Nový občanský zákoník | Smluvní právo
individuálně určených. V případě zničení věci dojde k zániku závazku a tím dojde k nemožnosti plnění. Pokud by však dlužník zavinil zničení věci, závazek by sice zanikl, ale dlužník by musel na druhou stranu nahradit věřiteli škodu, která mu vznikla. Pro nemožnost plnění zaniká ta část závazku, kterou není možné splnit. Pokud však plnění zbytku závazku nemá pro věřitele význam, zaniká závazek celý. To se posoudí podle povahy daného závazku a účelu smlouvy. Jestliže se plnění dluhu stane nemožným, musí to dlužník oznámit věřiteli co nejdříve poté, co se o tom dozvěděl nebo musel dozvědět. Pokud by tak neučinil a věřiteli tím vznikla škoda, je dlužník povinen škodu vzniklou nesplněním této oznamovací povinnosti nahradit.
ix. Smrt dlužníka nebo věřitele Smrtí dlužníka zaniká závazek tehdy, pokud je plnění vázáno na jeho osobu, jako například závazek předvést nějaký umělecký výkon. Obdobně zemře‑li věřitel, působí to zánik závazku, pokud bylo plnění omezeno jen na jeho osobu. Zanikají tedy pouze ta práva a povinnosti, jejichž obsahem je plnění, které je vázáno výlučně na osobu dlužníka či na osobu věřitele, například právo na výživné.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193636
Kapitola 18 Zajištění a utvrzení dluhů Zákon rozlišuje mezi zajištěním a utvrzením dluhů. Obojí si věřitel může sjednat za účelem posílení jeho postavení a zvýšení jistoty, že se od dlužníka domůže splnění své pohledávky.
Podstatou zajištění je možnost věřitele uspokojit jeho pohledávku jiným způsobem, pokud se nedočká plnění od věřitele. Dluh lze zajistit buď tak, že se za splnění dluhu vůči věřiteli zaváže třetí osoba (například ručitel), nebo je‑li věřiteli poskytnuta majetková jistota (například zřízení zástavního práva), že dlužník svůj dluh splní. V případě, že dlužník neplní, může věřitel použít poskytnuté zajištění jako ekonomickou náhradu za nesplnění dluhu dlužníkem. Mezi zajišťovací instituty řadíme zástavní a zadržovací právo, ručení, finanční záruku, zajišťovací převod práva a srážky ze mzdy, případně i závdavek. Zajištění závazků má akcesorickou povahu, což znamená, že trvání zajišťovacích vztahů je závislé na trvání hlavního závazku, který je zajišťován. Zánik hlavního závazku má zpravidla za následek i zánik zajišťujícího závazku, naopak to však neplatí. Oproti tomu utvrzení dluhu, mezi něž řadíme uznání dluhu či smluvní pokutu, nezajišťuje dluh hospodářsky, ale poskytuje věřiteli jiné výhody. Na dlužníka mají tyto instituty působit motivačně a přimět ho, aby například pod hrozbou placení smluvní pokuty skutečně plnil. V rámci utvrzení dluhu však není poskytována žádná další hodnota, ze které by mohl věřitel svou pohledávku při splnění dluhu dlužníka uspokojit.
i. Jistota Jistota není považována za samostatný způsob zajištění závazků. Poskytnutí jistoty může být sjednáno stranami ve smlouvě, v některých případech je i stanoveno zákonem (například zadržovací právo zaniká, pokud je věřiteli poskytnuta dostatečná jistota). Zákon obsahuje obecná ustanovení o jistotě, která se použijí i na všechny ostatní zajišťovací instituty. Jako dostačující jistota může být zřízeno zástavní právo, není‑li to však možné, může jako jistota posloužit i způsobilý ručitel. Tím může být osoba žalovatelná v tuzemsku, která má vhodný majetek. Jistota může být poskytnuta nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji ve prospěch věřitele spravuje, čímž je zjednodušen postup u některých typů úvěrů. Jako zástavu lze v zásadě použít věc pouze do určité hodnoty zastavené věci. Zákon v této souvislosti určuje limity týkající se částek, na jejichž zajištění musí být jistota přijata. Nikdo tak 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193636
Nový občanský zákoník | Smluvní právo
není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny její obvyklé ceny. Dále například stavební pozemek nebo nemovitá věc sloužící podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny, cenný papír do tří čtvrtin obvyklé ceny atd. Jistota zajišťuje nejen jistinu (tj. dluh samotný), ale i její příslušenství. Nový občanský zákoník přináší novinku v tom, že jistota zajišťuje úroky pouze do výše zákonné úrokové sazby, protože se vychází z toho, že v tomto rozsahu jsou pro poskytovatele jistoty předvídatelné. Dohodnou‑li si však strany úrok vyšší, se kterým je osoba poskytující jistotu včas seznámena, pokrývá pak jistota tento úrok v plné výši. Jestliže se dává jistota za dluh už úročený, pokrývá i úroky, které vzniknou v budoucnu. Někdy může dojít k situaci, kdy táž věc slouží jako jistota pro zajištění více práv různých věřitelů, může na ní váznout například zákonné zástavní právo, zástavní právo ze smlouvy, může k ní být zřízen zajišťovací převod práva a mnoho dalších. Tuto konkurenci zajišťovacích práv zákon řeší tak, že přednostně se uspokojí věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu (například v katastru nemovitostí) nebo v rejstříku zástav a poté věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Až naposled se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění pouhým závazkovým právem (např. ručením). Pokud by poskytnutá jistota ztratila na ceně tak, že by se jako zajištění stala nedostatečná, má věřitel právo žádat na dlužníkovi doplnění zajištění. Pokud by to dlužník neprovedl, stává se nezajištěná část pohledávky ihned splatnou.
ii. Ručení Ručení je obvyklým zajišťovacím prostředkem splnění dluhu. Ručení vzniká smlouvou uzavřenou mezi věřitelem a osobou odlišnou od dlužníka – ručitelem. Tím je osoba, která věřiteli prohlásí, že ho uspokojí v případě neplnění dlužníkem. S ohledem na smluvní povahu ručitelského závazku musí věřitel s prohlášením ručitele projevit souhlas, jinak by po něm nemohl nic žádat. Tento souhlas nemusí mít žádnou zvláštní formu, může být tedy přijat i mlčky. Pro ručitelské prohlášení zákon nestanoví žádné zvláštní formální náležitosti, ručení však musí mít vždy povinně písemnou formu. Ručení lze v zásadě převzít pouze za platný dluh dlužníka, zákon však výslovně umožňuje, aby se ručitel zaručil i za dluhy budoucí nebo podmíněné. Ručení se může vztahovat i na soubor dluhů za podmínky, že tyto dluhy vzniknou buď v určité vymezené době (například v období třech následujících let), nebo z téhož právního důvodu (například z rámcové kupní smlouvy uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem). Ručení může být sjednáno tak, že se vztahuje buď na celý závazek, nebo na jeho část. V druhém případě platí, že se částečným plněním rozsah ručení nesnižuje, dokud je výše částky zajištěné ručením minimálně tak vysoká jako zbývající nesplněná část dluhu. Jestliže za týž závazek převezme ručení více ručitelů, vychází se z toho, že každý z nich ručí za celý dluh. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193636