„To musela být tedy síla, asi jste hodně vypili, viď?“ vyzvídá Eva dál. „Vypili, moc,“ potvrzuju jí její úsudek. „Musíš mi všechno vyprávět,“ sedá si Eva na druhou židli. „Nezlob se, Evo, ale musím si ještě lehnout,“ snažím se ji vyprovodit, „tohle není dobrý čas na návštěvu, jak vidíš.“ „Vidím,“ zvedne se Eva, „zítra už ale přijď do práce! Vyřídím, že je ti ještě zle.“ Přikyvuju a vyprovázím ji. Když odejde, piju. Mám strašlivou žízeň. Další čas věnuju převlečení postele a sebehygieně. Celé odpoledne ležím jen tak v posteli a zírám z otevřeného okna. Hlava mi víc nedovolí. Byl to jeden ze záchvatů, před kterými mě varovali. Vyvolává je stres. Jenže bez toho se teď zřejmě nějakou dobu neobejdu. Hlavu mám plnou Goebbelse, ovšem v jiném smyslu, než by si asi ten slizák přál. „Tak ty jsi měla narozeniny?“ strká mi Johann před nos kytičku konvalinek, když mu večer otevřu dveře. „Takže to ví celý dům?“ povzdychnu si rezignovaně a vezmu si od něj omamně vonící kvítky. „Celý Mnichov!“ směje se Johann, „na Milmanovou se můžeš spolehnout!“ „Paráda…,“ dávám konvalinky do skleničky s vodou. „Nezdálo se mi, že bys byla tak moc opilá?“ vrtí Johann hlavou. „Byla jsem, jak vidíš. Umím to prostě dobře maskovat,“ vysvětluju mu. „Asi nejen to, viď?“ rýpne si Johann, ale naštěstí nečeká žádnou odpověď.
– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193666
Převyprávím mu, co jsem se dozvěděla od Evy. O tom, co se NSDAP chystá udělat dnes na zasedání Říšského sněmu a jaký to má mít efekt. „Hitler a kancléřem?“ hrozí se Johann, „to by byla pohroma!“ „Stejně tak, jako kdyby jím byl ten váš komunista Thälmann!“ opáčím. „Ještě někdy mi řekni, že jsi apolitická,“ rozčílí se Johann. „Jsem! Právě proto, že si nevyberu!“ usadím ho. Doptává se mě na podrobnosti, ale nic víc nevím. Eva Braunová se bohužel o nudné politikaření nezajímá, takže ji Wolfi-Dolfi podrobněji neinformuje. Slibuju Johannovi, že mu dám vědět, až se zase něco dozvím. Na oplátku mi potvrzuje, že menší zbraň pro mě snad bude k mání během léta. Děkuju mu za konvalinky a odmítám jeho jakoby letmé pobídky k sexu. Je to to poslední, na co bych dnes měla náladu. Konvalinky do rána provoní celý byt a vytlačí pootevřeným oknem ven pach zvratků. Jsem za ně ráda. Druhý den spěchám do nakladatelství. Musím rovnou za Hoffmannem, abych se omluvila. „Nic se neděje, slečno Erno,“ nechce Hoffmann slyšet moje omluvy, „hlavní je, že jste v pořádku a že jste potěšila pana Goebbelse, ne?“ „Pana Goebbelse?“ zakoktám se, „no, nevím, jestli jsem ho zrovna potěšila, pane? Totiž on… my…“ „Ale, ale, Erno, o tom mi prosím nic nevykládejte!“ zastavuje mě Hoffmann mácháním rukama, „tohle je mezi vámi a panem Goebbelsem. Copak myslíte, že jsme nějaký bordel, abyste se mi
– 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193666
zodpovídala z vašich milostných avantýr? To snad ne!? Mně stačí vidět, že jsou naši přátelé z NSDAP spokojeni.“ Na okamžik mám chuť říct, že mi to přijde skoro jako bordel, ale místo toho sklopím oči. „Měli jste mi říct, že se s ním v ten večer setkám. Nebyla jsem na to připravená,“ snažím se alespoň takhle zdůvodnit svůj domnělý neúspěch. „Mysleli jsme si, že byste byla příliš nervózní a pak, mělo to být překvapení k vašim dvacátým narozeninám,“ vysvětluje Hoffmann. „Překvapení to tedy bylo!“ přiznávám. „A pan Goebbels si včera před odjezdem do Berlína vyžádal všechny vaše krásné fotografie, takže o nějaké nespokojenosti myslím nemůže být řeč,“ uzavírá Hoffmann naši debatu. Celé dopoledne se snažím zvědavé Evě vysvětlit, že nic neproběhlo, ale musím jí tvrdit, že jsem se příšerně opila, abych potvrdila důvod mé dvoudenní nevolnosti. Eva je tak stejně přesvědčená, že si kvůli kocovině jenom nic nepamatuju. Domýšlí různé scénáře, které mi navrhuje, jestli se mi přece jen náhodnou z té divoké noci něco nevybaví. Úterní noviny potvrzují znepokojující zprávy ze zasedání Říšského sněmu. NSDAP odmítla podpořit další nové výnosy kancléře Brüninga a stupňuje tlak na jeho rezignaci. Lidé jsou viditelně nervózní, ať už v kýženém očekávání změny nebo strachu z ní. I přes uvolňující jarní dny cítím napětí. Na ulicích potkávám další a další nezaměstnané s hladovými žaludky, kteří se stavějí za Hitlera, populisticky bojujícího proti dalším Brüningovým škrtům a šetření.
– 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193666