Paluba přecpaná starejma tryskáčema, všecky působěj podbízivě, jsou křiklavě natřený a tak. Načež jsme ale přišli k neuvěřitelně velký placatý nestvůře – nikdy jsem nic podobnýho mimo sci-fi filmů neviděl.“ „Á dvanáctka,“ opáčíš netrpělivě, šoupneš pod stolem nohama. „Nevim – dlouhatánskej matně černej trojzubec, motory jak svině a vpředu místo kabiny jenom taková sekerka z ohnivzdornýho skla. Pod celým monstrem vany plný voleje nebo čeho.“ „Ty tam holt musej bejt,“ pouštíš džina ze řetězu. „Poněvadž je to trisonik optimalizovanej pro vysoký rychlosti, čili ty plechy a spoje musej bejt navolno. Až ty dva tři machy je stlačej do kompaktní podoby – kdyby byly nafest, prdne to. Teďka už bude dávno vypuštěnej, bude to asi konzervační olej, co z toho teče. Ke vzhledový výjimečnosti: Je tam něco víc než čistě technika… Projektoval ho jistej Kelly Johnson – měl nezaměnitelnej rukopis, stejně jako Theo Jansen nebo ten, jak von se…“ „Gaudí?“ „Hovno Gaudí – Giger. Všecky Kellyho mašiny nesou punc nadčasový estetický výstřednosti, technický mystiky – viz F-104 Starfighter. Nahlídnout možnost zásadní změny koncepce oproti logice pomalejch evolučních forem – v tom to je.“ „Chlapská debata je za náma,“ kývne, „co máme dál?“ „Nedávno jsem byl ve Wroclawi. Pokaždý, když jsem v Polsku, zjistim, že je ve mně někdo mnohem normálnější než tady. Je to tim, že se tam s tebou hned
| 106 ||
hakl208.indd 106
27.3.2014 11:41:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193882
každej dá do řeči, brejlatá holka na recepci s umaštěnejma vlasama stejně jako autobusák nebo no name soused u stolku v kafírně. Ty lidi rádi mluvěj, vyptávaj se, chluběj se, je tam víc energie. Můžeš dostat po rypáku, ale když se do nich nesereš, maj tě rádi.“ „Mě ta země nepřitahuje, ale byl tam Karel a taky si je nemoh vynachválit. V tom má pravdu ten váš divnej kamarád Karabáč – žádnej národ na planetě nepovažuje svý bezprostřední sousedy za atraktivní. Jedině Polsko zjevně tuhle zásadu aspoň částečně nectí.“ „Vohrnou nad tebou nos, to jo. Ale daj ti šanci pokusit se změnit jejich mínění vo tobě k lepšímu.“ „Já bych tu šanci asi neproměnil. Cestování bysme měli – eště něco?“ Sličná žena za jeho zády přechází do nové fáze. Otevřeně
studuje jednoho účastníka po druhém. Není v tom ani stopa lascivity. Snad trochu bezostyšnosti. Třídí jednotlivce, jako by šlo o jiný živočišný druh. Její osudově se třpytící oko sklouzne po Daktylovi, po tobě, ale hned vás opustí. Náhle se narovná, stáhne svetr přes hlavu. Pohybem šíje odhodí kadeř. K zešílení štíhlé tělo obepnuto temně vínovou večerní toaletou. Když se otočí k muži s časopisem s prosbou o oheň, spatříš hluboký zadní dekolt, odhalující křehce bezbrannou, ač hladkými svaly vybavenou proláklinu zad. Muž se neochotně zvedne, připálí jí. Řekne pár slov jejím jazykem, zacouvá, opět se přikryje časopisem.
| 107 ||
hakl208.indd 107
27.3.2014 11:41:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193882
„Zajímalo by mě, co se za mnou děje,“ říká Daktyl, přičemž sám hledí drahnou dobu do stropu.
„Nic zvláštního, seděj tam dva a nevšímaj si sebe.“ „Kdyby nastala změna, dej vědět.“ Mlčíte, srkáte pěnu. I mizerně točená plzeň postupně
zprovozní komunikační průduchy. Dá odfouknout ventilům. Jindy začínáte a končíte mlčením. Dnes Daktyl podává neslýchaný výkon. „Někde jsem čet,“ říká, „že četnost nahodilejch společenskejch styků příznivě zvyšuje hladinu testosteronu a jeho nedostatek naopak zvyšuje riziko vzniku smrtelnejch onemocnění. V tom případě mi rapidně klesá schopnost přežít – poslední léta se potkávám jenom, s kym chci. Což je i jinak nebezpečnej luxus – s někym poobědvat nebo promluvit mimo plán – a regulérně se zasekávám… Koupil jsem si Novákovy Mašíny, byl jsem zvědav, jestli to za ty prachy učtu. Krásný momenty tam jsou, třeba jak se schovávali několik dní ve stohu, žrali syrový zelí, nezralý jabka a nemohli spolu vydržet, jak smrděli. Je to dobrá kniha. Nejhorší je ta deziluze – polomrtvý se prostříleli a prosrali za dráty a tam na ně čekali... Co ti to vyprávim, přečti si to. Poslední dobou vycházej v Reflexu články o těchhle typech – piloti, uprchlíci, odbojáři. Neuvěřitelný lidi. Vlastně jsem nic souvislejšího nečet. Leda Moravce – Špión, jemuž nevěřili. Možná jestli něco vyšlo v Torontu, mám toho doma tři čtvrtě metru. Rozhodně vim, že bych nedokázal vzít z kredence pušku a nechat se jít do krajiny zastřelit… Puška v kredenci neni náhoda, to je jasný. Každopádně
| 108 ||
hakl208.indd 108
27.3.2014 11:41:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193882