„Byla jsem pár dní pryč,“ vysvětlovala Sarajane Evě. „A nachladila jsem se. Je to protivné, víte? Většinou to prostě doma vyležím, ale včera mi telefonovala Maize – to je jedna z dalších asistentek. Hystericky bulela. Řekla mi to. Nevěřila jsem jí, tak jsem pořád opakovala jenom: ,To je blbost, Maize.‘ Prostě jsem to pořád omílala a ona zase trvala na tom, že je to pravda a že jsou oba mrtví. A já jsem říkala –“ „Chápu. Jak dlouho jste s Natalií pracovala?“ „Asi dva roky. Byla úžasná. Nečekala ode mě, že kolem ní budu pobíhat a dělat jí poskoka jako někteří jiní. Tady by si člověk mohl nohy ušoupat. Ale Natalie byla skvělá. Měla to zorganizované, víte? Nemusela jsem věčně zjišťovat, jestli někde něco nezapomněla nebo tak. A taky si pamatovala, kdy má kdo narozeniny nebo že má jednou za čas přinést nějaký zákusek. A když jsem se před pár měsíci rozešla s přítelem, pozvala mě na oběd.“ „Nepracovala několik posledních týdnů na něčem konkrétním? Neměla nějaké neobvyklé požadavky?“ „Vůbec nic neobvyklého. Na něčem ale dělala, protože v poslední době měla téměř stále zamčené dveře.“ Sarajane se zadívala za Evu, jestli někdo nejde. „Říkala jsem si, že asi nějak plánuje ty věci na svatbu,“ zašeptala Sarajane. „My si v pracovní době soukromé věci vyřizovat nesmíme, no ale chápete, když je to svatba…“ „A co třeba hovory, které jste jí spojovala vy, nebo korespondence, kterou po vás chtěla odeslat?“ „Jenom ty běžné věci. Ale víte co, v poslední době se často nalogovala i po pracovní době, dělala přesčas. Já jsem si toho náhodou všimla, když jsem v jejím pracovním počítači kontrolovala denní kalendář. Jenom teda, že se přihlásila. Myslím, že jsem na to téma i něco prohodila, něco jako: ,Ježíš, Natalie, aby vám z toho věčného zírání do monitoru nevypadly oči!‘ A ona se na to zatvářila docela legračně, ale požádala mě, abych to nikomu nevykládala. Že jenom dohání nějakou práci.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193705
„A neřekla jste to někomu?“ „Možná že ano. Jenom tak letmo.“ „Komu?“ „Nevím. Možná Maize nebo Rickovi z právního. My spolu tak trochu chodíme, jako já a Ricko. Možná jsem řekla něco jako, že ona pracuje až moc tvrdě a že je to špatné, protože je kvůli tomu unavená. To se pozná. A že by měla s tím svým chlapcem víc odpočívat. A hlídat si tu piraňu, která pracovala s ním.“ „Kterou piraňu myslíte?“ „Lilah Groveovou. Quinn – ta tam u nich dělá asistentku – říkala, že slečna Groveová s panem Bysonem pořád flirtovala, v jednom kuse ho žádala, aby zašel k ní do kanceláře s něčím jí pomoct nebo aby spolu u kafe nebo při obědě probrali nějakého klienta.“ Sarajane se podařilo na tváři vyloudit něco mezi zamračením a úšklebkem. „Měla na něj spadeno, víte? Kluci na takové blbosti můžou naletět. Já jsem o tom Natalii dokonce pověděla. Byla to moje šéfka, chápete? Takže jsem jí to řekla, ale ona se jenom zasmála.“ „Oukej. A nevíte, jestli si Natalie nedomlouvala nějaké schůzky s někým z vedení? Jestli si s nimi nechtěla o něčem promluvit?“ „Mě nepožádala, abych jí něco takového domluvila. Mimochodem, vaši policisté mi vzali skoro všechny věci, které potřebuju k práci. Nevím, co mám dělat.“ „To vám já nepovím.“ Eva skončila u Cary Greeneové; do dveří její kanceláře vstoupila zrovna v okamžiku, kdy žena polykala nějakou malou modrou tabletku. „Blokátor,“ vysvětlovala. „Příšerně mě bolí hlava. Dneska je vyloženě děsný den.“ „Nevíte, proč se Natalie několikrát nalogovala na firemní počítač po pracovní době?“ „Ne,“ zamračila se Cara. „My všichni pracujeme dlouho, a v tomto ročním období nám navíc začíná daňová 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193705
sezona. Ale… rozhodně jsem věděla o tom, že Natalie pracuje dlouho, že za svým stolem zůstává několik hodin po pracovní době. A to ani nemluvím o těch čtyřech týdnech před patnáctým dubnem, kdy jsme tu všichni v podstatě bydleli. Ale to, že by odešla a pak se zase vrátila, to jí moc podobné není. Nechcete si sednout? Já si sednout potřebuju, necítím se moc dobře.“ Svezla se do židle. „Musím dokola řešit telefony rozrušených nebo vzteklých klientů kvůli tomu, že když se v jejich účtech vrtá policie, je to velice nepříjemné. Pak se snažím hrát si na matku tehdy, když se mi sem někdo z personálu přijde vyplakat na rameno kvůli Natalii, nebo je musím utěšovat, když si myslí, že by se něco mohlo stát jim. A snažím se myslet na to, jestli máte pravdu a ta příšerná věc má něco společného s její prací, něco, čeho jsem si nevšimla a co bych měla vědět.“ „A nic vás nenapadá.“ „Nic. Mám za to, že to asi bylo něco osobního. Někdo jim chtěl ublížit, ze závisti nebo ze zloby. Nevím.“ „Existovalo tady v práci něco jako žárlivost?“ „Jistá soutěživost tu rozhodně byla. A rozhodně ne všichni tu jsou nejlepší kamarádi. Ale upřímně mě nenapadá nikdo, kdo by mohl mít něco proti Natalii nebo kdo by na ni byl vyloženě zlý.“ „Znáte Lilah Groveovou?“ „Femme fatale z osobních účtů.“ Rty se jí prohnuly do nepatrného úsměvu. „Ano, slyšela jsem nějaké řeči o tom, že se s Bickem přátelila až moc. Natalie si z toho hlavu nedělala, a nikdy jsem neslyšela nic o tom, že by se Lilah a Natalie hádaly nebo že by snad na sebe křičely.“ Možná si to nechaly vždycky až po práci, říkala si Eva, když šla dolů za Peabodyovou. „Máš výpověď od jisté Lilah Groveové?“ „Co to má být, snad telepatie?“ žasla Peabodyová. „Ona je první člověk, o kterém jsem ti chtěla povídat!“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193705