Stejně to byla hloupost a taky pěkně ženské, nechat se vytočit nějakou blonckou v červených šatech. Teď už jsou po obědě, odhadovala, a on je zpátky v kanceláři a má další schůzku, na které plánuje vládu nad finančním světem. Zpět k normálu. A hotovo. Ani jí nedalo velkou námahu pustit to znovu z hlavy, když se legitimovala ochrance závodu a čekala, až budou vpuštěny dovnitř. A až přijde ředitelka. Ředitelka byla drobeček, i v pracovních bagančatech měřila necelých 150 centimetrů. Měla široký úsměv a jiskrné oči, až se Eva musela ptát sama sebe, co asi měla paní ředitelka ke svačině. „Stella Burgessová, moc mě těší. Mohu pro vás něco udělat?“ zeptala se s typickým newjerseyským přízvukem a tvářila se nadmíru přívětivě. „Ve vašem zařízení se zpracovávají semena skočce.“ „Zajisté. Zpracováváme rozličné zemědělské produkty pro nepotravinářské účely. Ricinový olej se používá v některých průmyslových procesech jako mazadlo. V USA není příliš rozšířený, spíše jej vyvážíme. Také se využívá při úpravách kůže. Kromě exportu ho zasíláme certifikovaným klientům u nás. Chcete si prohlédnout provoz?“ „Nejspíš ne. Máte záznamy o prodeji oleje v New Yorku?“ „Samozřejmě vám to mohu zjistit, poručíku. Nejčastěji ho dodáváme výtvarníkům, řemeslníkům a tak podobně, všem, kteří chtějí používat pouze přírodní produkty. Mám vám pořídit seznam?“ „Ano, to bych ráda. Hned jak mi prozradíte, jak to, že jste tak vstřícná a chápavá.“ „Prosím?“ „Na nic se neptáte, Stello. Neděláte okolky kvůli důvěrným záznamům. Prostě jen: Račte, tady máte seznam.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193706
Stella znovu zazářila úsměvem. „No tak dobře. Dostala jsem avízo.“ „Avízo? Jakého druhu?“ „Od nejvyššího. Všichni manažeři, vedoucí oddělení, inspektoři atd. mají bezvýhradně spolupracovat s poručíkem Evou Dallasovou, pokud si vyžádá informace nebo služby. Je to tak správně?“ „Správně. Chci také rozpis služeb všech zaměstnanců. V současné době a šest měsíců zpátky.“ „Máte ho mít.“ Stella napřáhla ukazováček na Evu. „Dáte mi pět minuteček?“ „Jistě.“ Zatímco čekaly, Peabodyová obrátila oči ke stropu a začala si pískat. „Ticho, Peabodyová.“ „Jen si tak říkám, jaké to je být provdaná za chlápka, který má tolik věcí, že o polovině nevíš.“ Pak drcla do Evy loktem. „Poslal avízo.“ „Zkazil mi radost. Copak mě teď můžou brát vážně?“ „Ale ušetřil nám čas. A to stojí za uváženou. Myslí na tebe, vždy a všude.“ „Děsně.“ Ale byla to hezká slova, i když teď se cítila ještě hloupěji za své ranní chování. Porovná poskytnuté seznamy. Pak by se mohla vrátit na centrálu nebo domů. Předtím ale ještě zaťukají na pár dveří. Začnou u Hallie Wentzové. Hallie bydlela ve dvoupatrovém činžáku a svou kancelář provozovala na úrovni ulice. Eva by ji zařadila do zcela opačného ranku než Stellu Burgessovou. Hallie byla vysoká, štíhlá a na nohou měla módní lodičky na vysokých jehlách, ve kterých by si Eva leda tak zlomila nohu. Když zkoumala Evin odznak, oči měla chladné a nedůvěřivé. Ona avízo nedostala, to bylo evidentní. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193706
„Kvůli čemu tu jste? Za deset minut mi přijde klient. Když se tu budete motat, můžete mi poškodit kšeft.“ „Kvůli Craigovi Fosterovi.“ „Ach.“ Hallie vydechla a pohlédla ke dveřím. „Poslyšte, dcera je vedle. Je z toho, co se stalo, dost rozhozená. Fakt nechci, aby o tom musela mluvit s policisty. Zatím, než jí bude líp.“ „Ve skutečnosti chceme mluvit s vámi.“ „Se mnou? O panu Fosterovi? Proč?“ „Mluvíme s každým, kdo byl včera v areálu školy.“ „Dobře. Dobře. Počkejte moment.“ Šla ke dveřím, nakoukla dovnitř a potichu přivřela. „Učí se,“ řekla Evě a Peabodyové. „Je to poklad. Co chcete vědět?“ „Začneme tím, proč jste šla včera do školy.“ „Kvůli Butchovi. Našemu papouškovi. Děti měly ve škole představit své domácí mazlíčky, a Em si chtěla vzít Butche. Papoušek šedý, pěkný klacek,“ vysvětlila. „Neunesla by klec sama, tak jsem ji přinesla do třídy.“ „Ohlásila jste se v osm dvacet a odchod jste si zaznamenala až v deset čtyřicet dva. Jak daleko jste Butche musela nést?“ „Je to velká škola,“ hájila se Hallie, teď zase chladně. „To takhle vyslýcháte všechny rodiče?“ „Není tak velká, aby vám trvalo dvě hodiny donést papouška do třídy. Viděla jste nebo mluvila jste včera s panem Fosterem?“ „Ne.“ „Ale měla jste příležitost se s ním setkat v minulosti?“ „Jistě. Loni byl Emin třídní. Zdál se mi fajn. Em to ve škole šlo a pan Foster se jí velmi věnoval.“ „Zajímala jste se o něj?“ Hallie se nadechla. „Já si nezačínám s Eminými učiteli, a i kdyby, vybrala bych si tu blondýnečku z dramaťáku. Jsem na holky, když to chcete vědět.“ „Máte záznam, že jste se dopustila fyzického útoku, paní Wentzová.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193706