98 • Richelle Mead „Dal bych si panáka,“ řekl Justin. Mae se na něj podrážděně otočila. „S tebou jsem nemluvila.“ Zavolala, jestli by někdo mohl přinést trochu vody, a vzápětí přiběhla Candace s plnou sklenicí. „Děkuju,“ řekl jí Justin. Je diné slovo, ale usmál se přitom tak, že Candace málem upadla do mdlob. Když se vracela na své sedadlo, zakopla. Mae se na Candace opovržlivě podívala a pak starostlivě ob rátila pozornost zpět k Tesse. Ta se najednou cítila jako ještě větší buran, než když nasedala do letadla. Byla úplně blbá, jestli si myslela, že by mohla zapadnout do toho zářivého světa, o kterém snil její táta a který měla spojený s Justinem. Máma měla pravdu a tohle letadlo je pravděpodobně první boží trest. „Chceš se na něco dívat nebo něco na čtení?“ zeptala se jí Mae. Tessa zavrtěla hlavou. „Mám čtečku.“ „Fakt?“ To překvapilo dokonce i Justina. Tessa uvítala tohle malé rozptýlení a začala lovit v kufříku. Vytáhla svou milovanou čtečku a podala ji Justinovi. „Ta je z EA,“ řekl Justin, když si ji prohlédl. Dokonce i Mae se naklonila, aby se podívala. „Odkud ji máš?“ „Táta ji od někoho dostal,“ řekla Tessa. Mae rychle ztratila zájem a vrátila se na sedadlo. „Ale je hod ně stará. Hodně. Dneska už se čtečky dají normálně složit i přes obrazovku a určitě se do nich vejde třikrát tolik knih.“ Justin zvedl hlavu. „A mají hlasové příkazy?“ „Ty novější modely ano. Už skoro stejně dobré jako ega.“ „Myslím, že tady se s hlasovými příkazy vůbec neobtěžovali.“ Justin podal čtečku zpátky Tesse se stejně odmítavým výrazem jako Mae. Tessa mu ji málem vyškubla z ruky, překvapená, jak se na jednou cítí naštvaná. „Vy to říkáte, jako by to byla břidlicová tabulka.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193688
ŠACHOVNICE BOHŮ •
99
„Moc daleko to k ní nemá,“ řekl Justin. Pak ji poplácal po ruce. „Ale koupíme ti novou a lepší. Teď už nebudeš muset mít vyřazené krámy z EA.“ „Ale mně se líbí tahle,“ trvala na svém. Zasunula ji zpátky do kufru, napůl v obavě, že by ji snad Justin mohl chtít vyhodit. „Protože jsi nepoznala lepší,“ řekl. Letadlo se najednou otřáslo nečekanou turbulencí. Vzápětí se znovu uklidnilo, ale Tessa jen zalapala po dechu, všechny čtečky najednou zapomenuty. Justin ji pohladil po paži. „Na, vezmi si.“ Když se Tessa podívala, viděla, že jí podává malou bílou pilul ku. „Co to je?“ „Budeš se pak cítit líp. Jenom to nech rozpustit v puse.“ Vy třepal z lékovky ještě jednu. „Klidně si můžeš vzít dvě. Stejně je nepronesu přes celnici.“ Tessa si pilulky bez dalších otázek vzala. Mae se tvářila nesou hlasně, ale spíš asi proto, že jí je nabídl Justin, ne že by si je Tessa brala. Přehodila si dlouhé vlasy přes rameno a vrátila se do přední části letadla. „Viděla jsi to?“ zabručel Justin. „Jak hodila těmi vlasy? Kastář ské holky se to musí učit ve škole, jinak to není možné.“ „Jsi jí posedlý.“ To byla poslední věc, kterou Tessa stačila říct, než zabraly prášky a zatáhly jí před očima černý závěs… Kdosi jí třásl a říkal její jméno. „Vstáváme. Šup, prcku.“ Tessa zamrkala a snažila se zaostřit na okolní svět, což bylo ovšem těžké, protože jí někdo poškrábal oči smirkem. Kolečka v hlavě jako by někdo zapomněl namazat a ona ještě chvíli netu šila, kde je. Pomalu se začínala rozpomínat na to prokleté letadlo a nakonec si uvědomila, že ji budí Justin. „Budeme tankovat?“ zeptala se. I její vlastní hlas zněl zastřeně a jakoby zdálky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193688
100 • Richelle Mead „To už jsme zvládli. Zaspala jsi to. Za oknem máš Vancouver.“ Tessa ucítila, jak se letadlo naklonilo, a když se podívala z okýnka, spatřila, že pomalu oblétávají modrošedou vodní plo chu. Slunce bylo nízko a na nebi pluly roztrhané šedé mraky. Kolem břehu stál shluk vysokých lesklých budov, jako vojáci na hlídce. Byly pěkné, ale ne zase tak odlišné od mrakodrapů v Panama City – až na to, že většina těch panamských byla bě hem Úpadku opuštěna a postupně zchátrala. Podle toho, jak se díval Justin, by si člověk mohl myslet, že se blíží k městu vznášejícímu se v oblacích a obývanému anděly a jednorožci. Měl v očích cit, jaký v nich nikdy neviděla. Byla to bolest, která byla zcela odlišná od jeho obvykle cynického až arogantního pohledu. Když letadlo dosedlo na plochu, cvakly jí zuby, ale bylo jí to jedno. Byla znovu na zemi, kam patří. Jestli se tomu bude moct vyhnout, už nikdy nepoletí. Pokud se ovšem nebude vracet domů. A to by možná mohla jet lodí. „Civilní letiště,“ všiml si Justin. Mae už čekala u východu z letadla. „To je kvůli tobě. Musíš si nechat potvrdit víza a dát souhlas s jejím očipováním.“ Tessa se prudce otočila k Justinovi. „Já žádný čip nechci.“ Samozřejmě že o gemmanském čipování slyšela. Tady to byl zákon. Všichni občané měli v ruce identifikační známku, díky které mohla vláda sledovat každý jejich pohyb. Její máma říkala, že je to jako označkovat zvířata a že si tak dláždí cestu do pekla. Tessu nikdy nenapadlo, že by jednou mohla také jeden dostat. Když Justin viděl, že má v očích paniku, jen jí řekl, že to dořeší později. „Ještě předtím musíme vyřídit spoustu jiných věcí,“ řekl, zatímco kráčeli chobotem vedoucím přímo do letištní haly.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193688