domů a povídá: ‚Zlato, cestou domů jsem koupil tenhle roubík a anální sondu. Půjdeme je vyzkoušet?‘“ „No, asi by mě to překvapilo, ale vsadím se, že na to šel určitě opatrněji. Zkusil pár nových pohybů, vyzkoušel vody, ale protože to neopětovala, začaly se jejich představy rozcházet. Máš tady chlapa, kterýmu se hodně vede. Má mraky peněz a svým obličejem neděsí malý děti. Úspěšně vede firmu, je bohatej, má hezkou a udržovanou ženu, která ho miluje. Velkej dům, přátele a synovce, co je mu synem. A pak dojde na krizi středního věku – tak jako u spousty jiných – a on si uvědomí, že má sice tohle všechno a je to moc fajn, ale něco mu chybí. Není už tak potentní jako zamlada, tak se to snaží někde dohnat. A místo aby si koupil nablýskaný auto, kterým si bude honit ego, začne hledat v posteli divočinu. Jenže jeho žena na to jen: ‚Co že mi to chceš strčit a kam?‘“ „A ona je ten typ, co to jeho něco někam strčí,“ přikývla Eva. „Tomu rozumím. Prostě si řekne: ‚Tak já to tvoje něco někam strčím, ale někdo jiný mi zase strčí jeho něco někam jinam a jsme si kvit, jo?‘“ „Ono je to s volnoláskařema, který věří v otevřený vztahy, vůbec složitý. Všichni by strkali svoje něco a jejich něco někomu a někam a nakonec všichni všechno všude. Ale když se na to podívám z tvýho hlediska – což si umím živě představit – když to svý něco strká všude, jen ne sem?“ ukázala Peabodyová palcem u okýnka ven. „Tady jsou dveře, pitomče! Jim to prostě nefungovalo. Překročil čáru. Nedokázal dodržet dohodu, kterou uzavřel, když se brali, a nedokázal dodržet ani tuhle dohodu.“ „A v tom je právě zakopaný pes,“ souhlasila Eva. „Zavolej Charlesovi. Řekni mu, že jsme dostali souhlas od jeho klientky a už jsme na cestě.“ Otevřela jim Louise a trochu tak Evu zaskočila. Měla rozcuchané vlasy a ospalé šedé oči. Na sobě měla volné domácí kalhoty a tričko s dlouhým rukávem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193704
„Pojďte dál. Charles zrovna připravuje něco ke snídani. Zaspala jsem – dlouhá noc.“ „Jak to šlo?“ zeptala se jí Eva. „Zima. Posaď se. Zkusím tady někde vyhrabat kafe.“ „V pohodě. Zrovna jsme jedno dopily.“ „Jako by ti to někdy vadilo. Hele, Charles říkal, že jde o vraždu Anderse.“ „To je pravda.“ „A že Andersova žena je jednou z Charlesových zákaznic.“ „Jo.“ „Což samozřejmě ani ty, ani Charles se mnou nemůžete probírat, že?“ Louise povytáhla obočí. „Co kdybych se teď zdejchla?“ „Můžeme to probrat někde jinde.“ „To je v pohodě, žádný problém. Dám si snídani v posteli. To je víc než férové.“ Odpochodovala do kuchyně a Peabodyová poslala Evě starostlivý pohled. „O-ou.“ „Jo, něco není v pořádku. K podobnému názoru jsem u Charlese dospěla už včera večer.“ Louise se po chvilce vrátila s nádherným prostíráním na elegantním stříbrném podnosu. „Pozdravujte ode mě Roarka a McNaba,“ šeptla ještě a zmizela v ložnici. Charles vyšel z kuchyně a vypadal stejně znaveně a nervózně jako jeho milenka. „Dallasová, Peabodyová.“ Políbil je na tvář. „Takže máte souhlas.“ „Na záznamu.“ Eva vytáhla diktafon a přehrála Avin souhlas. „To mi stačí. Nuže,“ ukázal rukou na křesla a sám se do jednoho posadil. „Takže co vás přesně zajímá?“ „Jak tě Ava Andersová kontaktovala?“ „Linkem. Mám vyhrazenou pracovní linku.“ „Jak takhle do telefonu působila?“ „Nervózně, ale snažila se to nedávat najevo. Přesně tak působila i na naší první schůzce.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193704
„Kde se konala?“ „Když jste včera odešli, dohledal jsem si to. Hotel Blackmore v centru. Je to docela rušné místo, přesně takové si přála. Ubytovala se a dala mi pokyn, abych si pronajal pokoj o patro níž. Takhle stačilo vyjít pár schodů a nikdo nás přitom neviděl spolu.“ „No, je to sice divné, ale co chtěla?“ „Zprvu si jen povídat. Objednala oběd a víno a spolu jsme pak v pokoji poobědvali. Jestli mě paměť neklame, bavili jsme se o literatuře, hrách a umění. Pro některé zákazníky je první setkání s profesionálem skoro jako první rande, při kterém jeden druhého postupně poznává a oťukává.“ Očima letmo střelil směrem k ložnici, kde pravděpodobně zrovna Louise pořádala v posteli svou snídani. „Jak jsme se v průběhu doby poznali, pochopil jsem, že její manžel se o literaturu a podobné věci zas až tak moc nezajímá – na rozdíl od sportu. Takže jsem jí měl co nabídnout.“ „Mluvila o svém manželovi?“ „Ani moc ne. Zbytečně to… kazí náladu. Zmínila ho jen čas od času, většinou když bylo po všem a ještě jsme si dali drink nebo kafe. Nenápadné zmínky, že byli na návštěvě nebo večírku, prostě takové věci.“ „Co k němu cítila, Charlesi? Určitě jsi měl tušení.“ „Když o něm mluvila, hovořila vroucně a nenuceně, bylo vidět, že je důležitou součástí jejího života, v tom či onom smyslu. Jednou před naší schůzkou byla nakupovat a pak mi ukazovala košili, kterou pro něj vybrala. Tvrdila, že v ní bude určitě vypadat moc dobře.“ „Po sexuální stránce ji zajímalo co?“ „Ráda se nechávala hýčkat. Měla ráda zhasnutá světla – pár svíček bylo ještě v pořádku, ale když jsme se vídali přes den, což byla většina našich schůzek, závěsy musely být zatažené.“ „Považoval jsi ji za plachou nebo nesmělou?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193704