aby to řekl nahlas, alespoň ne teď a tady. Nejdříve musí vše dobře naplánovat… Ostatní s nechutí sledovali, jak se Niall vyžívá ve své odpor né práci. Když byl konečně hotov, Rupert ležel na zemi s otevře nými ústy a s vyvalenýma očima. Nastalo ticho. Niall se napřímil a zhluboka se nadechl. Pak se obrátil a vyslal ke všem varovný pohled, aby si ho nikdo nepletl s idiotem, který získal vysoké postavení jen díky vlivu svého otce. Zdálo se, že je rozhodnutý dokázat to každé mu, kdo by o tom pochyboval. Jen si to zkuste, bylo vepsáno v jeho přivřených očích. Jeho práce skončila. Rukávem si otřel pot na čele a nenuceně se vrátil na místo. „Odtáhněte ho!“ Malcolm zavolal na stráže u dveří a kývl hlavou k mrtvole. „A pošlete jeho nástupce.“ „Nástupce?“ zeptal se James okamžitě, když ostatní rovněž vyjadřovali svůj nesouhlas. „A co bude s hlasováním?“ „Na to teď není čas!“ vyštěkl Malcolm. „Uklidněte se! Jen jsem to všechno trochu zjednodušil a vybral jsem muže, kte rý zaujme uvolněné místo, dokud se Rada nerozhodne, jak dál.“ V místnosti se stále ozývaly nesouhlasné hlasy, zatímco Mal colm kývl na strážce, kteří otevřeli dveře a vpustili muže dál. Všichni se rozzlobeně otočili, aby viděli osobu, kterou Mal colm bez jejich vědomí pozval do jejich řad. Světlo z chodby na malou chvíli ozářilo vysokou siluetu. Když nový člen vešel do místnosti a přistoupil ke stolu, všichni ho hned poznali. Byl to muž okolo čtyřicítky, s tmavými vlnitými vlasy, pevnými rysy a pronikavýma očima. Skutečný Lucifer. James před sebe strnule zíral a po zádech mu přeběhl mráz. Copak se Malcolm dočista zbláznil? Byl to Dresden Bloodwell, nejobávanější vrah prométhean ského podsvětí. „Vítej, příteli,“ přivítal ho Malcolm a ukázal na Rupertovu prázdnou židli. „Přidej se k nám.“ ~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193942
„Děkuji.“ Nájemný vrah se ledově usmál, vědoucím pohle dem zalétl k mrtvole svého předchůdce, která ještě stále ležela na zemi, a posadil se ke stolu. James mlčky seděl, zatímco stráže popadly bez jakéhokoliv respektu mrtvé tělo Ruperta Tavistocka za nohy a odvlekly ho z místnosti. „Pánové,“ oznámil Malcolm, „dovolte mi, abych vám před stavil Dresdena Bloodwella, jednoho z našich nejschopnějších agentů. Jen málokdo je tak spolehlivý a výkonný jako on. Dokud si nezvolíme dalšího člena obvyklým způsobem, zaujme jeho místo a bude hájit naše zájmy v Londýně.“ Dresden se pohodlně uvelebil na židli, jako by už mezi ně patřil, a zdvořile se uklonil. „Bude mi ctí, pánové.“ Nikdo ani nehlesl. James si znovu vyměnil varovné pohledy se Septimem, ale jeho německý přítel ani nikdo jiný si teď, když slyšeli jméno nového člena, nedovolil protestovat. Jamesovi se udělalo mírně nevolno. Bylo jasné, že Malcolm se touto cestou snaží upevnit si svou moc v Radě. Ale jak si představuje, že udrží tohle monstrum na uzdě, zvláště když bude za Kanálem, to James netušil. Pak Malcolm jednoduše ukončil setkání Rady. Všichni mlče li, ale ve vzduchu se vznášela vlna nevole. Když se členové zvedli a odebrali se do vedlejší jídelny, kam je Malcolm pozval na občerstvení, James se rozhodl, že musí něco udělat. A to co nejdřív. Nesmí dovolit, aby jejich velitel získal ještě větší moc. Že ne chal Nialla před očima všech zavraždit Ruperta, bylo jasné varo vání. A navíc, vybrat na Rupertovo místo Dresdena Bloodwella, byla nevyslovená hrozba, kterou Malcolm důmyslně napláno val. Pokud by se mu snad někdo z Rady odvážil postavit, názor ně viděl, jak trestá neposlušnost. Něco se musí stát a James věděl, že je to na něm. Musí se postavit a vést ostatní proti Malcolmově tyranii. Setkání bylo u konce, členové se trousili z místnosti a mluvili mezi sebou tichými hlasy. James se od ostatních odpojil a zašel ~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193942
za svým sluhou, aby mu sdělil, že ještě dnes odjedou. Talon se uklonil a odešel připravit vše potřebné. Než se vrátí do jídelny, potřebuje si v klidu utřídit myšlenky. Proto se opřel o mramorový sloup na chodbě naproti jednacímu sálu. Když se k němu přidal Septimus, zamračil se. Navzdory je jich přátelství, James odmítal vyjádřit nahlas jakoukoliv myšlen ku, dokud budou pod střechou Malcolmova domu. Tady i zdi měly uši. A navíc teď museli počítat i s Dresdenem Bloodwellem. „Falkirku,“ přivítal se s ním Septimus. „Glassi.“ James sevřel ruku, kterou mu přítel nabízel. „Blaho přeji k vítězství nad třemi členy Řádu. To je úctyhodné.“ „Zas až takový úspěch to nebyl,“ odvětil Němec upřímně. „Vlastně se tam utkalo deset mých nejlepších mužů s jejich dvě ma.“ „Dvěma?“ opáčil James. „Myslel jsem, že byli tři.“ Septimus se na něho úkosem podíval a mlčel. James ztuhl a zamračil se. Septimus se však usmál. „Proč mě někdy nenavštívíš v Ba vorsku, příteli? Mám zajímavého známého. Jsem si jistý, že by ses s ním rád seznámil. Občas mám problém ho pochopit. Ten muž je Angličan, takže by sis s ním jistě rozuměl lépe než já. Samozřejmě vás velice rád představím.“ Jamesovi se rozbušilo srdce. Obezřetně se rozhlédl a ztišil hlas do šepotu. „Ty jsi zajal agenta Řádu? Živého?“ Jeho přítel nepatrně přikývl. „Byl to jejich velitel týmu. Když jeho dva druzi zahynuli, zmizel, ale pak se vrátil, aby je po mstil.“ „V tom případě porušil protokol.“ James na něho hleděl v upřímném pobavení. „Pomsta je proti jejich pravidlům.“ Septimus pokrčil rameny. „Bylo by pro něho lepší, kdyby se toho držel. V každém případě, neutekl.“ „Zajímavé,“ utrousil James pod vousy. „Řekl jsi o něm Mal colmovi?“ „Samozřejmě že ne. Myslel jsem, že nejdříve to řeknu tobě.“ Septimus se odmlčel. „Jen dlouho neváhej, Jamesi. Můj host už na tebe zřejmě nebude dlouho čekat.“ ~ 100 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193942