Tolik, že v jedné chvíli vylezl na jeviště ke kapele a začal válet na saxofon. Zjistila, že umí víc než luštit záhady mrtvých. Teď měl ležérní kalhoty a mikinu a vlasy stažené do dlouhého lesklého ohonu. Očima, trochu šikmýma a kupodivu přitažlivýma, přejel po chodbě a nalezl ji. „Nenapadlo tě někdy, jen tak náhodou, vzít si v neděli volno?“ „Myslela jsem si, že ho mám.“ Odstrčila ho. „Mrzí mě, že jsem tě musela volat, zvláště proto, že vím, že jsi šel pozdě spát.“ „Moc pozdě. Vlastně jsem se zrovna dostal domů, když jsi mi zavolala. Byl jsem v posteli,“ dodal a líně se usmál. „Jenže ne ve vlastní.“ „Aha. No dobře. Tady je to. Znala jsem ji.“ „To je mi líto.“ Zvážněl. „Dallasová, je mi to moc líto.“ „Řekla jsem, že jsem ji znala, ne že jsem ji měla ráda. Bylo to spíš naopak. Potřebuju, abys ověřil dobu úmrtí. Chci mít jistotu, že tvé měření bude odpovídat mému. A chci vědět, tak přesně, jak můžeš určit, kdy u ní došlo k dalším zraněním, která uvidíš.“ „Jistě. Smím se zeptat…“ „Poručíku, promiňte, že vyrušuju.“ Vedle ní se objevil Bilkey. „Syn oběti začíná být nervózní.“ „Řekněte mu, že přijdu za pět minut.“ „Jasně. Při průzkumu zatím nic nezjištěno. Jen pro vaši informaci, hosté ze dvou pokojů na tomto patře se dnes ráno odhlásili. Mám pro vás příslušné údaje. Pokoj vedle místa činu byl původně rezervovaný, ale host nedorazil. Včera kolem osmnácti hodin kontaktoval recepci a rezervaci zrušil. Mám jméno, pokud budete potřebovat. Chcete, abych sehnal disky bezpečnostního systému v hale?“ „Udělejte to. Vedl jste si dobře, Bilkey.“ „Patří to k mé práci.“ Obrátila se zpátky k Morrisovi. „Nechci se do toho 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193708
pouštět tady a teď. Jen potřebuju tvoje potvrzení mého údaje o době úmrtí. O kus dál po chodbě jsou její nejbližší příbuzní a musím s nimi mluvit. Dám ti podrobnější informace o všem důležitém, až budeš mít hotovou zprávu. Budu ráda, když se toho ujmeš osobně.“ „Udělám to.“ Kývla hlavou a dala znamení Peabodyové. „Tohle bude zlé,“ začala, když vykročily po chodbě. „Chceš každého zvlášť?“ „Ne. Alespoň prozatím ne. Uvidíme, jak to půjde.“ Připravila se a zaklepala na dveře.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193708
KAPITOLA 7 Je zvláštní, přemítala Eva, jak málo si ho pamatuju. V podstatě to bylo první dítě téměř stejného věku jako ona, s nímž přišla do styku. Žili několik měsíců v témže domě a ona v té době mnoho věcí zažívala poprvé v životě. Poprvé, co vůbec bydlela v domě nebo se zdržovala každou noc na jednom místě, poprvé měla vlastní postel. Poprvé, co měla v blízkosti další dítě. Poprvé, co ji někdo nebil nebo neznásilňoval. Ale jen velmi matně si vzpomínala, jak vypadal – jen na velmi světlé, nakrátko ostříhané vlasy kolem širokého, téměř buclatého obličeje. On byl plachý a ona vystrašená. Asi nebylo tak divné, že k sobě nepřilnuli. Teď se spolu ocitli v bezvýrazném hotelu, jehož ovzduší kazil žal a smrt. „Je mi to líto, Bobby. Je mi hrozně líto toho, co se stalo.“ „Já nevím, co se stalo.“ V očích měl ztrhaný pohled a křečovitě svíral Zaninu ruku, zatímco oba seděli na kraji postele. „Nikdo nám nic neřekne. Matka… matka.“ „Víte, proč přijela do New Yorku?“ „Samozřejmě.“ Když Zana tiše vzlykla, Bobby pustil její ruku, aby ji mohl pevně obejmout kolem ramen. „Chtěla vás navštívit. A už dlouho jsme neměli volno. Byla nadšená, že pojede do New Yorku. Nikdy jsme tu 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193708