3705
Č á S t i i – U p l at ň OVá n í d a n ě z p ř i d a n é h O d n O t y
7.1.4 Zkracování nároku na odpočet daně 3705
povinnost zkracovat nárok na odpočet daně má plátce v případě, že přijatá plnění použije jak pro svá plnění, u kterých má nárok na odpočet daně, tak i pro svá plnění, u kterých nemá nárok na odpočet daně, pro tato plnění se zavádí legislativní zkratka „krácená plnění“.
§ 76 ZDPH
poměrná část nároku na odpočet daně se vypočte jako součin daně na vstupu u krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu, který se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet částek bez daně za veškerá plátcem uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně a ve jmenovateli celkový součet údajů v čitateli a navíc součet uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (řádek 50 daňového přiznání). do čitatele i jmenovatele se započítávají i přijaté platby, pokud z těchto přijatých plateb plátci vznikla povinnost přiznat daň. Vypočtený koeficient se zaokrouhluje na celé procento nahoru. § 76 odst. 4, 5 a 6 ZDPH
z výpočtu koeficientu se vylučují některá příležitostná plnění, která by mohla zkreslit jeho výši. Jedná se o: –
prodej hmotného majetku i odpisovaného nehmotného majetku nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem, které plátce užíval pro svou ekonomickou činnost,
–
finanční služby, včetně finančních činností (§ 54 ZDPH), dodání nemovité věci a nájem nemovité věci (§ 56 ZDPH) pouze v případě, že jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně.
do jmenovatele koeficientu se nadále neuvádějí ani dotace a příspěvky ze státních či územních rozpočtů, které nejsou úplatou za zdanitelné plnění. Jestliže je koeficient vyšší než 95 %, lze odpočet daně uplatnit v plné výši, protože koeficient se považuje za roven 100 %. pokud je koeficient nižší než 5 %, obdobně pravidlo neplatí a koeficient se vypočte ve skutečné výši, např. 1 %. plátce daně nepočítá koeficient samostatně za každé zdaňovací období, ale ve zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku odpočet daně krátí tzv. zálohovým koeficientem. tento koeficient se vypočítá z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku zjištěných při vypořádání odpočtu v posledním zdaňovacím období příslušného roku. pokud tyto údaje za předchozí kalendářní rok neexistují (např. u nově registrovaného plátce), stanoví se podle předběžného odhadu plátce. Správce daně je oprávněn výši koeficientu stanoveného odhadem ověřit v rámci vytýkacího řízení a s plátcem daně v rámci tohoto řízení sjednat výši koeficientu. pro rok 2013 se jako zálohový koeficient použije „roční“ koeficient za rok 2012. § 76 odst. 7 ZDPH
Vypořádání nároku na odpočet daně v posledním zdaňovacím období kalendářního roku se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Vypočtený nárok na odpočet daně u krácených plnění je součtem daně na vstupu za tato krácená plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období, např. rok. 88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193927
O d p O Č E t da n ě a V r ac E n í da n ě
3708–3714
při vypořádání nároku na odpočet daně v případě zrušení registrace plátce je obdobím pro vypořádání nároku na odpočet daně u krácených zdanitelných plnění období od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace. Vypořádání uvede plátce do daňového přiznání za poslední zdaňovací období před zrušením své registrace plátce.
§ 76 odst. 8 ZDPH
J U D I K At U R A
za příležitostná plnění nemohou být považována plnění, která mají charakter přímého, trvalého a nutného rozšíření zdanitelných plnění. Rozsudek Evropského soudního dvora (C-306/94 Régie Dauphionoise)
7.1.5 Oprava odpočtu daně pokud byla plátcem, který uskutečnil plnění, provedena oprava základu daně a výše daně dle § 42 [¶3345], která má za následek snížení jeho daně na výstupu a tím i uplatněného odpočtu u plátce, pro něhož se plnění uskutečnilo, je tento plátce povinen provést opravu odpočtu daně, protože jejím provedením zvyšuje svou daňovou povinnost. Opravu plátce provede na základě přijatého opravného daňového dokladu [¶3370], a to v řádném daňovém přiznání [¶3849] za zdaňovací období, ve kterém se o opravě základu daně dozvěděl. Plátce daně může provést opravu odpočtu daně na základě přijatého opravného daňového dokladu, kterou se zvyšuje původně přiznaná daň na výstupu, nejdříve v řádném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava základu daně plátcem, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, a nejpozději do tří let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo původní zdanitelné plnění, jehož se oprava týká. Vzhledem k tomu, že opravný daňový doklad má pro příjemce stejný význam jako daňový doklad, platí obdobný postup jako při uplatňování nároku na odpočet daně z časového hlediska na základě přijatého daňového dokladu.
