. Respekt k principu integrity vyžaduje rovněž přímočarost a otevřenost ve vztazích s klienty a kolegy. Psycholog by se měl vyhnout konfliktu zájmů v důsledku duálních vztahů, kdy vedle vztahu psycholog–klient se objevují ještě další paralelní vztahy mezi psychologem a klientem, který může narušit profesionalitu a čistotu vztahu, vést ke konfliktu zájmů nebo dokonce ke zneužití klienta. Profesionální vztahy by také neměly být zneužívány k dalším osobním, náboženským, politickým či ideologickým zájmům klienta. Je lépe, trvá-li profesionální vztah, vyhnout se např. využití odborných služeb klienta v jeho oboru činnosti, třebaže by to bylo za běžnou odměnu. Sem patří i samozřejmý požadavek vyhnout se erotickým či sexuálním vztahům s klienty.
LITERATURA Honzák, R.: Quo vadite, etické teorie? In: Weiss, P. a kol.: Etické otázky v psychologii. Praha: Portál, 2011, s. 53–73. Lindsay, G. – Koene, C. – Ovreeide, H., Lang, F.: Etika pro evropské psychology. Praha: Triton – Hogrefe – Testcentrum, 2010. Madleňáková, L.: Výhrada svědomí jako součást svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Praha: Linde, 2010. Mertin, V.: Lightner Witmer – počátky praktické psychologie. Čs. psychologie, LVI, 2012, č. 1, s. 8–3. Vácha, M. – Königová, R.–Mauer, M.: Základy moderní lékařské etiky. Praha: Portál, 2012. Weiss, P. a kol.: Etické otázky v psychologii. Praha: Portál, 2011.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194349
ZDRAVOTNICKÁ PRAXE Katarína Loneková
Součástí kurzu „Psycholog ve zdravotnictví“ je absolvování praktické výuky ve formě praxí na zdravotnických a psychologických pracovištích. Rozsah, náplň, průběh a způsob vedení praktické výuky se řídí Metodickým pokynem Ministerstva zdravotnictví ČR, který byl vydán k vyhlášce č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání „Psycholog ve zdravotnictví“. Účelem praktické výuky dle Metodického pokynu MZ ČR je, aby se frekventant seznámil se zdravotnickou a psychologickou praxí a mohl získat zkušenosti v praktických dovednostech. Slouží k rozšíření a získání nových znalostí a dovedností. Díky praktické výuce by se měl frekventant naučit pracovat ve zdravotnickém zařízení jako součást zdravotnického týmu, měl by získat dovednosti pracovat se zdravotnickými informacemi, plánovat, poskytovat a vyhodnocovat zdravotnickou péči a výchovu a přebírat za ně zodpovědnost. Praktická výuka probíhá ve zdravotnických zařízeních a jiných psychologických zařízeních, zejména sociálních nebo ve vlastním sociálním prostředí jedinců. Nejčastěji se jedná o ambulance klinické psychologie, psychiatrické oddělení a psychiatrické léčebny, léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice, somatické a neurologické oddělení, na kterých pracuje psycholog. Dále se může jednat například o centra krizové intervence, kojenecké ústavy, psychoterapeutická střediska a denní stacionáře, ambulance a centra pro léčbu drogových závislostí, sociálně rehabilitační zařízení, přičemž na nich musí pracovat klinický psycholog se způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu. Zdravotnickou praxi lze absolvovat ve státním i nestátním zdravotnickém zařízení. Praktická výuka má dle Metodického pokynu MZ ČR probíhat pod vedením klinických psychologů, kteří mají způsobilost k výkonu povolání klinického psychologa bez odborného dohledu a kteří jsou také za její průběh zodpovědní. Do praktické výuky mohou být zapojeni i další kvalifikovaní zdravotničtí pracovníci. Během praktické výuky se frekventant účastní činností daného pracoviště a je zapojen do přímé nebo nepřímé práce se zdravými či nemocnými jedinci nebo skupinou osob. Celkový rozsah praktické výuky je 200 hodin. Celá praktická výuka nemusí probíhat na jednom pracovišti, frekventant může naplnit potřebný počet hodin na vícero pracovištích. Také není daná podmínka, aby frekventant absolvoval praktickou výuku s dětskou i dospělou populací. V případě, že je frekventant kurzu zaměstnán jako psycholog ve zdravotnickém zařízení, je výkon jeho povolání dostačující k absolvování praxe a k získání zápočtu není potřeba 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194349
absolvovat praxi na jiném zdravotnickém pracovišti. Je postačující doložit zaměstnání potvrzením od vedoucího klinického psychologa. Frekventant si vybírá a zajišťuje místo praktické výuky samostatně. V případě finančních požadavků na absolvování praxe si je frekventant hradí sám.
LITERATURA MZČR: Metodický pokyn, který byl vydán k vyhlášce č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání Psycholog ve zdravotnictví. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/ akreditovane-kvalifikacni-kurzy_1766_935_3.html, [cit. 25.6.2012].
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194349