být opatrnější.“ Znovu se usmál a ze spodního rtu mu upadl drobek dortu. „Díky za varování.“ Siracuse ukousl z vidličky další kus dortu. Opět hovořil s plnými ústy, což patřilo zjevně k jeho zlozvykům. Mezi námi – který z jeho nohsledů by měl tu odvahu vysvětlit mu zása dy slušného chování? „Nikoli varování, pane Beckhame. Nikdy bych si nedovolil varovat státního zástupce. Byla to jen přátelská rada.“ Zíral na mě a já na něj. „Ještě něco?“ optal se sladce. Zůstal jsem na něj civět. Neuhnul pohledem. Bylo vůbec ještě něco? Popravdě řečeno, netušil jsem co dodat. Vlastně jsem měl už dávno odejít. Do hajzlu, ani jsem za ním neměl chodit. Ale nemohl jsem se pohnout. Stálo mě to příliš mnoho probdělých nocí. Příliš mnoho obav a dohadů, kde je můj bratr. Příliš mnoho let bolestné nejistoty. A navíc jsem příliš mnoho pil. Neuvažoval jsem souvisle a jasně. Když jsem přicházel k Siracusovu stolu, byl jsem odhodlaný, drsný chlapík. Ten teď zmizel. Odhodlání a síla se někam vytratily a já nenáviděl svůj hlas, když jsem zno vu promluvil. „Pane Siracusi, já jen chci vědět, co se s ním stalo. Chci jen vědět.“ Opět se usmál, tentokrát omluvně. „Ptáte se nesprávného člověka.“ „Jen to chci vědět, toť vše. Řekněte mi to a já po vás nepůjdu. Potřebuji to jen vědět.“ Pohrdal jsem sám sebou za své škemrá ní, ale nemohl jsem jinak. Vzhlédl ke mně a něco v jeho obličeji se změnilo. Sice pochy buji, zda ke mně předtím cítil alespoň trochu úcty, teď z něj ale despekt úplně čišel. Pak se ušklíbl. „Cože? Chcete mi namluvit, že vy a tamhle váš šéf mě pře stanete pronásledovat? Že přestanete špinit mé dobré jméno? Přestanete s odposlechy a s podobným svinstvem? Ne proto, že jsem neudělal nic špatného nebo že vím nějakou pitomost o va šem ctěném bratrovi, ale tvrdíte, že mě necháte na pokoji, když vám řeknu, co chcete slyšet?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194095
„My nikdy…,“ nedokončil jsem větu a zhluboka se nadechl. „Ne, já neříkám, že po vás přestaneme jít. Jste hlavou organizo vaného zločinu a my vás za to dostaneme do chládku.“ Proto jsem chtěl nechat být tu záležitost s Jakeovou vraždou výměnou za zjištění, opravdové zjištění, co se mu stalo. Věděl jsem, že na konec Siracuse dostaneme za nějaké jiné zločiny. Skutečně jsem si strašně moc přál dokázat mu Jakeovu vraždu, ale nejvíc mi záleželo na tom, aby Jakeův vrah strávil zbytek života za mříže mi. A bylo mi jedno, které konkrétní zločiny ho tam dostanou. Jen jsem musel vědět. Pokračoval jsem: „Podívejte, já jen říkám, že nechám být bratrovu vraždu a…“ Přerušil mě: „Zmizení.“ Nadechl jsem se. „Máte mé slovo.“ Zaslechl jsem ve svém hlase náznak zoufalství a nenáviděl se za to. „Ale plánujete mě obvinit z jiných údajných zločinů.“ Mlčel jsem. „Vydírání, samozřejmě,“ pokračoval. „Pravděpodobně vraž da. Napomáhání k vraždě. Spiknutí. Nelegální karban, prostitu ce, prodej narkotik. Něco takového jste měl na mysli?“ „Nejspíš ano.“ „Takže vy si myslíte, že s takovým balíkem obvinění, který by mi zajistil doživotní vězení, budu líp spát, protože nějaký idiot ze státního zastupitelství mi nabízí skvělý obchod – nebude mě obtěžovat s třináct let starou vraždou? Podotýkám, že údajnou vraždou, protože se nenašlo ani to zasrané tělo!“ Usmíval se teď od ucha k uchu. „Promiňte, pane Beckhame, ale musím se smát.“ Což taky udělal. Rozřehtal se na celé kolo. „Vážený pane, vím prd o vašem povedeném bratříčkovi. A i kdybych nakrásně něco věděl, poslal bych vás do prdele. Je to jasný? Takže, dou fám, že je to všechno. Dovolíte, abych teď pokračoval v rado vánkách, které jsem si tak draze zaplatil?“ Nepřestával se na mě usmívat. Vyvádělo mě z konceptu, že při tom všem, co řekl, se stále tvářil velmi přívětivě. Tělesný strážce s bradavicí se pomalu začal zvedat na nohy. Ucítil jsem na předloktí něčí ruku. Andrew Lippincott stál těsně u mě. Zeptal se: „Charlie, nemohl byste se vrátit ke svému stolu?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194095
Těžce jsem polkl. Proklínal jsem ten poslední drink, který mě přesvědčil, že mám poslechnout našeptávače v mé hlavě – hlas, který mi tvrdil, že promluvit si se Siracusem nemusí být až tak šílený nápad. Pokud se Siracuse předtím usmíval, teď se přímo rozzářil. „Pan Lippincott! Sám vrchní státní zástupce! A u mého stolu! Jsem skutečně nesmírně poctěn. Mimochodem – krásný proslov. Byl jsem naprosto nadšen. Kdybych já byl zločincem specializu jícím se na krádeže uměleckých děl, určitě bych si hledal jinou práci, vědět, že je to vaše parketa.“ Lippincottův stisk na mém lokti zesílil. Obrátil jsem se a ke svému údivu uviděl v jeho očích čirou nenávist. Lippincott, který nikdy nevypadal otřeseně, který na sobě nikdy nedával znát emoce, který vždy zachovával kamennou tvář, teď skřípal zuby. Kdo ho neznal, asi by si ničeho nevšiml. Já ale vnímal vnitřní bouři, touhu mít nad tímto bastardem navrch. Konstato val jsem… ano, Andrew Lippincott nenáviděl Carmena Siracuse až za hrob. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Siracusův úsměv se vytratil, když pokračoval: „Váš podříze ný mi právě sděloval, že mě chce dostat do vězení. Co vy na to? Může se to stát?“ Lippincott málem přerušil přísun krve do mého předloktí, pak konečně povolil své sevření. Zhluboka se nadechl a v tu chvíli se něco změnilo. Hmatatelné napětí předchozího okamži ku se rozplynulo. Zvuky večera – tanec, hudba, hovor – všechny ty zvuky, o kterých jsem si prve myslel, že vyšuměly do ztra cena, se najednou vrátily v plné síle. Lippincott už opět nasadil svou masku svrchovanosti a nedotknutelnosti. „To je pravda, pane Siracusi. Pokud jste spáchal zločin, v tom případě vás skutečně necháme vsadit do vězení. Berte to jako slib.“ Siracuse se usmál. „Vidíte, Charlie. Tudy vede cesta, chcete-li někoho obvinit. Dodáte pokud jste spáchal zločin a nedostanete se do potíží, že ano, pane Lippincotte? Mohl byste se od svého šéfa ještě hodně učit. Vezměte si to k srdci, Charlie.“ Lippincott mě opět uchopil za loket, tentokrát autoritativně. „Vraťme se teď ke stolu, Charlie.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194095