§ 74 odst. 1 ZDPH
3708
3711 § 74 odst. 2 ZDPH
7.1.6 Úprava odpočtu daně 3714
Úprava odpočtu daně se vztahuje pouze na změnu účelu použití vymezeného dlouhodobého hmotného nebo nehmotného majetku, a to v pětileté lhůtě od pořízení (od 1. 4. 2011 pro nemovité věci v desetileté lhůtě od pořízení). toto období pro úpravu odpočtu daně se počítá počínaje rokem, ve kterém byl majetek pořízen.
§ 78 ZDPH
případná oprava odpočtu daně se týká dlouhodobého majetku, tj. hmotného majetku a odpisovaného nehmotného majetku ve smyslu příslušných ustanovení zdp (prakticky hmotného majetku, jehož vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč, nebo nehmotného majetku, jehož vstupní cena je vyšší než 60 000 Kč) a dále také pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem ve smyslu zÚ. Úprava odpočtu daně se tedy nadále neprovádí u zboží a drobného majetku. podle znění zdph platného do konce roku 2008 se úprava odpočtu daně nevztahovala na technické zhodnocení majetku, které nebylo evidováno jako samostatný majetek. Od 1. 1. 2009 se technické zhodnocení ve smyslu zdp pro účely úpravy odpočtu za samostatný majetek považuje, a proto se na něj od tohoto data úprava odpočtu specifickým způsobem vztahuje. 89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193927
3717–3720
Č á S t i i – U p l at ň OVá n í d a n ě z p ř i d a n é h O d n O t y
3717
Povinnost provést úpravu odpočtu daně vzniká při změně účelu použití dlouhodobého majetku, pokud při jeho pořízení plátce uplatnil plný nárok na odpočet daně a použije jej pro účely, pro něž je povinen odpočet daně krátit koeficientem, nebo u nichž nárok na odpočet daně nemá, a to jak z důvodu použití pro uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet, tak z důvodu použití pro účely nesouvisející s ekonomickou činností. tato povinnost platí také při změně použití vymezeného majetku, pokud při jeho pořízení uplatnil plátce nárok na odpočet daně ve zkrácené výši a použije jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo dojde ke snížení vypořádacích koeficientů mezi jednotlivými roky.
3720
Úpravu odpočtu daně může plátce provést při změně účelu použití dlouhodobého majetku, pokud při jeho pořízení neměl nárok na odpočet daně a použije jej pro účely, kdy mu vzniká plný nebo zkrácený nárok na odpočet daně. tato možnost platí také při změně použití dlouhodobého majetku, pokud při jeho pořízení uplatnil plátce nárok na odpočet daně ve zkrácené výši a použije jej pro účely, kdy mu vzniká plný nárok na odpočet daně, nebo dojde ke zvýšení vypořádacích koeficientů mezi jednotlivými roky.
§ 78a ZDPH
při výpočtu částky úpravy odpočtu daně se vychází z daně na vstupu při pořízení majetku. V algoritmu výpočtu je zohledněn podíl let, po který plátce majetek bude používat ve změněném režimu, na celkovém pětiletém (u nemovitých věcí desetiletém) období, tj. úprava odpočtu daně se vlastně týká zbývající pětileté (desetileté) částky období pro úpravu odpočtu daně. Ukazatel nároku na odpočet daně (UnO) vlastně převádí slovně vyjádřenou výši nároku na odpočet daně na číselně vyjádřený procentní podíl, který lze použít v matematickém vzorci. pokud má plátce nárok na odpočet daně v plné výši, koeficient se chápe ve výši 100 %. Skutečnost, že plátce nárok na odpočet nemá, se matematicky vyjádří tak, že má nárok na odpočet daně ve výši 0 %. nárok na odpočet daně v poměrné výši je vyjádřen výší vypořádacího koeficientu. Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů. PříKLAD
pokud by plátce uplatnil nárok na odpočet daně v plné výši (UnO = 100 %) a další rok by změnil účel použití na účel, kdy by měl nárok krátit koeficientem, ale koeficient za tento rok by mu vyšel ve výši 92 % (UnO = 92 %), úpravu odpočtu daně by nemusel provádět, protože rozdíl mezi koeficienty by byl pouze 8 procentních bodů.
za změnu účelu použití se považuje také, pokud v průběhu období pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku dojde k uskutečnění dodání zboží. PříKLAD
pokud by plátce uplatnil nárok na odpočet daně u nemovité věci, kterou používal zčásti pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, a tuto nemovitou věc bude prodávat v období pro úpravu odpočtu daně, jedná se o změnu účelu použití na účel, kdy vzniká plný nárok na odpočet daně.
Úprava odpočtu daně u technického zhodnocení se podle úpravy platné od 1. 1. 2009 provádí specifickým způsobem. pro úpravu odpočtu daně u pořízeného technického 90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193927