Sebrala rychle kabelku a pospíchala ze dveří. Venku před hotelem se zastavila a z plných plic se nadechla. Nechápala, jak mohla něco takového udělat. Nejhorší na tom je, že má totální výpadek paměti. Nejraději by si nafackovala.
Doktor Kouba se ovšem jen tak nehodlal vzdát své dobyté mety. Nechal Nikolu odpočívat celý víkend a v pondělí se hned ozval. „Nikolko, jak se máš, miláčku?“ ozvalo se v telefonu a málem se jí podlomily kolena. „Ahoj doktore.“ Odpověděla chladně. „Rád bych tě viděl. Nezajdeme na oběd?“ „No já nevím.“ „Ale no tak, zlatíčko. Mám pro tebe nějaké zprávy. Nechci to řešit po telefonu. Zastavím se pro tebe tak kolem půl jedné, ano?“ „No tak dobrá.“ Doufala jen, že o té neblahé noci už nezazní ani slovo.
Když ji vyzvedl před domem, nasedla do auta a ani se mu nepodívala do očí. Zkusil ji uklidnit tím, že se pokusil chvilku vtipkovat, ale moc to nezabralo. Rozhodl se tedy mluvit na rovinu. „Poslouchej Niki. Vím, že se na mě zlobíš. Oba jsme to přehnali s pitím. Abych pravdu řekl, moc si z toho večera nepamatuju. Jsem ženatý muž a nehodlám na tom nic měnit. Jenže ty jsi nádherná ženská, která mě přitahuje od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil.“ „Já ale nehledám žádný vztah. Pochop, prosím.“ „Však já také ne. Vím, že jsi teď sama. Tak mi dovol, abych tě vzal někdy do divadla, do kina, na večeři nebo na výlet. No a když se nám bude chtít, tak i ten sex může být po vzájemné domluvě. Souhlasíš?“ „Mluvíš jako právník.“ Konečně se usmála. „A přestaň mi říkat doktore nebo advokáte, jsem Jiří. Tak si na to zvykni.“ „Dobrá, doktore. Teda Jiří. A co ty zprávy, o kterých jsi mluvil?“ Doktor úplně zapomněl, že to byl důvod, na který ji nalákal. Honem se tedy pokusil něco vymyslet. „Zatím to vypadá asi takhle. Tvýho exmanžela viděli někde na Moravě v nějakém statku. Zřejmě tam jezdí s traktorem nebo pomáhá na polích. Asi si
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193318
odpracovává svoje dluhy. Navíc jsi ho štědře odměnila. Buď ráda, že máš klid a neničí ti život. To je zatím vše, co mi můj zdroj hlásil. Ale pokud trváš na obšírnějším pátrání ...“ „Ne, děkuju. To mi stačí. Mě by to ani v celku nezajímalo. Jsem ráda, že je pryč. Ale můj syn chtěl vědět, co je s tátou. Prý se mu už hodně dlouho neozval a mobil má vypnutý. Asi ho ztratil. To je mu podobný.“ „Fajn. Tak to necháme, jak to je.“
Nikola nakonec zjistila, že vztah s advokátem, kdy má volné pole působnosti, jí plně vyhovuje. Fungovalo to tak, že jedenkrát do týdne si spolu někam vyrazili a i sex s ním už neodmítala. Bylo to jako v dlouholetém manželství. Mluvili otevřeně o svých pocitech. Když jeden z nich zrovna neměl chuť, byl unavený nebo měl jiné povinnosti, tak mu to ten druhý nevyčítal. Sice to byl vztah bez lásky a zamilovanosti, ale přeci jen to byl nějaký vztah.
Po čase i její syn zjistil, že má matka známost a bral to jako hotovou věc i když věděl, že je advokát ženatý. Matce do toho nikdy nemluvil. Byl rád, že není sama.
„Vy jste Nikola Pešková?“ Oslovila ji na ulici nějaká žena. Byla o něco starší než ona. Černé krátké vlasy měla hezky upravené a bylo vidět, že o sebe pečuje. Byla sice nepatrně při těle, ale to zakrýval dobře padnoucí kostýmek. „A vy jste kdo?“ „Jsem Věra Koubová.“ „A co já s tím?“ Zeptala se Nikola, přestože jí docházelo, o koho jde. „Ráda bych si s vámi promluvila o mém muži JUDr. Jiřím Koubovi. Ale nebudeme to řešit tady na ulici. Zašla byste se mnou, prosím, tamhle do kavárny?“
Nikola se chvíli zdráhala. Dáma ovšem vypadala dosti odhodlaně a tak si nedovolila riskovat, že by ji mohla madam Koubová skolit pravým hákem rovnou na ulici. Tak se poslušně vydala do nejbližší kavárny. „Vím, jaký vztah máte k mému manželovi.“ Pokračovala, když se konečně usadily. Nikola už chtěla odpovědět, ale madam Koubová ji máchnutím ruky zadržela a pokračovala:
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193318
„Je vám doufám jasné, že můj muž se rozvádět nebude a vy ho takto získat nemůžete.“ „Podívejte se, paní Koubová. Já vám vašeho manžela neberu a ani za manžela ho nechci. To, že vám manžel zanáší, není můj problém, ale váš. Pokud mu doma něco chybí, tak se zřejmě rozhodl, že to bude hledat jinde. Proto si to laskavě vyřešte s ním a ne se mnou. Já vašemu rodinnému štěstí v cestě stát nehodlám. To si můžete být jistá.“ „Jsem ráda, že mě chápete. Proto bych byla ráda, kdyby se váš vztah k mému muži odehrával pouze v rámci právního poradenství.“ „Heleďte se, já jsem dospělá svobodná osoba. Co budu nebo nebudu dělat, záleží jen a jen na mně. Raději domluvte svému manželovi a mě už do toho laskavě nezatahujte. Sbohem.“
Zvedla se a odešla. Nafoukaný obličej madam Koubové už ovšem neviděla. Měla vztek a nejraději by ihned zavolala Koubovi a pěkně mu vynadala. Ať si laskavě tu svojí zápasnici drží doma na uzdě. Nemá zapotřebí, aby jí někdo dělal na ulici scény.
Naštěstí než dorazila domů, stačila se uklidnit. Zaparkovala auto před garáží a posadila se venku před domem na lavičce. V ten moment ji to napadlo. Musí si pořídit psa. Ten ji bude milovat tak, aniž by jí nějaké psí manželky ztrpčovaly život.
A také začne pro sebe zase něco dělat. Třeba si pořídí osobního trenéra a začne posilovat nebo si zaplatí hodiny sebeobrany. Pokud za ní Kouba nepřestane jezdit, mohla by je potřebovat. Berle už dávno nepotřebuje, tak aby si vylepšila kondici, musí se začít znovu hýbat.
Seděla tam, dokud sluníčko nezapadlo. Podzimní vánek už nebyl tak příjemný. Za chvilku se do ní dala zima. Rychle se zvedla a odešla do domu. Zatopila si v krbu a otevřela láhev červeného vína. Zapálila několik vonných svíček, které měla rozmístěné po obývacím pokoji a vychutnávala si jejich libou vůni, která rychle naplnila celý dům. Nalila si víno do sklenice a pozorovala proti světlu jeho barevné odlesky. Potom napřáhla ruku se skleničkou směrem k Riccardově fotce v rámečku nad krbem. „Na tvoji věčnou památku, lásko moje největší.“ A napila se.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193318