ně jako hledání, které zadal, s cílem označit všechny mužské zaměstnance, kteří pro něho pracují nebo pracovali a kteří cestovali na dějiště ostatních vražd nebo si v tom časovém úseku vzali osobní dovolenou. Zatímco probíhalo, vygeneroval si seznam hlavních konkurentů. Později se podívá na firmy, jež nepovažoval za skutečnou konkurenci. Ale začne na vrcholu. Každá společnost, organizace nebo jednotlivec, kteří jsou skutečně konkurenceschopní, budou mít na svých interních souborech – stejně jako on – několik úrovní zabezpečení. A každou bude zapotřebí velmi pečlivě odloupnout. Seděl u pultu, zatímco kontrolky blikaly a zářily jako démanty. Vyhrnul si rukávy a vlasy si stáhl dozadu. Vybral společnosti, jež měly kanceláře nebo zájmy v jednom nebo několika z inkriminovaných míst. A začal odlupovat. Zatímco pracoval, hovořil sám k sobě, ke strojům, k vrstvám, které se snažily vzdorovat. Jak plynul čas, v jeho kletbách čím dál častěji zaznívala irština, jeho přízvuk byl výraznější a vrstev ubývalo. Udělal si přestávku na kávu a na prohlédnutí výsledků prvního pátrání. Neměl žádného zaměstnance, jenž by odpovídal všem kritériím. Ale všiml si, že je několik takových, kteří byli na nejméně dvou z těchto míst nebo měli v době vraždy dovolenou. Ty bude zapotřebí důkladněji prověřit. Přecházel od jednoho zadání ke druhému, aby si zachoval pozornost. Prodíral se bezpečnostními bloky, sbíral údaje. Dával příkazy k vyhledávání, křížové kontrole, analýze, takže jeho zařízení hučelo tuctem hlasů. V jednom okamžiku se zvedl, aby si přinesl další šálek kávy a pohlédl na hodiny. Čtyři hodiny šestnáct minut ráno. Zaklel a posadil se, rukama si přejel po obličeji. Není 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193707
divu, že se přestává soustředit. A věděl, že Eva bude spát u svého stolu. Kdyby se rozhodla, že je noc, napřed by přišla a zkontrolovala, jak daleko postoupil. Jenže ona bude raději pracovat do padnutí, a protože on dělal to samé, nemohl se s ní kvůli tomu pohádat. Skoro půl páté, pomyslel si, Gia Rossiová je už snad mrtvá nebo se modlí ke všem možným bohům, aby se smrt dostavila brzy. Roarke na okamžik zavřel oči, a i když mu bylo jasné, že výčitky nemají smysl, přesto je pocítil. Na to, aby dostal vztek, byl příliš unavený. „Zkopíruj dokument C na disk, ulož všechna data. A pokračuj se zpracováním, vytvoř kopie a ulož je, až skončí. Operátor bude off-line.“ ROZUMÍM. Než vyšel ven, spojil se s Dublinem. „Dobré ráno, Briane.“ Tvář jeho starého kamaráda zvrásnil překvapený úsměv. „No tohle, koho to tady nevidím! Na které straně louže jsi?“ „Na yankeeské. Na té tvé je moc brzo, než abych volal do hospody. Doufám, že jsem tě neprobudil.“ „Ne, neprobudil. Právě si dávám čaj. Jak se má náš drahej poručík?“ „Díky, dobře. Jsi tam sám?“ „Jsem, což mě mrzí. Momentálně nemám žádnou pořádnou ženskou, která by mi zahřívala postel, tak jako ty.“ „To je mi líto. Briane. Hledám jednoho mučitele.“ „Ale?“ V Brianových očích se objevilo jen nepatrné překvapení. „A jsi momentálně moc útlocitnej, aby ses o takový věci staral sám?“ „Vždycky jsem byl na to až moc útlocitný a ty taky. Umučil za posledních deset let víc než dvacet žen kolem třicítky. Všechny bílé a hnědovlasé. Poslední byla nalezena včera. Pracovala u mě.“ „Á,“ protáhl Brian. „No dobře.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193707
„Další se pohřešuje – to patří k jeho způsobu práce – a taky byla u mě.“ Brian vtáhl nosem vzduch. „Píchal jsi s nima?“ „Ne. Bude starší, než jsme my, tak to vychází v profilu. Alespoň o deset let, ne-li o víc. Je ohromně schopný. Cestuje. Musí být dost bohatý, aby si mohl dovolit držet si dům, soukromé místo, kde může dělat svou práci. Jestli je profesionál, bere si takovou pracovní dovolenou každý rok nebo dva. Sex k tomu nepatří. Žádné znásilnění. Unese ji, spoutá, mučí, zabije, očistí. A zaznamenává si, jak dlouho to všechno každá vydrží.“ „O nikom takovým jsem neslyšel. Je to hnus.“ Brian se zatahal za ucho. „Můžu se poptat, zaťukat na pár dveří.“ „Byl bych ti moc zavázaný.“ „Spojím se s tebou, jestli něco bude,“ slíbil Brian. „Zatím dej za mě sladkou pusu poručíkovi a vyřiď jí, že čekám jenom na to, až tě kopne do tý tvý nanicovatý prdele a vrhne se do mý připravený náruče.“ „Určitě to udělám.“ Jakmile Roarke ukončil přenos, sebral disky, které zpracoval, a zatímco stroje ještě hučely, opustil pracovnu. Evu našel, kde předpokládal. Hlavu měla na stole, místo polštáře předloktí. Všiml si obou nástěnek o vraždě, disků, rukou psaných poznámek a poznámek vygenerovaných počítačem. Šálku nedopité kávy, ještě ne úplně vychladlé – a kocoura schouleného ve spacím křesle. Došel k Evě a zvedl ji ze židle. Něco zamumlala na protest, trhla sebou a zavrtěla se. „Co je?“ „Do postele,“ odvětil a nesl ji k výtahu. „Kolik je? Ježíši.“ Protřela si oči. „Musela jsem odpadnout.“ „Na dlouho ne, kávu máš ještě teplou. Musíme to zabalit – oba.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193707