98
budujeme socialismus
24. srpna 1965.......................................................... Sešli jsme se všichni zootechnici, Anča, Zdeněk Hnízdil, Jitka Silná, Slávina Sedláčková a my s Ivem. Přišel dokonce i Josef Kramář a zůstal až do jedenácti, dokud nás nevyhodili z restaurace. Dali jsme si večeři a pivo a vzpomínali, jak jsme tu žili a pracovali. Vlastně to tenkrát nebylo tak špatné, ačkoli platy byly tehdy oproti současným poloviční. Všichni kromě Anči pracují v družstvech jako zootechnici. Platí dobře, ale v práci jsou samé problémy a nervy, jak už to u zootechniků bývá. Nicméně všichni jsou ještě mladí a veselí. Kramář a Sedláčková šli z hospody domů spát jako slušní lidé, ale nám ostatním se ještě domů nějak nechtělo, našli jsme vinárnu a tam jsme v šeru popíjeli u stolku víno a nepřetržitě kecali o všem možném. Ve dvě ráno už zavírali i vinárnu, ale my jsme se rozhodli táhnout to až do rána. Objevili jsme vinný sklípek, který měl otevřeno celou noc. Ve sklípku to bylo vůbec prima. Hráli tam na housle a na nějakou píšťalku, tancovalo se. V koutech v přítmí seděli u stolků milenci. Spojili jsme dva stolky a všichni se usadili kolem. Objednali jsme si víno a nějaké slané sušenky. V hlavě mám příjemně prázdno a všechno je úplně jasné, dokonce i to, jak vybuchne vesmír, a vůbec mě to neděsí. Povídáme a povídáme a pořád se smějeme. Vzpomínáme už nejenom na práci, ale i na dětství, každý na své vlastní. Anča se stále usmívala, ukazovala své krásné zuby a vyprávěla ruské lidové pohádky s použitím výhradně sprostých slov. Úžasné, jak si to pamatuje. Slyšela je ještě v pětačtyřicátém od ruských vojáků, kteří u nich bydleli. Jak se jí to povedlo uchovat v paměti po tak dlouhou dobu? Později se mi přiznala, že její maminka, učitelka, si je všechny zapsala, jak je slyšela vyprávět, a předčítala je, když k nim přišel někdo na návštěvu. Tak se je Anča naučila zpaměti. Rozešli jsme se brzy ráno, když těžká mlha končícího léta rosila časem vyleštěnou kamennou pouliční dlažbu znějící ozvěnou. Za dva, za tři roky se určitě zase sejdeme!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193978
99
budujeme socialismus
25. srpna 1965.......................................................... Byli jsme navštívit soudruha Hykše v práci. Odešel z Dubnice, kde kdysi pracoval jako předseda družstva, a teď učí na vysoké škole v Liberci marxistickou filozofii nebo něco takového. Jak říká, snaží se vymanit výuku z rutiny. V KSČ je pár šikovných lidí, a ti teď přemýšlejí o tom, „jak zmodernizovat socialismus, uvězněný ve ztvrdlé konzervativní a byrokratické skořápce, která mu brání v rozvoji, jak ho přizpůsobit požadavkům doby.“ „A jak?“ ptáme se naivně. Náš zájem Hykše povzbudil, a tak se pouští do vysvětlování. Nejprve je třeba povolit kritiku. Zatím o kritice a sebekritice jenom mluvíme, kritizujeme jenom mezi sebou, doma a po hospodách, kde je vrchní „hluchý“. Místo toho bychom měli kritizovat veřejně, v tisku. Je třeba nějak omezit cenzuru, aby se nepletla aspoň do diskusí. Za Lenina se přece diskutovalo… Strana se díky tomu očistí, jako když jarní déšť smyje špínu, aby se všechno mohlo zazelenat. Stejně tak jsou pro stranu a vůbec pro rozvoj nezbytné skutečné volby. Aby se volilo z několika kandidátů. „Mimochodem, v KSSS se najdou velice chytří lidé, ti nás podporují. Pochopitelně, nikoli veřejně, vždyť i tam vládne rutina…“ Byla jsem ze setkání s Hykšem nadšená. Líbil se mi už dřív, ale teď úplně omládl, velké chytré oči mu září, docela mě vzal za srdce. „Brzy se vraťte, budeme pracovat společně,“ řekl nám na rozloučenou.
27. ledna 1967 – Opět v Sovětském svazu........... Dnes nás všechny nahnali do sálu Vědecké rady na školení s lektorem z ÚV, soudruhem Sverdlovem. Na západě je všechno v pořádku. V Československu, Maďarsku, Polsku, NDR, Bulharsku i Rumunsku, všude se provádějí hospodářské reformy. Zvlášť Češi se snaží, vyměnili už několik ministrů. Avantgardu bojovníků za světlou budoucnost lidstva tvoří komunisté. Mají tam nové volby, demokracii, svobodnou kritiku, teď chtějí dokonce zrušit cenzuru. Jen ať se vypovídají. Uleví si a bude klid. Co by si bez nás počali? Veškeré suroviny mají od nás. Tak napří-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193978
100
budujeme socialismus
klad: teď dodáme těm Čechoslovákům téměř půldruhého milionu tun obilí, dvacet tisíc tun masa… Posílali jsme jim dokonce i tehdy, když jsme sami neměli. A od nich dostáváme spotřební zboží. Kromě nás ho nikde nechtějí. Tam na západě ho mají tolik, že nevědí, co s ním. Mimochodem, letos prodáváme obilí i do dalších zemí, do NDR, Polska, na Kubu, do Alžíru. A hladovějícím v Indii ho dáme zadarmo. (…) Ale s Čínou je to špatné. Rudé gardy řádí jako bandité. A nejenom ony. Tuhle tady vyvolali incident čínští studenti. Asi sedmdesát se jich vracelo ze západní Evropy domů přes Moskvu. Rozhodli se, že navštíví Mauzoleum. Položili věnec a pak vytáhli rudé knížky a začali sborem deklamovat toho svého Maa. Stáli a vyzpěvovali. A naši lidé stojí ve frontě, klepou se zimou a čekají, kdy už s tím Maem skončí. Došlo na vzájemnou strkanici. Číňané se začali ohánět pěstmi, ale naši je v klidu vytlačili. Jenže večer se Číňané dostavili na vlak na Jaroslavské nádraží celí zafačovaní a natření jódem, to jako že jsme je tu zmlátili. Nafoukli to a vytrubovali do světa, jaké že jsou v SSSR pořádky a že jsme jim nedopřáli svobodu slova. (…) A přitom my dáváme svobodu všem. Podívejte, třeba Češi, zachtělo se jim demokracie, jen račte! (…) Na závěr přednášky nás lektor vyzval, abychom neztráceli ostražitost, protože umírající imperialismus stále ještě neskládá zbraně, ačkoli „pochod k vítězství socialismu a komunismu se nedá zastavit, stejně jako se nedá zastavit pohyb Země kolem Slunce.“ „To jsou teda pitomci, ty kapitalisti, pořád nemůžou pochopit, že mají na kahánku,“ bručí si jakoby pro sebe Devjatkin a všichni kolem se tiše pochechtávají. Taky už nevěřím, že je tam všechno tak špatné a lidé jsou tam chudáci. Do laboratoře k Bukinovi jezdí spousta vědců z ciziny. Nejsou to žádní kapitalisté, živí se vlastní prací. Jenomže dostávají asi tak desetkrát větší plat než my. Přesto tam však nemají to nejdůležitější: světlou budoucnost.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193978