chris priestley
„Čekat na co?“ zeptal se Billy, uskočil a odvrátil se. Krátur se zastavil, sklopil oči a mumlal si pro sebe. „Celé dny se dopuje makovou šťávou, zatímco já –“ „Čekat na co?“ opakoval Billy. „Já ti nerozumím.“ Krátur ztichl, hlavu svěšenou. Billy viděl, jak se mu široká ramena zvedají a zase klesají, teď už pomaleji, když už opět dýchal klidněji. „Už jsem ti to říkal,“ odpověděl Krátur a výhrůžka z jeho hlasu zmizela. „To se tě netýká.“ Billy věděl, že by toho měl nechat, že šťourat se v téhle ráně by mohlo být nebezpečné, možná i smrtelně. Ale jeho zvědavost už byla příliš hladová. A potřebovala nakrmit. „Nemůžeš mi aspoň říct, proč ty a tenhle Frankenstein máte takovej problém s tím, když někoho pověsej? Ani jeden z vás mi nepřijde jako bůhvíjaká citlivka, jestli mi rozumíš.“ Krátur se k němu otočil zpola s úsměvem, což na tom jeho dlouhém, odpuzujícím obličeji vypadalo obzvlášť nepříjemně. Posadil se na zaprášenou prkennou podlahu a Billy pochopil, že uslyší příběh. „Ve Švýcarsku žila jedna dívka,“ řekl Krátur. „Jmenovala se Justýna. Byla mladá a hezká.“ Zíral někam do dálky, ztracený v myšlenkách. Billy povytáhl obočí. Je Krátur zamilovaný? To si nedovedl představit. „A tys ji znal?“ zeptal se Billy a pobídl ho tak, aby vyprávěl dál. Zdálo se nepravděpodobné, že by obr 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194186
pan krátur
znal nějakou holku, mladou či starou, hezkou nebo ne. Krátur zavrtěl hlavou. „Ne,“ řekl mírně. „Neznal jsem ji. Jak bych mohl? Takové zvíře jako já. Ne, ne. Ale viděl jsem ji. Jednou.“ Krátur znovu odvrátil pohled a Billy ho v údivu sledoval. Jeho obličej nebyl stvořený pro jemné city, ale touhu v sobě měl, o tom Billy nepochyboval. „Kdo byla ta Justýna?“ „Služebná ve Frankensteinově domácnosti,“ pokračoval Krátur. „Soudím, že víc než služebná. Jednali s ní jako s členkou rodiny.“ „A?“ bál se Billy, že tady příběh končí. „Co ona má společnýho s tím, když někoho pověsej?“ Krátur si olízl tenké černé rty. „Frankenstein měl mladšího bratra – o hodně mladšího, teprve malého chlapce. Byl mezi nimi rozdíl mnoha let. Jmenoval se William.“ „Měl?“ řekl Billy. „Takže on je po smrti?“ Krátur ponuře přikývl. „A co on má společnýho s Justýnou?“ S každým slovem, co Krátur vyřkl, jako by se celá záležitost zamotávala. Obrův obličej byl teď ještě bledší. „Toho chlapce zavraždili. Za tu vraždu odsoudili Justýnu a pověsili ji.“ Billy povytáhl obočí a odfoukl si. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194186
chris priestley
„To není divu, že se Frankenstein trošku rozklepal. Asi se mu vrátily špatný vzpomínky. Jeho bratr a –“ „To, co jsi viděl, byl pocit viny,“ procedil Krátur skrz zuby. „Nezahrnuj Frankensteina lítostí. Ty ho neznáš.“ Billy se už už chtěl zeptat, proč by měl Frankenstein cítit vinu ohledně vraždy svého mladšího bratra, ale kvůli čemusi v tónu Kráturova hlasu si to rozmyslel. Rozhodně se tím však vysvětlovalo, proč oběšení té dívky u vězení na Frankensteina tak hluboce zapůsobilo. Billy zavrtěl hlavou. „Jakej člověk by dokázal zabít malý dítě?“ zeptal se s odporem. „Pro takový je provaz moc dobrej, to si myslím já.“ „Co ty si myslíš, to nikoho nezajímá,“ sykl Krátur. Billy sklopil hlavu a mračil se na podlahu. Na obrův vzteklý obličej se dívat nechtěl. Zlobil se na sebe za to, jak ho Kráturova reakce rozrušila. Cítil, jak ho v očích pálí slzy. „Promiň, mon ami,“ hlesl Krátur po chvíli. „Jo, jo,“ odpověděl Billy. „Já se hněvám na Frankensteina,“ vysvětloval obr. „Ne na tebe.“ „Neměl jsem ten pocit.“ „Ano,“ odpověděl Krátur. „Omlouvám se.“ Billy se dál vyhýbal očnímu kontaktu a škaredil se rozmrzele na zaprášenou prkennou podlahu v podkroví. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194186